19.12.2015

Napsal | Žádný komentář | Kategorie | Přečteno 4,508×

Barma – Myanmar – z chrámu do chrámu

Barma – Myanmar – z chrámu do chrámu

Barma neboli Myanmar byla poslední země Jihovýchodní Asie, která se mi dlouho předlouho vyhýbala. Věděl jsem o ní a jejích krásách již dlouho, ale stále nechával být až na někdy a to někdy konečně teď nastalo :). A co vám budu vyprávět, Barma je po všech stránkách krásná a z cestovatelského hlediska nesmírně příjemná země, kterou by si nikdo neměl nechat ujít. Hotovo tečka, cestopis by tím mohl skončit. Ale pojďme to trochu rozvést.

3/2015 [ Fotogalerie ]

Totiž to bylo tak – Barmu (Myanmar psát nebudu i když je to tak správně, nelíbí se mi to)  jsem měl v hlavě vždycky spíš napředstavovanou. Jen velmi zřídka se dívám na fotky nebo zjišťuji detailní informace o zemi kam chci jet, a o to víc se pak těším na možná překvapení. Ale tady jsem kdysi dávno neodolal a viděl jednu úžasnou fotku ranní mlhavé krajiny plné palem, na které byly desítky starých zarostlých chrámů a nad nimi se majestátně vznášely horkovzdušné balóny. A musím přiznat, že mě ta fotka docela dostala a připadala mi šíleně romantická a tak nějak nadpozemsky krásná a pohádková. A od té doby jsem si úplně nerozumně začal říkat, že do téhle země jednou určitě musím s tou pravou, myslím tím s tou mojí ženskou na celý život, která na let balónem nad starými chrámy bude nahlížet podobně jako já. Barma ale pořád nevycházela, i protože dostávaly přednost jiné destinace a popravdě jsem na ni i částečně pozapoměl. Až jsem si na Barmu nedávno znova vzpoměl a uvědomil si, že to je vlastně úplná blbost to cílovat jako na zemi s tou pravou, ne? Ale nějak mi to celé přišlo jako že nic takového jako pravá nebo levá prostě neexistuje a jde jen o to mít vedle sebe někoho, s kým je mi fajn a kdo má tyhle věci podobně. Ale i když někoho, kdo to má podobně, vedle sebe teď nemám, Barma najednou byla jasná volba! I když vznikl jiný problém, a to ten že jsem letenky koupil poněkud zbrkle a bez rozmyslu a nakonec se ukázalo, že by si Barma zasloužila daleko víc dní; ale i za 2 týdny se toho dá zvládnout dost, byť jsem nakonec musel projet jen ty nejznámější místa.

Je nutné mít vízum a pokud je mi známo, po příletu zařídit nebo koupit nelze. Naštěstí jde ale vyřídit online zde – a proces je to hodně rychlý a jednoduchý. Letět se dá mnoha způsoby a nejjednodušší je asi přes Bangkok, ale to si dozajista už pohledáte sami podle vlastních potřeb. Musím také zmínit bezpečnost – protože Barma byla po desetiletí v zajetí tvrdého vojenského režimu. Ta doba je však už naštěstí pryč, což potvrdily i nedávné volby, ve kterých zvítězila dlouhodobá oponentka režimu Su Ťij a musím napsat, že bezpečněji a příjemněji jsem se snad v žádné jiné asijské zemi necítil! Lidé ještě nejsou natolik negativně ovlivněni masovým turismem a nesnaží se vás za každou cenu ošulit a vůbec se tu k návštěvníkům jejich země chovají opravdu dobře. Ještě bych rád zmínil, že dnešní cestopis bude spíš stručnější a bez většího vyprávění, omylem jsem si totiž smazal původní fotky a vše tedy budu tahat jen z paměti…

