Je začátek února, předpověď počasí hlásí rekordní mrazy kolem -20 stupňů. Deprese dosahuje nejvyššího stupně, ale naštěstí – mám v kapse letenky na legendární ostrov koření a bývalý důležitý ostrov co se obchodu s otroky týče, exotický Zanzibar na východě Afriky. Je to místo, o kterém si můžete přečíst cokoli, ale dokud tam nebudete a neucítíte tu vůni ostrova, vlastně jako byste o tomto souostroví ani nic nevěděli. Ano, souostroví, Zanzibar totiž není jeden daný ostrov, ale několik menších ostrovů.

02/2005   [ Kde to je | Mapa | Průvodce | Fotogalerie ]

Samotné souostroví patří k Tanzánii, nicméně si vybudovalo poměrně velkou nezávislost a mnoho rozhodnutí dělají sami, není potřeba úprav ze strany Tanzánie. Jedno z těch méně sympatických rozhodnutí je zvýšení příjezdní taxy na ostrov, a to z $25 na $50. Odjezdní taxa pak nadále zůstává $25. Jako i jinde v Africe je nutné očkování proti žluté zimnici (hlavně pokud tam pojedete z nakažených oblastí, např. Keňa či pevnina Tanzánie), doporučené jsou i Hepatitida A+B, břišní tyfus a samozřejmě antimalarika. Nicméně za celý náš pobyt jsem se s moskyty nesetkal (jihovýchod ostrova, oblast Pongwe, únor). Let je momentálně nejlevnější a asi i nejrychlejší s KLM přes Amsterdam a Nairobi, kteří mají smlouvu s Kenya Airways, nicméně počítejte s cca 12ti hodinami v letadlech a s různě dlouhými prodlevy na letištích, takže výsledný let se pohybuje kolem 20ti hodin. Cena letenek se točí kolem 30.000,-. Jinak místní měnou jsou Tanzanijské Šilinky, jejichž oficiální kurz je asi 1200 Tzs = $1, ale všude se to počítá 1000Tzs = $1 a dolary není problém platit, ani ve státních zařízeních jako je třeba pošta.

Takže přílet na Unguja Island (dál budu psát Zanzibar – sice to je nesprávně, ale je to zažitější :)… Letiště je velmi poetické, obklopené palmami a vůbec – ta exotika na vás dýchne už po vystoupení z letadla, včetně klasicky vlhkého vzduchu a mírného osvěžujícího větříku. Nezapomeňte si na letišti koupit překrásnou ručně malovanou mapu od Giovanni Tombaziho, kde máte vyznačeny všechny důležité nebo zajímavé lokality. Přímo na letišti už narazíte na zaběhlý přistup místních úředníků s nohama na stole, který je velmi volný, prostě „no problem“, ve svahilštině „Hakuna Matata“, s kterýmžto výrazem jsem se potom na celém ostrově setkával velmi často. Nicméně v okamžiku, kdy si všichni rozebrali svoje zavazadla a moje nikde, došla mi ta krutá pravda – zavazadla jsou ztracený. Celkem ochotný úředník se mnou sepsal vše potřebné a dle jeho slov „mám dobrého známeho vysoce postaveného u Kenya Airways“ bych měl mít bágl během dne, maximálně dvou. Nedá se tedy nic dělat, úředníček na otázku „co když se nenajdou“ velmi prudce zareaguje slovy „toto neříkejte a ani o tom nepřemýšlejte!“. Inu, vítejte v Africe, kde pojem čas znamená úplně něco jiného než v Evropě. 🙂

