Napsal Miloš | Žádný komentář | Kategorie Fotogalerie | Přečteno 1,438×
Antigua, Grenada a Britské Panenské ostrovy fotogalerie
Galerie fotek z pohodových a méně navštěvovaných ostrovů Karibiku.
ANTIGUA A BARMUDA:
Viděl jsem kdysi jeden film, co se jmenoval „I walked with the zombie“ a není to žádný krvák, ale výborná černobílá klasika z doby kdy se dělal první Dracula, Frankeinstein apod. A je o tom, jak dva známí, provozující plantáž na cukrovou třtinu na jednom karibském ostrově, doženou jednu z důvěřivých žen kolem nich až k zhroucení – načež je pro ní z Londýna povolána odvážná ošetřovatelka a ta ji začne po nocích brát do samého nitra ostrova, kam je přitahována zvuky bubnů, za kterých místní v duchu kultu voodoo divě tančí, jak kdyby je kousla tarantule. Až příliš pozdě si naše milá ošetřovatelka uvědomí, že ti příbuzní nejsou žádní zvláštní borci jak vypadají a hlavně, že ta nebohá žena co ji ošetřuje, je [SPOILER] dávno po smrti a oživená pomocí těch voodoo rituálů!
Výborná klasika plná kouzelné atmosféry a tak jsem tehdy neváhal, zjistil o jaký ostrov šlo a začal chystat výlet. Jde o karibský ostrov Antigua, ale po voodoo rituálech již dávno ani vidu ani sluchu! A to doslova – ptal jsem se na ně několika lidí 
. Zato jiných koloniálních pozůstatků po Angličanech je tu dost a asi nejhezčí je tzv. Anglický přístav, kde je pár původních budov z těch pirátských dob. Jinak se sem jezdí hlavně kvůli moc hezkým plážím a místní dokonce říkají, že mají 365 pláží a tedy pro každný den v roce jednu – haha dobrý vtípek, to jsme kdysi slyšeli na blízké a o moc krásnější Dominice taky, akorát že tam zase měli 365 řek. Jinak je to spíš taková placka bez zajímavějšího vnitrozemí, ale pohoda jako jo.
GRENADA:
Small is beautiful, aneb co je malé, to je hezké. To zase říkají obyvatelé malého a méně navštěvovaného a pro mě hodně poutavého ostrova, Grenady. Ale tak víte co, mám 191 cm a pro mě je teda skoro všechno beautiful . A v Grenadě je to zase úplně o něčem jiném – plochost vystřídala zeleň a celý ostrov je o moc víc dramatický a všechno je také barevnější – domky v kopcích i šaty ženských. A také je všechno hodně osobnější, až mě to (příjemně) zaskočilo. Týpek co mi pronajímal auto mi předem napsal něco jako že až vylezu z terminálu, bude stát venku ve žlutém tričku, hotovo tečka, žádné cedule se jménem. Když jsem chtěl zašnorchlovat nad podvodníma sochama, nikde žádné skupiny a briefingy, ale prázná pláž a týpci s loďkami, co tam mezitím hráli karty… Ten rozdíl v atmosféře je obrovský a ta jistá divokost ostrova a o moc větší vřelost místních je tak opojná! A musím přiznat, že takhle za srdce mě už dlouho žádné místo nevzalo. Není to tam na dlouho, ale tak překrásné! Dobře, na dechberoucí nádheru ostrova Dominika to asi pořád nemá, ale jinak paráda!
Také rastamanů a Bobů Marleyů trochu přibylo, až jsem si říkal jak je hustý, že jediný člověk, jeho hlas a his way of life ovlivnil tak moc lidí a vlastně i generací. Přibylo také mnoho lidí, kteří se upřímně zajímali odkud jsem a co mě tam přivedlo a musel jsem se usmát, třeba když jsem zastavil v jednom malém vesnickém krámku pro studený pivko, kde vždycky kolem okouní několik lidí, mám pocit od rána do večera. A jak jsem tam tak stál, pořád na mě koukala skupinka dvou chlápků a dvou ženských, byla to spíš zvědavost a nic nepříjemného. A jedna se při pohledu na mě rychle pomodlila. Říkám si co to, popošel k nim a s úsměvem jako že proč se modlí když mě vidí? A ona něco jako že „tak velkého chlapa jsem dlouho neviděla“ 
. Ale to zelené vnitrozemí, sever kdy na jedné straně jedete podél bouřlivého moře a na druhé podél planatáží s rumovou cukrovou třtinou, barevné domky a moc milí, osobní a přátelští lidé, to pro mě udělalo skoro něco jako objev roku!
BRITSKÉ PANENSKÉ OSTROVY:
A poslední zastávka, to už byla jenom taková třešnička na dortu aneb Britské Panenské Ostrovy, kde se krása, spojená s mořem, vymkla z kloubů . Vždycky jsem si představoval že to je místo, kde lidé pobíhají a tančí polonazí, sbírají kokosy a nemají moc společného s vnějším světem – pravdou je ale spíš opak; je to civilizované místo, kde funguje všechno, co člověk potřebuje…, jenom hooooodně líně a zpomaleně. Je to i oblíbené místo pro loďky a plachetnice, kolem ostrovů je totiž konstantní příjemný vítr a myslím že tak 364 slunečných dní v roce. A dřív to bylo dokonce i proslulé zastavení pro opravdové divoké piráty! Po jednom z nich je pojmenován jeden z ostrovů, plus tu trochu dýchá ta staroanglická přístavní atmosféra a místa mají legrační názvy jako třeba U promočenýho dolaru, U hořkosladkýho Willieho, Pašerácká jeskyně, Krabí díra atd. To pobřeží a okolní průzračná voda je vážně dokonalé a ideální místo na hledání skrytých a úplně prázdných pláží! Vypátral jsem též, že součástí je malý ostrov, který byl předlohou pro slavný román „Ostrov pokladů“ R.L.Stevensona, do jehož muzea jsem se na Samoe nechtěně vloupal a tuhle knížku jsem jako malý kluk přečetl snad dvacetkrát. Měl jsem jí i teď sebou a bylo moc hezký, se při čtení aspoň symbolicky do dětství na chvíli vrátit. A je asi jasné, že fotky odsud jsou z valné většiny tak nějak zbarvené do modrobíla a i když tu nejde moc co dělat a nejsem ani plážový typ (byť moře samotné mě přitahuje dost), dost se mi tu líbilo!
Karibik je stejně pořád velká pohoda, člověk ale musí mít i trochu štěstí (anebo šikovnost) a vyhnout se těm místům a dnům, kdy přistávají ty příšerné velké výletní lodě, to je asi jediná nevýhoda. Poslední den před odletem jsem musel vstávat brzo, sluníčko pomalu vycházelo a já si při čištění zubů na malé terase s výhledem na tu nekonečnou modř skoro ani nedovedl představit, že ani ne za 24 hodin budu zase v tom posmutněle šedivém českém kraji. Tak jsem si cestou na letiště nahlas pustil Marleyho, stáhl okýnka abych cítil tu krásnou přímořskou vůni za úsvitu, s rukou ven z okýnka jsem si s ním pospěvoval, přístavní pracanti na mě občas mávli a pokyvovali, milá prodavačka na křižovatce na mě zam8vala jestli nechci kafe zadáčo do auta, zároveň se ukázala nádherná duha – a já si jenom říkal jo, je to fajn… ?
