12.05.2014

Napsal | Žádný komentář | Kategorie | Přečteno 8,004×

Dominika – nejdivočejší a tedy i nejkrásnější karibský ostrov

Dominika – nejdivočejší a tedy i nejkrásnější karibský ostrov

Vezmeme to tentokrát pěkně zostra – Dominika je naprosto úžasný karibský ostrov, který mi, doslova, vyrazil dech. Čím? Svojí divokostí, nespoutaností a neskutečnou krásou. Povíme si o tom všem, ale ze všeho nejdřív bych rád upozornil, že nebudu psát o Dominikánské republice, ale o malém, zeleném a pramálo navštěvovaném ostrůvku ve východní části Karibiku, kam ani nelítají žádné přímé lety a jen málo lidí o něm ví.

3/2014 [ Kde to je | Mapa země | Trasa | Fotogalerie ]

U nás to sice nemá velký význam, myslím tím že někam nelétají přímé lety (jelikož pro nás je tak jako tak většina letů s přestupy), ale pro američany nebo evropany z větších metropolí to má význam velký. A v čem že se to projevuje na nějakém karibském ostrově? Ano, je to v tom, že sem prostě turisté nejezdí a bude tedy celý ostrov skoro jen pro vás. Je to mimo hlavního města a okolí naprosto opuštěné a turisty neobjevené místo; a přitom jste stále v Karibiku, tedy ve velmi navštěvované a oblíbené části světa! Ano, přiznávám, že tu není moc takových těch snových běloucích pláží, ale jinak tu je naprosto všechno, co na aspoň trochu aktivně pojaté cestě chcete, hledáte a potřebujete. Dominika nás jednoduše dostala a ohromila, a jediné, co jsem byl první den nebo dva schopen opakovat, bylo něco jako „podívej, to je ale krása“…

Není tedy úplně jednoduché se sem dostat, ale samozřejmě, zase nic ultra složitého to také není – nejlevnější to je s Air France přes Paříž na nějaký okolní ostrov (Martinik nebo Guadalope) a pak přejet lodí s L’Express Des Iles, nebo přelet s velmi solidními a spolehlivými karibskými aerolinkami Liat. Další rozumnou možností je to s Virgin Airlines přes Londýn a pak opět přelet s Liat. Vízum potřeba není (pro pobyt kratší než tři měsíce) a tím pádem je vše tak krásně jednoduché, že by byl hřích se sem někdy nepodívat! To jsem si totiž říkal i já už před delší dobou, ale mám to v tomhle krapet komplikovanější, neboť mám vytipovaných mnoho míst a pak už jen čekám na ten správný čas, kdy vyrazit. A čas pro Dominiku nastal právě nyní a bylo to ideální :). Ale abych tedy ještě zopakoval důvod, proč na tento ostrov jet, nebo o tom aspoň přemýšlet – tedy, je to malý, velmi přírodní ostrov, kde hrají hlavní prim túry, a prostě zážitky, které jakkoli souvisí s přírodou. Máte tak možnost vidět a brázdit hustě zarostlé džungle, neskutečné množství menších či větších řek (prý jich tu je 365 a místní si tak dělají legraci a říkají, že pro každý den v roce mají jednu), mnoho překrásných více či méně dostupných vodopádů a jezer, hory. Ano, i pár moc hezkých pláží (navíc naprosto prázdných) a relativně dobrá infrastruktura. A hlavně, má to tu neskutečnou atmosféru! Už když budete přistávat, budete vzrušením rychle dýchat a jen kroutit hlavou a divit se, jak je takové místo v této oblasti vůbec možné vidět. Malé letiště je doslova vyřízlé mezi džunglí a mořem!

A už když na ostrov budete přilétat, uvidíte ten velký rozdíl v porovnání s ostatními karibskými ostrovy. Žádná placka, žádné na první pohled viditelné pláže, ale divočina jak se patří. Hornatá oblast, nádherně prorostlá džunglí, vrcholky hor zahalené v mlze. Skoro mi to připomělo africkou Ugandu a nepotřebujete ani moc představivosti, abyste cítili, jak tam dole na vás něco, něco co bude děsně zajímavé, čeká. Ano, uznávám že to nemusí být pro každého, ale pro nás s Pavlínou to bylo úžasné.