S taxi není vůbec žádný problém, jsou skoro všude. Takže z letiště hurá k pláži do bungalowů, ubytování jsem radši vybral předem celkem slušný za 55 babek včetně snídaně, který je na jihovýchodní straně ostrova v dost nevyvinuté oblasti jménem Pongwe. Není to nejlevnější, ale ani ne nejdražší – a je to tam čistý, panuje tam přátelská atmosféra, moskytiéry jsou neponičený, jídlo dobrý a hlavně to má skvělou pozici jak na koupání, tak i pro výlety po ostrově; takže doporučuji. Týpek u brány je pravý nefalšovaný masaj, což může v první minutě možná nahnat strach, ale je to přátelský človíček, jak jsem se mohl přesvědčit i později, tak jako všichni masajové, kteří prodávají cetky turistům a tím se jim mimo jiné víceméně daří stále žít dle jejich tradic. Jídla jsou neuvěřitelně chutná, základ je samozřejmě většinou ryba na všechny způsoby – kdo ryby nemusí, tak má problém – jinak si pochutnáte. Všechno je jinak dost kořeněný, všude jsem cítil hodně pepře, ale není to jeho množstvím, jako spíš tím, že se na ostrově hojně pěstuje a je tedy zcela čerstvý. Nicméně díky ztraceným báglům se zatím žádný výlety neplánovaly; takže co jinýho se dá taky v únoru v Africe dělat? No přece vlítnout do moře! Pokud je jasno, voda je tu extrémně teplá – po prvním ponoření jsem tomu ani nechtěl věřit…je to jako doma ve vaně s teplou vodou! 🙂 Jinak všude na pobřeží můžete narazit na skromné chatky rybářů, případně na celé rybářské vesničky. Ti vaší návštěvou moc nadšeni nejsou, ale pár slov s vámi klidně prohodí. Na moři tu pracují ženy i muži – muži samozřejmě rybaří, a to jak ručně (rybář jde pěšky při odlivu do hloubky s harpunou), tak i z loděk pomocí sítí. Ženy tu dělají velmi speciální činnost – a to sbírání mořských řas, které v moři „pěstují“ a následně suší. Finální produkt je určen na export jako přísada do jídel, hlavně do Asie. Samotné pěstování se děje velmi zajímavým způsobem – několik desítek metrů od břehu jsou na dně moře umístěny kůly, mezi kterými je natažen silný vlasec – a mořské řasy se zachytávají do tohoto vlasce, kde se hromadí. Jakmile nastane odliv (a na Zanzibaru je opravdu velký – i několik kilometrů, ale jen na východní/jihovýchodní straně), ženy nachytané řasy sbírají a poté na břehu usuší.

Po dvou dnech opravdu dorazili ztracený zavazadla, takže jsem naplánoval první výlet, a to tzv. spice tour, neboli volně přeloženo jako cesta za kořením. Vzhledem k tomu, že jedna z největších vývozních položek tvoří právě koření a vůbec je Zanzibar nazýván jako ostrov koření, nesmíte tento výlet minout. Navštívíte jednu z farem na koření, já byl na Butterfly farmě a měl štěstí na velmi dobrého a trpělivého průvodce. Můžete tu strávit několik hodin nebo i více a za celou cestu mezi plantážemi toho uvidíte opravdu hodně – je tu k vidění citrónovník, hřebíček, pepř, vanilka, banány, ananas, skořice, zázvor (hodně silný), masala, bavlna, kokosy, mandlovník, pučenka, baobab, mango a mnoho dalších, evropanům neznámých stromů a keřů. Vzhledem k tomu, že vše je maximálně čerstvé, vůně i chuť je velmi intenzivní – většinu můžete ochutnat. Na závěr kořeněné cesty jeden z místních vylezl na palmu, odsekl pár kokosů a poté zpracoval, takže ochutnat čerstvou kokosovou šťávu a ochutnat i dužinu je skoro povinnost. Na úplný závěr byla možnost ochutnávky čaje některých vybraných koření a byla to síla, silnější a aromatičtější čaj jsem snad ještě nepil. Pozor, ceny za spice tour mohou být velmi rozdílné — od $5 až např. do $80 – přičemž tour je identická! Na cestě tam či zpět si můžete nechat zastavit u některých ruin bývalých sultánských paláců, které jsou rozesety po celém ostrově. Já zastavil u Maharubi Ruins — jedná se jen o pár ruin, které jsou už hodně poničeny kvůli dávnému požáru. Památky na ostrově jsou vůbec hodně rozložené, jednak ignorací vlády, která se o ně v podstatě nijak nestará, druhak náročným počasím. I když se jedná jen o ruiny a lázně, lze odtušit megalomanii bývalých vládců a ta atmosféra na vás určitě dýchne. Kousík od těchto ruin je i menší dílna na výrobu lodí, které se pořád stavějí tradičním způsobem – dle průvodce „pokud jsou peníze, loď může být postavena za ani ne půl roku“… Zpátky ze spice tour jsem si nechal zastavit u Mtoni Marine – jedné z nejvyhlášenějších restaurací v této oblasti. Dejte si jejich maxi humr, sice je trochu dražší (a spíš pro dvě osoby), ale stojí za to, doporučuju. Ostatní jídla, celkově na celém ostrově, jsou cca od $2 tak do $20.