Hlavní město Rangún, kam jako první nejspíše přiletíte, je taková klasická neorganizovaná spleť všeho se vším, mezi motorkami se tu pletou zvířata, lidé, lidé se zvířaty, prodejci, stánky, vůně, barvy, prostě chaos. Ale to asi očekáváte, ne? Pro mě jsou tyhle momenty a situace spíš úsměvné a vlastně je i vyhledávám, tak nevím jestli je se mnou všechno v pořádku :). Nicméně co se míst k vidění týče, není to tu nijak omračující. Jedním z těch výraznějších míst je Shwedagon Pagoda, krásné a zlatavě se třpytící místo, kam se hlavně místní chodí modlit, také se o ní říká, že to je nejstarší pagoda světa. Ano, opravdu sem chodí hlavně místní, turistů tu je jen pár, kromě Baganu vlastně jako v celé zemi. A tady se mi stalo poprvé (a rozhodně ne naposledy), že se se mnou místní lidé chtěli fotit – myslím, že hlavně díky mé výšce :). Chrámů, pagod a podobných míst je jinak v zemi nespočet a mějte na paměti, že všude musíte chodit naboso a také nesmíte mít kraťasy – naštěstí je možnost si půjčit nebo koupit něco jako sukni (nemůžu si vzpomenout na správný název), pomocí které můžete své nožky zakrýt. A musím uznat, že pagoda je nádherná a pro někoho, koho baví fotit (tedy ne jen sám sebe, ale hlavně okolí) to je skoro splněný sen! Místo má i moc hezkou atmosféru, takovou poklidnou, ale ne zas tak unylou jako například ve většině evropských kostelů, dost mě to bavilo uvnitř jen tak procházet a vnímat ten shluk různých lidí okolo. Zajímavé pagody stojící za návštěvu jsou pak i Sule Paya a Botataung Paya, byť jsou všechny hodně daleko od sebe. Dalším zajímavým místem je trh Bogyoke Aung San anebo jezero Kandawgyi, nad kterým je kolem dokola dřevěná stezka, po které můžete jezero obejít a i když je svým způsobem v centru města a není to nic mimo vyšlapané cestičky, stojí za to ho obejít. Rangún mi jinak přišel spíš takový roztahaný a poté, co jsem viděl to nejpodstatnější, jen tak jsem chodil ulicemi a obdivoval ten místní chaotický styl života; ono se tam ani nic moc jin0ho dělat nedá. Pokud chcete vzít svoji milou na úžasnou romantickou večeři v Rangúnu, mohu jen doporučit překrásný podnik Le Planteur. Mimo Evropu pro mě ale ty hlavní města nijak poutavá nejsou, tak rychle pryč na další místo!