Celý ostrov se dělí na několik částí a na každé z nich můžete zažít něco jiného. Jako první si řekněme něco o severu. Na severu se totiž nachází mezinárodní letiště Melville a tak vaše první cesta přirozeně bude sem. Ale pozor, to že tu je letiště neznamená, že kilometry okolo bude pusto prázdno nebo naopak přebydleno prodavači! Už po pěti minutách autem můžete narazit na krásnou, zvláštní a opuštěnou kamenitou pláž, takže mezinárodní život končí už 100 metrů za letištěm a ten místní zase začíná o pár metrů dál. My jako první vyrazili do vísky Kalibishie, což je ideální začátek. Ráno se probudíte a uvidíte na jedné straně divoké moře a na druhé straně vesnici s barevnými domky, svéráznými obyvateli a hlasitou hudbou. Legrace je když jen tak ulicemi procházíte, tak z mnoha míst slyšíte brutálně nahlas reggae – bum, jednou na malém zeleninovém tržišti, bam, jindy zase jen tak z barevných oken, bim, jindy v 100 let starém kazeťáku, ležícím jen tak na ulici. A k tomu všude vidíte totálně zhulené, životem unavené rastafariány, jak jen tak pokyvují hlavou a drmolí cosi, co před mnoha let možná byly souvislé věty. Celkově to působí dosti ujetě a vy si jen říkáte „hooodně hustý místo“. Kalibishie bych ale doporučil jen jako základnu pro prozkoumávání severu a tedy ráno vypadnout a večer se vrátit, je to jinak velmi malá vesnice. Nejjednodušší výlet je na nedalekou pláž Batibou Beach. Jen tak mimochodem to prý je ta nejkrásnější pláž na ostrově, a musím uznat, že nejen na ostrově, ale i celkově – jen na málo místech kde jsem kdy byl, jsem viděl podobně nádhernou pláž. Můžete sem zajet drsnou cestou autem, anebo se pěkně 20 minut projít a pak jste najednou na místě. Palmy skloněné nad písek, průzračná voda, nula (ještě jednou slovy „nula“) turistů a malý dřevěný stánek, kde si můžete dát grilovanou rybu Mahi-Mahi a k tomu samozřejmě rum. A to ne ledajaký rum, ale excelentní domácí karibský rum, ve kterém ještě vidíte třeba kousky kůry skořice. Už jsem pár exotických rumů vypil, ale takhle jemný a chutný, ale bohužel i strašně silný, tak to snad nikdy. A jen tak mimochodem, blízko této pláže se také natáčel film Piráti z Karibiku! Na Batibou beach prostě musíte. Další, ještě výraznější místo kde se Piráti z Karibiku natáčeli, je pak na severozápadě u města Portsmouth. Jmenuje se Indian River a celkově je to příjemný výlet na pár hodin. Najměte si jakéhokoli rastafariána v přístavu (budou na vás mávat, takže to není problém žádný) a vydejte se v jeho loďce po řece. Je to opravdu fascinující místo – těžce prostupná řeka (i když trochu záleží na tom, kam přesně vás průvodce vezme), kde vidíte mnoho druhů ptáků, malé želvy, spoustu ryb, a když je to správné období, tak i stovky krabů. Mimo jiné minete malou dřevěnou chaloupku, která jakoby tam stála stovky let – ale je to chaloupka vybudovaná filmovým štábem. Přesto sem zapadá a je milé ji vidět. Dále po řece pak můžete dojet k Ticking Croc Tavern, což je malý bar, kde si můžete dát co jiného než rum, případně kokosový punč, pivo nebo vodu. Indian River je příjemný výlet, ale pozor, je to jedno z nejnavštěvovanějších míst v celé Dominice, hlavně turisty z bizarně velkých výletních lodí. Za zmínku v této oblasti také stojí malý park Cabrits, kde můžete vidět starou francouzskou pevnost Fort Shirley, o kterou stále dokola bojovali angličané a francouzi. A úplně posledním místem, které zmíním, je pak rezervace Northern Forest, která je čistě jen a pouze o chození. Náročném chození. Může to být túra na vrchol hory Morne Diablotins – celkem náročné stoupání v džungli (a pozor, musíte vyrazit ráno nebo dopoledne), případně hodinová procházka k vodopádům Syndicate. Na severu také můžete vidět mnoho banánových nebo papájových plantáží, případně v malých vesnicích potkat opravdu zajímavé výjevy ze života vesničanů – jak jinak, v podstatě života neschopných huličů, často už starších. Místní se též vyžívají v co nejbláznivějších účesech a tak jsou jejich vlasové kreace hodně ujeté – ke konci celého výletu jsme pak hledali co nejšílenější typy, a že bylo z čeho vybírat! Takže určitě stojí za to občas v nějaké malé vesničce na severu vyskočit a projít ji. Už jsem zmiňoval, že pronájem auta je tu v podstatě nezbytný? Ano, jděte do toho, jediná funkční půjčovna je Avis, a možná budete potřebovat 4×4. V rámci života na vesnici musím zmínit i malou epizodu, kdy jsem v místním krámku s alkoholem kupoval několik těch místních rumů. Mimo prodavačky tam byl i někdo místní a prý jestli vím, jak se pije rum přímo v Dominice a že to je velmi speciální výkon. Kývnul jsem tedy na objednání dvou panáků a čekal co bude. Pán objednal navíc ještě vodu a pak do sebe bez rozmyslu kopnul panáka a pak si do něj nalil vodu a tu do sebe hodil též. Chvíli jsem to nechápal a říkal si něco jako „sákryš, ještě že nikdy neviděl pití panáků v ČR, to by ho odvezli rovnou“, ale pak mi došlo, že když už se tam nějací turisté vyskytnou, jsou to amíci, kteří na podobné syrově surové věci prostě nejsou zvyklí, a proto i on to považoval za něco extra – no, zkuste si to tam sami :). Dobré ubytování v Kalibishie je například Calibishie Lodges, a rozhodně stojí za to připlatit si pokoje Bridal nebo Sundancer suite, které mají vlastní bazén a nádherný výhled na vesnici a moře!