Další výlet byl jasný – jediné větší město na Zanzibaru, Stone Town, které je celé na seznamu chráněných památek Unesco. Připravte se na klasicky africky rušný život plný obchodníků, pobíhajících dětí (budou na vás volat „Jambo“ – svahilsky ahoj!). Pozor, nefoťte bez požádání, místní na to jsou poměrně hákliví… Možná je lepší jejich rozhodnutí respektovat a nepokoušet to, na druhou stranu ty fotky mohou být super – takže sami zvažte dle situace :). Město samotné není rozdělené na žádnou moderní / historickou část – celé je to jen jedna velká historie. Nebudu psát o konktrétních památkách, velmi dobrý průvodce je zde. Povinností jsou samozřejmě Forodhani gardens (kde se ale stejně tak jako tak vždy vynoříte) a blízký přístav, plus Dům zázraků (House of Wonders), ve kterém za $3 můžete obdivovat historii Zanzibaru a také mít hezký výhled z balkónů na celý přístav a zahrady. Za návštěvu stojí rozhodně i místní trh – uličky přeplněné pokřikujícími obchodníky – nicméně nejsou až tak vtíraví jako např. na severu Afriky; prostě koupíš naše zboží, jsme rádi, nekoupíš, nic se neděje, třeba příště (samozřejmě, až na vyjímky). Ze Zanzibaru plánoval a dělal své výpravy cestovatel David Livingstone (který se na Zanzibaru mj. velkou měrou zasloužil o zrušení trhu s otroky), takže jeho Livingstone house také stojí za shlédnutí. Až vám bude moc velké vedro, prostě zajděte do některých z mnoha velmi chladných uzounkých uliček (najisto se ztratíte, ale o tom to je, bloudit v ulicích a jen se kochat). V těchto v podstatě bezejmenných, ale naprosto fascinujících uličkách můžete obdivovat překrásné, ručně vyřezávané dveře domů z dob vlády sultánů a také zdobené verandy, nebo prostě jen okukovat místní život. Bát se nemusíte, město je poměrně bezpečné, tedy alespoň za bílého dne. Až dostanete hlad, navštivte některou z vyhlášených restaurací, např. Fisherman Restaurant blízko Kenyatta Road (kde je i hlavní pošta) – v této restauraci si můžete dát opravdu excelentní půlmetrovou langustu či obřího kraba. Pozor, i když tu bylo pár turistů, rozhodně tu nejezte salát apod. Další možností je Emerson & Green (Hurumzi Street), kde je super restaurace a i s možností ubytování. Jinak pokud byste chtěli strávit ve městě i noc, absolutně nejlepší pozici z celého města má Tembo Hotel či zmíněný Emerson & Green, který je ale poměrně drahý. Zanzibar vůbec je drahý, i když můžete spoustu věcí usmlouvat, pořád jídlo či taxi není nijak levné – taxi kdekoli po měste $1-$2, ale kamkoli mimo město $20-$35 jedna jízda. Měl jsem i trošku štěstí, ten víkend co jsem ve Stone Town byl, se tam konal hudební a taneční festival východoafrických kmenů – Sauti za Busara (Sounds of Wisdom), který byl v zahradách blízko House of Wonders. Konal se 10-13.2., pro rok 2006 je plánován na 9-12.2., takže si to zkuste naplánovat na tyto dny, budete-li mít zájem festival navštívit (stojí to za to). Vstup je free, více info zde. Když jsem ze Stone Townu odjížděl, taxikář měl hodně nahlas rádio, kde vzrušeným hlasem křičel jakýsi moderátor — dle řidiče to byl přenos z fotbalového zápasu Zanzibar – Uganda. Po celou cestu zpět se pak na všech místních hřištích fotbal hrál… Zdá se, že Zanzibar fotbal miluje, takže až na pláži uvidíte hrát místní děti fotbálek, klidně se přidejte, budou rádi. Jinak pozor na slunce, mezi 11 a 3 hodinou je hodně intenzivní!