Což v mém případě bylo Mandalay, kam se dá krátce přelétnout. Leteckých společností je v Barmě docela dost, až jsem se tomu divil, například Air Mandalay, Myanmar Airlines, Air KBZ, Yadanarpon Airlines, Yangon Airlines nebo Air Bagan, které jsem zvolil já. Ale ono to v praxi funguje stejně tak, že si ty společnosti cestující různě předávají (při checkinu vám na tričko dají samolepku té dané společnosti :), protože z šesti plánovaných a placených letů jsem s nimi letěl jen jednou, jinak si mě přebrali jiní…, a také mimo toho jednoho letu byly časy vždycky dost razantně pozměněné, takže s tím je potřeba počítat. V Mandalay se mi líbilo o dost víc než v Rangúnu a jako první jsem navštívil královský palác, který sice není buhvíjak krásný nebo grandiózní (tak jak podobná místa obvykle bývají), ale je to hezké a tiché místo, kde si uvnitř hradeb můžete i půjčit kolo a jednotlivá místa uvnitř projíždět. Vše je již dost zašlé a samozřejmě prázdné (králové již v této zemi nejsou), ale pár hodin tu strávit můžete – a také jsem tu měl to nejlepší jídlo z celé Barmy (pokud tedy nepočítám mořské plody na konci výletu) a to za pouhých pár korun – ty smažené nudle a zeleninové rolky s banánem? To bylo něco! Barmská kuchyně je jinak ale poměrně nezajímavá – ano, dotek Asie tu přirozeně je, ale říká se o ní, že je ta nejméně pálivá z celé Asie a celkově je to spíš nepříliš originální mix okolních zemí – hlavně Thajska a Číny. Kousek za královským palácem je Mandalay Hill, což je prostě kopec, na kterém je co jiného, než chrámy. Můžete po cestě vyjít až na vrchol (pěkně bez bot) a mít tak krásný výhled na celé město a stojí to za to. Kousek od Mandaly hill je pak docela opuštěná Kuthodaw Pagoda, soubor mnoha sněhově bílých staveb, kde budete kromě pár mnichů pravděpodobně úplně sami a tam je to moc hezké. Dalším příjemným místem je Mahamuni Paya, jedna z nejuctívanějších buddhistických svatyní v Barmě. A to vše kvůli několikametrové soše Buddhy Mahamuni, na kterou lidé od rána do večera lepí malé zlaté lístky! Tedy, lidé jsou v tomto případě jen muži, ženy totiž nesmějí – což nechápu a nelíbí se mi to. A nutno říct, že ten Buddha už za ty roky hodně ztloustl, prý po celém těle o více než 20 cm jen kvůli těmto zlatým lístkům. Úsměvné bylo, když jsem k této soše pomalu a vlastně i docela kajícně přistupoval, že tu tedy též skloním hlavu, a na sobě jsem měl jen tričko a tu dlouhou hedvábnou sukni, která mi zakrývala nohy. A tak pomalu a rozvážně vystupuji nahoru, schod za schodem, když na tom úplně posledním schodu si sukni přišlápnu a bum, najednou je dole pod koleny a já stojím vedle nejsvatějšího Buddhy skoro odhalený! 🙂 Já se v tu chvíli nedokázal nesmát, ale celou situaci naštěstí zachránil jeden z vedlestojících pánů – přiskočil a vše mi pohotově nandal zpět. Město Mandaly je také známo díky mostu U Bein, což je nejdelší most vyrobený z týkového dřeva na světě. Je sice už kousek za městem, ale za půl hodiny a pár babek se tu dostanete taxíkem. Most je pouze pro pěší a i když je hodně starý, pořád kypí životem a jsou na něm vidět výjevy všeho druhu – procházející mnichy, trhovce, rybáře, turisty, dokonce i grandiózní svatbu jsem viděl, tam se mi líbilo opravdu hodně. Byl jsem na mostě při západu slunce a celé to mělo takovou živelnou ale zároveň i uklidňující atmosféru, že jsem se nestačil divit. V okolí je spousta stánků s jídlem a jen jsem kulil oči, co všechno zabaleného ve strouhance je možné podávat :). Posledním místem, kam jsem zajel (a to už je víc než dvouhodinová cesta), je bývalé anglické koloniální město Pyin U Lwin, kam se v dřívějších dobách jezdilo za odpočinkem. A můžete tu vidět právě staré koloniální budovy, ve kterých jsou teď nepálské čajovny a zašlé čínské restaurace, ale celé to půdobí docela sympaticky a nenudíte se tu. Mezi jednotlivými místy můžete projíždět autem, na kole anebo si jednoduše pronajmout koňský povoz :). Je tu též obrovská zahrada, ve které prý mají více než 50 druhů orchideí, ale tam to už postrádá tu barmskou atmosféru a působí to spíš jak na nějakém anglickém venkově… Docela dobré ubytování se skvělou lokalitou je např. Bagan King. Ale potom už nastal čas místa, kvůli kterému jsem měl celé ty roky Barmu v podvědomí, tedy jet do oblasti nazvané Bagan.

A to vám řeknu rovnou, to je v Barmě samozřejmě turistická zastávka číslo jedna (a opravdu je tady návštěvníků hodně moc) a je to tu jednoduše překrásné. Ale abych to nějak uvedl – Bagan je území ve střední části Barmy, kde stále stojí tisíce stovky let starých chrámů, ukrytých v polích a lesích. A je to tam opravdu úžasné, nic podobného jinde vidět nemůžete. Celá oblast je poměrně rozlehlá a dělí se na tři podoblasti – Nyaung U, kde se to nejvíce hemží lidmi, prodejci cetek a baťůžkáři, poté Nový Bagan, kde již začínají chrámy, je to o poznání klidnější ale pořád dostatečně živé, aby to poutalo vaší pozornost, a nakonec Starý bagan, kde jsou už víceméně jen chrámy. Já na pobyt volil Nový Bagan a hotel Bagan Lodge, který je fajn a má super velký bazén – a teď se nesmějte, ale celý den na slunci a mezi chrámy dovede pěkně unavit a koupačka v bazénu je pak odpoledne to nejlepší, co můžete chtít! Takže ať máte jakýkoli rozpočet, zkuste zahrnout hotýlek s bazénem.