A jedeme dále, konkrétně na západ ostrova, kde se odehrává většina vodních aktivit, a to kousek na jih pod hlavním městem Roseau. Hlavní město samo o sobě není nic zázračně úžasného, ale těch pár hodin stojí za to se tu ztratit. Dále pod hlavním městem na jih je pak oblast s několika hotely jako třeba Castle Comfort, Fort Young, nebo Anchorage, kde všude si můžete domluvit vodní aktivity. Jedná se hlavně o šnorchlování, potápění, nebo sledování majestátních Vorvaňů. I my jsme si výlet za velrybami domluvili, a navíc ho spojili s rybařením na otevřeném moři, ale nakonec pořádně nevyšlo ani jedno, ani druhé – ryby nebraly (i když místní v loďkách na pytlačku chytili dva obrovské merliny), a velryby se jednoduše neukázaly. No nic, nedalo se nic dělat; kdybyste si ale také chtěli domluvit velryby, zkuste jeden z uvedených hotelů, pokud pak rybaření, zkuste kapitána Jerryho, je dobře vybaven (767-265-0518 nebo 767-613-9935) a na palubě prý jednou měl i Micka Jaggera, ale kdo ví, jestli to tak opravdu je :-). Ještě dále na jihu pak narazíte na Champagne Reef, což je útes, kde si můžete za pár drobáků zašnorchlovat, a je to tu opravdu úžasné. Totiž, jakmile se se šnorchlem do vody ponoříte, uvidíte ze země vycházet stovky a stovky bublinek, přesně jako když otevřete šampaňské – akorát, že to nikdy neskončí! Podmořského života tu sice není moc, ale ty bublinky, TY BUBLINKY! Ty si budu pamatovat hodně dlouho, opravdu nádhera. A snad poprvé to pro mě pod mořskou hladinou mělo úplně takový mimozemský nádech (vlastně podruhé – poté, co jsem při šnorchlování vidět Mantu obrovskou v Mozambiku). Je nesmírně okouzlující pocit tam jen tak šnorchlovoat a otáčet se v těch hlučně bublajících, okouzlujících bublinkách, které proplouvají kolem celého vašeho těla a doslova vás při tom hladí. A potom můžete zajet ještě víc na jih. To už se najednou ocitnete v dosti hardcore vesnicích Soufriere a Scott’s Head. Tady není k obdivu skoro nic, ale přesto stojí za to sem zajet. V Soufriere to je moc hezký (malý) kostel hned na pobřeží, a dále ve Scott’s Head to pak jsou rybáři a všechno s tím spojené. Nachomýtli jsme se k situaci, kdy vytáhli asi 40 lososů a pak je hned na břehu prodávali – tolik hádek a bouřlivých emocí jsem už dlouho neviděl! Víska Scott’s Head je také zajímavá tím, že se tu divoce střetává Karibské moře a Atlantský oceán – zajímavý to pohled.