Další výlet, který určitě stojí za to, je návštěva Jozani Forest – taková zmenšená verze původního pralesa. Narazíte tu na velmi srandovní opice zvané Red Colobus, které kolem vás budou lítat v hodně těsné blízkosti – kamarádce jedna malá dokonce skočila za krk a jen tak tam okouňela. Zajímavostí je, že tento druh opic žije jen a pouze na Zanzibaru, nikde jinde ve světě a že se rodí o hodně více samic – každá skupinka má jednoho samce na cca 8 samic. Jinak potravou jí je hlavně suché listí a vůbec nepije vodu – po požití vody by zemřela. Průvodce si povzdechl „na Zanzibaru nemáme nic jiného, žádné slony, žádné lvy, ani aligátory, ani jedovaté hady, nic….jen opice“ :). Několik kilometrů odsud je mangrovníkový les – v podstatě samostatný ekologický systém. Mangrovník je také jediný strom schopný snášet slanou vodu a zároveň účinně zabránit velkému přílivu. Jeho plody jsou podlouhlé zelené tyčky, které jakmile uzrají, upadnou do bahna pod sebou a z nich vyraší další stromek – už během týdne dvou vyroste nový mladý stromek!
Na Zanzibaru jsou i další místa, která stojí za vidění. Jih ostrova a zaostalá rybářská vesnička Kizimkazi, kde si můžete najmout člun i s průvodcem a při troše štěstí vidět a zaplavat si s delfíny. Také sever ostrova je hezký – jsou tu ty nejkrásnější pláže z celého Zanzibaru, ale celý server (Ras Nungwi) už spíše platí jako plážová turistická oblast. Také Prison Island je zajímavý, je to ostrov dlouhožijících želv a jsou tu i ruiny staré věznice kdysi určené otrokům. Je samozřejmě možné si půjčit jeep a projet celý ostrov dle chuti – pronájem na den obvykle stojí $40, ale pozor, jezdí se na levé straně a nespoléhejte na to, že nebudete mít mezinárodní průkaz – policie tu má hodně stanic, na kterých vás vždy zkontrolují a jsou zbytečně velké pokuty. Jinak před policií a milicí tu mají obyvatelé velký respekt, takže doporučuji tento zvyk také dodržovat.

Takže, co že stojí za vidění a návštěvu? :
• Stone Town – Největší město ostrova s mnoha historickými památkami a dalšími artefakty
• Spice Tour – Výprava za obrovským množstvím různých druhů koření
• Jozani forest – Malinkatý „prales“ s opicemi, kousek odtamtud mangrovníkový les
• North Coast – Severní pobřeží končící na Ras Nungwi a nádherné pláže. Nevýhoda? Turistická oblast
• Vesnice Kizimkazi – Úplně na jihu ostrova máte možnost vyrazit z vesničky Kizimkazi na tzv. Dolphin tour, tedy z loďky si zaplavat s delfíny. Šance tak 50/50.
• Prison Island – výlet na ostrov plný želv a bývalé kobky pro otroky
• Ostrovy Mafia a Pemba – Menší ostrůvky blízko Zanzibaru, super pro potápění a asi nějakou tu romantiku
• Chwaka Bay – Poblíž malé rybářské vesničky na jihovýchodě je široké mangrovníkové pásmo. Toto je velmi nevyvynutá oblast.
• Ruiny na ostrově – Po celém ostrově jsou rozesety ruiny z dávných dob (pozor, opravdu ruiny, žádné velkoleposti), takže auto+mapa je dobrý nápad
• Pevnina Tanzánie – Za hoďku můžete přeletět na pevninu a vyrazit například na safari atp.