A připravte se na to, že těch chrámů je opravdu strašně moc. Šíleně! A na první pohled jeden jako druhý, i když po určité době už rozdíly vnímat začnete. Jsou to chrámy a pagody různých tvarů, velikostí a barev, nejčastěji jsou ale malé, kamenné a polorozpadlé, ty jsou pak nejzajímavější. A moc se mi líbilo, že i ten nejmenší a nejzapadlejší chrám má uvnitř ukrytou sochu Buddhy! Pak jsou tu i takové ty top velké a známé chrámy, často pozlacené, ty mi ale až tak zajímavé nepřišly – velký nebo známý chrám totiž přitahuje velké množství návštěvníků a tak se tam najednou ta poklidná atmosféra rozpadá – je samozřejmě na vás jak to pojmete, ale z mého pohledu jsou opravdu o hodně zajímavější ty menší a ztracené na sotva znatelných cestách. Případně mám pro vás takový trik – nazval jsem si ho tři úrovně dostupnosti chrámů. První, to jsou ty největší a nejlépe dostupné chrámy po asfaltce, tak tam čekejte hordy číňanů se selfie tyčemi a téměř nulovou autentickou atmosféru. Pokud popojedete jen kousek za tyto velké chrámy, vše se najednou zklidní a potkáte už jen pár lidí. Ale pokud nebudete líní a dáte si tu práci a zajedete ještě dál za tyto menší chrámy, tentokrát už o dost hůře prostupnou cestou, pak už vás čekají desítky malých a naprosto opuštěných chrámů s opravdu dechberoucí atmosférou – u některých se pasou kozy nebo krávy, u dalších zase jen v tom parnu slyšíte bzukot much a celkově to tam je prostě nádherné.

Náboženství jsem ještě nezmínil, ale je asi jasné, že v Barmě dominuje Buddhismus. Nikdy jsem nebyl věřící a i po návštěvě Barmy nebo daleko silněji buddhisticky orientovaného Bhútánu na tom nic měnit nebudu, náboženství prostě a jednoduše není pro mě – narozdíl od víry! Víru a naději považuju v životě za něco až nadpozemsky silného, co člověku dovoluje zvládnout i skoro nemožné a na první pohled nereálné věci. A i když bych jinak měl k Buddhismu asi nejblíž, osobně jsem v životě postupem času začal věřit spíš na ty viditelné „věci“ jako dobro, láska, odpouštění nebo štěstí, no prostě na něco, čeho se můžu fyzicky dotknout a skoro se o to spálit. Může to klidně někomu připadat úsměvné a jde i namítnout, že třeba štěstí se dotknout nemůžu, ale tady bych si dovolil nesouhlasit – co třeba šťastná tvář někoho, komu uděláte radost? Však si na ní sáhněte a okamžitě ucítíte, co to štěstí je. Ale to jsem odbočil 🙂 – v Barmě je tedy tím hlavním právě buddhismus, ale tak nějak odlehčeně, jako kdyby mimochodem. V každém chrámu se samozřejmě můžete i pomodlit a tak jako v chrámu tzv. šíleného mnicha, jež oplodnil všechny ženy v okolí v Bhútánu, tak i tady jsem si našel jedno speciální místo, kde si něco malého přát a ano, byl to zapadlý, malý a vlastně úplně ztracený chrám. Už hodně unavený jsem tam vešel a najednou to ucítil – tohle je to pravé místo na to, s čím se Buddhovi chci svěřit. Dokonce jsem po vkročení dovnitř uviděl malého zeleného hada, jež se rychle odplazil pryč a jak víme, had je přece posel bohů – nebo to bylo jiné zvíře? Už teď nevím :). Každopádně jsem se pak sklonil, sepjal ruce a mé přání bylo opravdu skromné a malinkaté, ne větší než Kosmánek zakrslý… Zaznělo nahlas a v plné síle a děj se vůle Buddhova, jestli dojde naplnění. Přece i od toho je už zmiňovaná naděje a víra, ne?