A posledním výrazným místem, které zmíním, a které nás oba opravdu dojalo (ano, dojalo), je Rosalie na východě ostrova. Není tu sice nic speciálního a výrazného, ale je tu cosi, co je strašně unikátní. Totiž, místní jemňounká černá pláž je místem, kam chodí obrovské želvy Kožatky klást vajíčka. A tak můžete být přímo u toho, když nějaká unavená želva vajíčka klade! Možná si řeknete „co jako, to jsem viděl stokrát v televizi…“, ale pozor, celý ten úkon je tak moc vyjímečný, dojemný a vůbec strašně emotivní, že na to určitě budete vzpomínat celý život. Vím to. Totiž to je tak – jdete se ubytovat do hotelu Rosalie Bay, který je celý zastrčený, a všude vám to odtamtud bude trvat věčnost se dostat (věčnost = cca hodina). Ovšem máte unikátní možnost, že když tu budete v ten správný čas (únor až červen), v noci vám zavolají z recepce něco jako „turtles on the beach!!!!!!!!!!!!!!“. A pak, jakkoli unaveni, musíte vyrazit. Přiběhnete na pláž, napůl v trenkách na spaní, napůl ve spánku a zmatení, a v tom okamžiku uvidíte přenádherné zvíře, které se jmenuje Kožatka velká. Je to jedna z nejraritnějších želv, která se za potravou potápí nejhlouběji ze všech, a také je ze všech nejrychlejší a její krunýř, když ho pohladíte, je jakoby z natažené kůže. A navíc se vždycky vrací naklást vajíčka tam, kde se narodila! No řekněte, není to úžasné? Ta evoluce, to je prostě něco, co mě nikdy nepřestane udivovat. Když jsme dorazili, byli přítomni pouze dva lidé – zaměstnanci hotelu, kteří želvy hledali a dohlíželi na ně. Ti už želvě připravovali cestu a pomáhali vyhrabávat tu správně hlubokou díru. Představte si obrovitánskou potvoru, která je ráda že je ráda a vylezla z moře naklást spoustu vajíček. Při tom funí, teče jí krev a sliz z očí a snaží se seč může, aby to dokázala. Naprosto vyčerpaná hrabe a hrabe a najednou auau, v písku jsou kameny a ona ví, že to nedokáže! Utichne a začne ztěžka oddechovat, ale asi po půl hodině se zvedne a odleze o 20 metrů dál a zkusí to tam. Samozřejmě, i tam jsou kameny, ale naštěstí i my, a kameny společně vyndaváme a pomáháme jí, jak je to jen možné. A je opravdu fascinující vidět, jak po každém odhrábnutí písku pak zkoumá, jestli je díra dostatečně hluboká – a najednou uzná, že ano a … a vajíčka začínají padat. Desítky vajíček! Prý jich může naklást až sto a hlídači vajíčka okamžitě odebírají a ukládají do igelitky, aby je následně přenesli a přendali do díry dále od moře, dál od odlivu a dál od predátorů. Je to celé naprosto neskutečný a těžce uvěřitelný proces, to se prostě musí vidět na vlastní oči – a proto na vás apeluji, pokud se rozhodnete sem zajet, obětujte tu cestu do této odřízlé oblasti na východě, a budete za to takto moc odměněni. Jediné použitelnější ubytování v Rosalii (byť velmi drahé) je tedy Rosalie Bay, případně pak Jungle Bay. Na severovýchodě je pak ještě jedno zajímavé místo, a to Carib Territory, neboli oblast, kde žijí původní obyvatelé-karibové. Můžete si procházet jejich vesničky, nebo navštívit speciálně upravenou vesnici, kde vás provede průvodce a poví o všech aspektech jejich života.

A je něco i uprostřed ostrova? Samozřejmě, tam už to je hlavně o džunglích, horách, vodopádech a řekách. V národním parku Morne Trois Pitons můžete navštívit jezera Boeri nebo Freshwater, krásnou tůňku Emerald Pool s vodopádem, vodopády Sari Sari, ke kterým je skvělá a dobrodružná asi hodinová cesta (kdy se brodíte řekou atd.), a nebylo by to kompletní bez návštěvy staré rumové fabriky Macoucherie, kde vám (v pracovní době) ukáží a vysvětlí celý proces výroby rumu – my viděli jen část, ale bylo docela zajímavé vidět, jak cukrovou třinu zpracovávají stále po staru, pěkně rukama a nohama :). Zapoměl jsem ještě na jedno místo, Titou Gorge. A i tady v tom mají prsty Piráti z Karibiku. Jedná se o roklinu s prudkými proudy a vodopády ve skalách, kde se odehrávala jedna ze scén tohoto filmu; a spolu s Indian River to je také velmi navštěvované místo.