Co ještě říct… Zanzibar je pro Evropana hodně exotická záležitost. Místní obyvatelé jsou velmi přátelští (pokud je neplánujete fotografovat), nejsou tu útočné žebrácké týmy jako třeba v Indii a jsou klidně ochotni s vámi zabřednout do rozhovoru o čemkoli, ani nemusíte nic kupovat. Kdosi razí teorii, že na svých cestách musí prožít co nejvíc negativních situací, jedině tak si ten výlet dobře zapamatuje…s čímž tedy imho nelze souhlasit, naopak se mi to jeví jako totální nesmysl – není přece třeba hledat zbytečné konflikty – takže doporučuji nenavštěvovat muslimské mešity (do většiny z nich vás stejně nepustí), určitě nefotit policejní a vojenská zařízení (jako i policisty a vojáky samotné) a nenosit nevhodné oblečení (přeci jen je to muslimská země) – můžete skončit s odebráním přístroje či velkou pokutou. Tak jako všude se stačí chovat s náležitou pokorou, ctít místní tradice a zvyky a vše bude v pohodě, tedy hakuna matata. Obyvatelé východní Afriky mě vůbec celkově překvapili, všechno tu má hodně přátelskou a takovou „zpátky v čase“ pomalou a uvolněnou atmosféru. Je to místo, které si buď zamilujete, anebo v něm nic neuvidíte, jen staré omšelé budovy – ale jsem si jistý, že takových lidí bude pomálu — ta historie a atmosféra vás prostě musí dostat. Pokud nejedete s cestovkou, případně chcete-li svoji cestu pojmout aktivněji, doporučuji se naučit aspoň něco málo v rodném jazyce místních obyvatel – svahilštině. Buďte si jisti, že to vždy ocení a odměnou vám bude přátelský úsměv a uznání – zároveň budou nadšeni vás naučit ještě něco dalšího. Zkuste tento online svahilský slovník. Zanzibar samotný není ještě velkou turistickou atrakcí a místní život není turisty nijak viditelně poničen či narušen, tak jako například některá místa v Asii. Mimo Stone Town a plážové hotely jsem vlastně ani žádné bělochy nepotkal, všude jen domorodé obyvatelstvo v malých vesničkách (i když slovo vesnička je až příliš honosné – vesnice je tu chápána ve smyslu několika velmi skromných domků, kde přesto už od brzkého rána pulzuje místní život). V odlejhlejších oblastech už obyvatelé tak přátelští nejsou, pozor na to. Samozřejmě počítejte s úplně jinou životní úrovní, než na jakou jste zvyklí, s všeobecným nepořádkem atd.. Ale to předpokládám je asi jasné, je to přece Afrika.
Při trošku smutném odletu z ostrova mi pilot Precision Tanzania Air aspoň zvedl náladu tím, že oznámil: „vážení cestující, máme navíc trochu času, takže bedlivě sledujte, něco uvidíte“, a vzal to okolo Kilimandžára – takže jsme letěli úplný kousíček od téměř šestitisícového vrcholu – při takové přírodní kráse a neskutečné mohutnosti se jen tají dech. Zároveň při odletu z Nairobi do Amsterdamu bylo nádherné počasí, takže jsem viděl v rychlosti něco i z jiných míst Afriky – Nil, Abu Simbel, atd., paráda. A samozřejmě, už se těším na další návštěvu nádherného ‚černého‘ kontinentu. Taky díky za příjemnou společnost na cestách kamarádce Martě.

Pokud se budete chtít na cokoli zeptat, pošlete mi mailík nebo tu přidejte komentář, rád s čímkoli poradím. MIE ASHIKI UNGUJA, HAKUNA MATATA

P.S. Na četná přání tu přidávám tu krásnou, ručně kreslenou mapu Zanzibaru a Stone Town od Giovanni Tombaziho:
Zmenšená velikost: předek | zadek
Originální velikost: předek | zadek