Celé to chrámové území Baganu je poměrně rozlehlé a je nereálné ho projít pěšky. Takže si můžete půjčit kolo, elektro-skútr anebo auto, ale před tím spíš varuji, s tím se rozhodně mimo vyšlapané cesty nedostanete. Pro mě to tedy bylo jasné a volil jsem skútr, který sice jeden jen max. 50 km/h, ale zase je bezpečný a k půjčení doslova všude – i váš hotel by ho měl mít a ehm, mezinárodní řidičák po vás nechce vůbec nikdo. Ale buďte opatrní, pomáhal jsem z pangejtu nějakým němkám, které řízení na skútru nezvládly a byly pěkně sedřené. Z Baganu také stojí za to zajet k hoře Popa, což je cca dvouhodinová cesta autem. Tato hora je jak jinak než posvátná a přímo na ní je impozantní shluk několika chrámů a vy až nahoru samozřejmě můžete dojít. Nicméně opět bosi. A jelikož já si ráno předtím trochu rozřízl chodidlo, nepřipadalo to v úvahu a tak jsem to risknul v ponožkách. Ale nějaký hlídač že to prý co to je, to přece nejde! Tak mu smutně ale s úsměvem ukazuji náplast a on jen tak pokýval hlavou a že tedy ať si sundám ponožku aspoň z druhé nohy – a tak jsem na svatou horu Popa ťapal v jedné ponožce :). Cestou samozřejmě míjíte prodejce všeho možného, legrační opice, nebo obrovské hrnce s vynikajícím vývarem a nudlemi, kterým jsem rozhodně na cestě zpátky neopovrhl. Vic se už o Baganu rozepisovat nebudu, to se prostě musí vidět a zažít, ale ještě jednu věc musím zmínit, ta totiž byla asi vrchol mé cesty a i prapůvod toho, že jsem sem vůbec jel. A to je let balónem nad Baganem…

A let balónem nad starými zašlými chrámy Baganu je něco, co byste si rozhodně neměli nechat ujít. Za žádnou cenu! Je to překrásný a doslova dechberoucí zážitek, který ve vás zůstane opravdu dlouho, ne-li navždycky. Přirozeně, musíte zvážit své možnosti, protože cca hodinový let stojí 320 USD a to v balónu, kde je až 16 lidí, případně více privátní let jen pro 8 lidí, který stojí 380 USD. A jak to celé probíhá? No začíná to blbě, protože už v 5 ráno vás balónová společnost vyzvedne v hotelu a 5 ráno je tedy něco co bych raději nechtěl znát :). Nicméně pak přijedete na velkou louku a kolem vidíte obrysy několika prázdných vyfouknutých balónů a stolečky s kafem nebo čajem. Moc to s pitím ale nepřehánějte, v balónu samozřejmě záchod není.. Následuje rychlý briefing (opravdu se vůbec ničeho nebojte, je to jednoduché a nenáročné) a pak už se balóny začnou plnit horkým vzduchem a vy začnete cítit jisté vzrušení z věcí aktuálních i věcí příštích. Jakmile je balón nafouknutý a připravený, naskáče se do něj, pilot přifoukne horký vzduch a najednou? Najednou se vznášíte!…… S úžasnou lehkostí jen tak stoupáte nahoru po nebi a kromě občasného dofukování je to celé tak moc tiché, poklidné, relaxační a jedním slovem fascinující. Zároveň začne vycházet slunce a vám se z výšky a za toho úžasného ranního světla začnou zjevovat staré a zelení zarostlé chrámy, které tam v té tichosti poklidně stojí už stovky let. Myslím, že to nemusí být úplně pro každého, ale pro mě osobně to byl nádherný, krásný moment, kterým se vlastně tak trochu uzavřel kruh – vždyť o Barmu jsem se přece začal zajímat jen a pouze kvůli fotkám balónů nad Baganem! A byť jsem na to byl kvůli určitým okolnostem sám, litoval jsem pouze tohoto, že nemůžu tak unikátní zážitek sdílet s osobou, která sice nemohla, ale zasloužila by si to nejvíc, jinak jsem nelitoval ani minuty, peněz a úsilí, do barmského výletu vynaloženého. Pokud do toho budete chtít jít (počkejte, musíte do toho jít! :), jsou tu tři společnosti – ta nejzavedenější a nejvíc profi je Balloons Over Bagan (nově přý rozjeli i lety balónem v Chile), dále pak Oriental Ballooning, případně Golden Eagle Ballooning. A to jsem ještě nezmínil, že po přistání dostanete šampaňské, croissanty a banana cake a případně také jejich fotky z balónového GoPro foťáku, takže myslím, že všichni by měli být spokojeni. Ale najednou je devět ráno, vy jste zpátky na hotelu a říkáte si, jestli se vám předchozí 3-4 hodiny tak trochu nezdály!! :-O. Dva dny na to jsem pak brzo ráno odjížděl pryč a najednou co nevidím, vysoko nademnou nové lety balónů a mně jen naskočila husí kůže a říkal jsem si „být tak znova tam a za trošku jiných okolností“…

Čas Baganu ovšem vypršel a musel jsem se posunout dál, a tak jsem se posunul k nedalekému jezeru Inlé. Tam se zas celá krajina a také místní lidé změní a vše je daleko víc rurální, blíž přírodě a hlavně vodě. V těch odlehlejších vesnicích kolem jezera jsou prý všichni muži do jednoho rybáři a to velké jezero je tu opravdovou dominantou a hlavně kvůli němu se sem jezdí. Já na něj měl jen dva dny, což je samozřejmě zoufale málo, ale na určitou představu a zkušenost to vlastně stačilo. Po ubytování tedy hned vyražte do ulic městečka Nyaungshwe, které je plné života, prodavačů a malých restaurací. Já se ubytoval v hotelu Thanaka Inle Hotel, tam jsem si i půjčil kolo a hurá do města na oběd. A tak projíždím ulicemi a vidím barmskou kuchyni, thajskou, čínskou, italskou, mexickou a najednou malý nápis „Vindaloo – pravá indická kuchyně i se zahrádkou“. A jelikož většina restaurací v tomto městě je jen takové posezení v něčí předsíni a zahrádka se mi v tom momentu zdála příjemná, a jelikož indickou kuchyni miluju nade vše, to bych to nebyl já, abych tuhle tuhle tajemnou restauraci nezačal hledat. Jenže na ceduli byla jen šipka, nic jiného. Tak jedu podle šipky a po chvíli najdu další ceduli, tentokrát bez šipky. Pro probrouzdání okolních ulic další cedule. A další a další cedule a další a další ulice. No bylo to tedy slušné pátrání, ale bavilo mě to a najednou malá hezká barevná zahrádka, bloumající indové a úžasná ostrá vůně z kuchyně! Nicméně tím hlavním tu je samozřejmě jezero a tak jsem hned po pálivém kuřeti vyrazil (okolo přístavu vám majitelé člunů nabízejí svezení) a jelo se. Používají se jen a pouze úzké ale dlouhé motorizované čluny a na jezeře samotném pak můžete vidět spousty rybářů a jejich zvláštní drátěné sítě ve tvaru zvonů, na okrajích pak barevné vesnice na vodě, či sem tam nějaký ten zašlý chrám. Dokonce se tu v okolí pěstuje i vinná réva (a vína odtud rozhodně nejsou úplně špatná), nebo dokonce káva (tu jsem si přivezl a voní krásně, ale ochutnání na mě teprve čeká), byť hlavně tu vše je jak jinak než o rybách… Noční život tu není žádný, ale ten byste tu ani nečekali, ne? Tím nicméně má vnitrozemská část barmského výletu končila a následoval přesun k moři.