A je tu vůbec něco, co se mi nelíbilo nebo mi nevyhovovalo? I když se to nemusí zdát, tak něco to opravdu bylo. A tentokrát musím vyjímečně přiznat, že mi moc nevyhovovali místní lidé. Ano, je to tak. Byli na můj vkus až příliš nevraživí a rozhádaní. Nejen vůči cizákům, ale i vůči sobě; vím, že to k nim víceméně patří, ale je to něco, co mi prostě nevyhovuje, i když uznávám, že to je jen takový subjektivní postřeh a vy můžete mít zkušenost úplně jinou. Na celém ostrově je ale krásně vidět, jak tu turismus ještě není úplně rozjetý a tím je to všechno o dost dobrodružnější – občasné průvodce si berte vždycky až na daném místě, i když samozřejmě není vůbec jisté, že tam někdo bude. Ale je dobré to občas zkusit, už jen proto, aby vám pověděl víc třeba o ovoci a zelenině, které na ostrově tak neskutečně roste. Banány, kokosy, papája, maracuja, skořice, ananas, guave, káva a kakao, a mnoho dalšího! Nikdy jsem pořádně nevěděl, jak se vlastně třeba zmiňovaná skořice pěstuje a sklízí…, a dozvěděl jsem se, že to jsou docela velké stromy, kterým se odřeže kůra, nechá se pár dnů vyschnout a voilá, máme skořici, kterou pak můžeme nastrouhat či namlít. A takhle čerstvá voní velmi svůdně a sexy! 🙂 Zajímavý moment byl, když jsme šli k vodopádům Sari Sari s velmi zábavným místním průvodcem, a najednou v dálce v lesích vidíme malý barevný domeček, a on prý „ááá, támhle žije náš ganja man a nedělá nic jiného, než žije v tom místě a kouří :-)“. Nedovedu si takový život představit, ale v dané chvíli to byl úsměvný příběh a vůbec celá ta situace. Ovšem zajít se podívat blíž jeho bydlišti odmítl. Další legrační moment byl v jedné místní restauraci, kdy si servírka psala naši objednávku jídla propiskou rovnou na ruku :-)).

Co se kuchyně týče, je to takový klasický karibský mix všeho se vším, kdy hlavní chod spočívá hlavně v grilované rybě s rýží nebo hranolky, nebo obojím. Místní slavná tradiční polévka se jmenuje callaloo a působí trochu jako naše špenátová, byť s tím rozdílem, že se nepoužívá špenát, ale cosi chuťově velmi podobného (listová zelenina Laskavec). Hodně mě zaujala dominická snídaně, která se skládá z nasolené sušené ryby, banánové kaše, strouhané okurky, vajíčka a výborných nasládlých bochánků – celé je to velmi šťavnaté, chutné a vydatné. Takže určitě nebojte, hlady tu neumřete :-).

Cestování v Dominice je velká pohoda, všechno je tu bezproblémové, relativně jednoduché, a celkově se tu samozřejmě žije způsobem, který nevím jak přesně nazvat, ale který je opakem spěchu. A jako návštěvník této země se tu cítíte naprosto bezpečně. I když tu trošku chybí třeba umělec Zaka, který na sousední Svaté Lucii vyrábí fantastické malované masky a sošky a další věci, určitě se vám tu stane mnoho úsměvných situací (hlavně při setkání s místními) tak jak se stalo tolikrát i nám, a na které budete vzpomínat ještě hodně dlouho. A pokud vás zároveň baví aktivnější přístup a projdete či projedete jak zarostý střed ostrova, tak i jeho různorodé pobřežní části, budete za to odměněni něčím velmi speciálním, co asi ani nedokážu slovy vyjádřit. Pocitem, že jste na místě, které je z hlediska masového turismu stále ještě neobjevené, a tím pádem si tu mnoho míst objevujete tak trochu sami a po svém a jste sám sobě a tomu druhému s vámi průzkumníkem a objevitelem. A to je jedna z nejlepších věcí, která se vám na podobné cestě může stát – tak na co ještě čekáte?! 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *