Poslední „polynéské“ zastavení už jsem chtěl blíž a zvolil město páry a zvláštních vůní, Hong Kong. Všichni známe ty staré kung-fu filmy, kdy se z malých uliček valí nad hrncema pára a najednou odněkud vyskočí bojovník, tak to tady docela sedí – však tam mají i sochu Bruce Leeho! Jen je potřeba trochu snahy vymanit se z těch ulic s drahými módními značkami a to až tak snadný není. Ale rámci jídla to po těch nekonečných hranolkách v Polynésii byla velká změna, protože kantonská kuchyně je absolutní dynamo! Směs čínských tradic, koloniální historie a moderní světové kuchyně, i když to občas chce dost velkou odvahu. Jinak je to samozřejmě dynamické hlučné velkoměsto, ovšem překvapilo mě, jak moc jednotvárné je – každá z jednotlivých čtvrtí je svým způsobem až na vyjímky stejná a ne úplně oku lahodná (v porovnání třeba se Singapurem). Ta kantonská jídla jsou jinak vážně ujetá – pravá ptačí hnízda, velká obliba vnitřností všeho druhu apod., jasně je to Čína, ale narozdíl třeba od té známější Sečuánské je Kantonská zajímavější, ale z mého úhlu pohledu ne nezbytně chutnější :).