V Barmě jsou v podstatě jen dvě místa, na která se zarelaxovat k moři jezdí. Tím prvním je klidnější a menší Ngwe Saung a tím druhým pak Ngapali, kam jsem vyrazil já. A není to v podstatě nic jiného, než od letiště až na konec několikametrové pláže táhnoucí se shluk restaurací na jedné straně a hotelů na straně druhé. Ale kromě toho samozřejmě i domky místních a celé to je hodně příjemné a docela živelné místo, odkud se vám domů asi moc chtít nebude. Dosti zásadním je tu výběr hotelu – já zvolil Ngapali Bay Villas, což je skvělé a bezproblémové ubytování, tak pokud můžete, doporučuji. Takže po příjezdu jsem se vrhl do moře, co taky jiného :), které tu je příjemně teplé a vlnami tak akorát. Ale asi za dvě hodiny už to se mnou zase začalo šít a říkal jsem si, musím přece jít omrknout ty restaurace, určitě by měli mít nějaké mořské potvory. A co jsem neviděl? Jedna restaurace za druhou nabízela z mořských vln snad všechno, co si jen lze představit – byl to jeden splněný sen za druhým! Protože seafood naprosto miluju, úplně mě to dostalo a já tam jen chodil od jedné restaurace k druhé (nejsou to žádné načančané podniky, ale úplně obyčejné verandy s pár stolky) a s jazykem na triku pozoroval menu a talíře hostů a v hlavě se mi honilo jen „lobstr, lobstr, krevety, ryba, chobotnice, lobstr, krab, mušle…“. Ale to mi nestačilo a tak jsem si půjčil kolo a restaurace pak ještě raději objížděl. Uznávám, trochu maniacké, ale neplánoval jsem to dopoledne nic dělat a prostě mě to bavilo. A bylo to tak bláznivé, že když jsem jel na tom kole, tak najednou vidím nějakou starou střechu a na ní napadané velké uschlé načervenalé listy, které ale při té jízdě vypadaly jako lobstři a já si říkal, „to není možné, oni jim tady lezou i po střechách!“ :-)). No co budu povídat, to pro mě bylo tady v Ngapali nejvíc. Tak jsem pak bez rozmyslu do jedné z restaurací zapadl na oběd (je vlastně jedno do které, všechny nabízejí to samé a liší se jen typem podávaného domácího sosu) a humra si objednal (cca za 250,- za půl kila – v porovnání s Evropou super cena), když najednou z kuchyně vyšel pán a že prý budu muset asi 10 minut vydržet, že je teď nemají. Tak jsem na to jen kývl a vidím jak jde někam ven, tam sedl na motorku a za deset minut přijíždí zpět s živým kouskem v tašce. PŘESNĚ kvůli takovým momentům vlastně cestuji, přišlo mi to tak hezké, že jsem spokojenější skoro být nemohl a připomělo mi to jeden moment z cesty na Principe, kde jsme na jednom z výletů viděli na motorce chlápka s pistolí a naloženými opicemi a prý že bude chutná večeře… :-). Jinak to tu je samozřejmě hlavně o vodě a koupání a to Ngapali splňuje úplně v pohodě. Dá se pak motorkou objet i těch pár sousedních vesnic, ale v této oblasti jsem poprvé viděl Barmánce jakoby naštvané, jinak je to tam hodně zajímavé a všude vidíte nasolené sušené ryby na slunci. Také jsem navštívil místní školu a to bylo něco – naposledy jsem byl takhle ve škole v Belize, kde byli děti docela hodné a spořádané, ale tady? Anarchie! :-). Pak jsem z té školy vyšel a otočil trochu hlavu k vodě a říkám si, tyjo, chodit do školy 50 metrů od moře, to je něco.

Jak jsem už naznačil v úvodu, lidé v celé Barmě jsou jednoduše skvělí. Usměvaví, ochotní, až na vyjímky vám nechtějí nic vnutit a prodat, berou vás jako součást toho místa a času, ve kterém tam spolu společně jste. Je možné, že u nějakých nervózních američanů apod. to tak nemají, ale já s nimi tuhle zkušenost mám. Také téměř nikomu nevadí, chcete-li si ho vyfotit, většinou jen mávnou rukou, nebo se narovnají a chtějí na fotce vypadat co nejlépe a nic za to nechtějí. Absolutně to tu nevypadá a nepůsobí jako vojenským režimem zužovaná země a musím napsat, že takovou pohodu na cestě jsem už opravdu dlouho nezažil. A že by mi tu něco vadilo nebo chybělo? Samozřejmě, nic není dokonalé a pokud je, tak už jen tím, že to je dokonalé to je podle mě divné, ale třeba příroda samotná tu na mě moc nezapůsobila. Krajina je hodně plochá, prašná, šedivá a podle mě docela nezajímavá. Také mi přišlo divné, že jsem tu neviděl moc mnichů a nejméně dokonce v Baganu, kde by jich mělo být nejvíc! Jinak jako pozitivní mi přišlo, že tu naprosto neexistuje takový ten sexuální průmysl nebo nekonečný noční život jako například v Thajsku a dalších asijských zemích, všechno tu tak nějak příjemně a přirozeně plyne tím správným způsobem.

A i když mě Barma nechytla až tak moc za srdce jako pár jiných míst, rozhodně se mi tam moc líbilo a Bagan a let balónem nad ním je něco, co bude v mé mysli asi navždycky a myslím, že Barma má co nabídnout skoro každému, navíc je nesmírně pohodová a na cestování jednoduchá, není příliš drahá a místní lidé jsou skvělí. A tak se nabízí otázka ne proč tam jet nebo nejet, ale jaktože už tam dávno nejste! 🙂

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *