Miluji jídlo a všechno co se točí kolem dobrého jídla a myslím, že nejsem sám – předpokládám, že je v téhle zemičce stále více lidí, kteří se nespokojí s knedlem-vepřem-zelem každou neděli :-). A tak jsem nedávno navštívil Paříž, mekku dobrého jídla, a zašel si užít vyjímečnou večeři do slavné restaurace Taillevent.

Restaurace Taillevent měla donedávna tři hvězdičky Michelinu, což je jakýsi pomyslený vrchol hodnocení restaurací a jejich pochutin. Michelin začali vydávat svého průvodce již někdy roku 1900 a od té doby se stal velmi slavným a také velmi vlivným. Každá restaurace o Michel hvězdičku usiluje, a v případě, že ji získá, začne být většinou hojně navštěvována gurmány z celého světa. Hodnotí se „kvalita, vyváženost a ta správná chuť jídla“, ruku v ruce s originalitou, ale také kvalita obsluhy a vůbec prostředím celé restaurace. Takže získá-li restaurace 1 až 3 hvězdičky (maximum), můžete si být jisti, že s vámi budou zacházet jako v bavlnce (ale samo se toto projeví i na vašem účtu). Nutno podotknout, že celé Michelin oceňování mi sice přijde trošku jako hype, ale na druhou stranu, proč ne, občas si člověk musí zahřešit :-).

Ale zpět k Tailleventu. Dle indicií obsluha měla mluvit dobře anglicky a protože nikdo z nás neumí francouzsky, zvolil jsem tuto restauraci. Až donedávna se pyšnila třemi Michelin hvězdičkami, ale minulý rok byla jedna uzmuta (ano, Michelin je může nejen dávat, ale i brát), a to za nic menšího, než za „neinovaci“ její kuchyně. Přesto jsem se tam cítil jako sultán, to bezpochyby! :). ČR až do tohoto roku neměla žádnou restauraci, která by Michelin hvězdičku vlastnila, ono se ani není co divit – děsuplnou „kvalitu“ obsluhy v českých restauracích myslím zažil už každý z nás. Nicméně nedávno jednu získala pražská restaurace Allegro – sídlící bohužel v hotelu Four Seasons, což mě opravdu moc neláká k večeři…, ale neva. V závěru článku zkusím napsat některé jiné alternativy.

A co se v Tailleventu dělo? Vybral jsem tzv. Discovery Menu (€190), skládající se z 8 chodů, a to:

1. Petits pois virtuels – A la Francaise
 Cosi na způsob hráškového pyré – fantastická smetanovo-hráškovo-zeleninová chuť, bohužel se jen olíznete a je to celé pryč! 🙂

 

2. Royale d’artichauts poivrade – Girolles de printemps
Losos s houbovou omáčkou a houbami (liškami). Již v paměti nevylovím chuť té vražedně dobré houbové chuti, ale kdo má rád houby, dozajista si s tímto chodem po svém užije.

 

3. Epeautre du pay de Sault en risotto – Homard et Curry
Humr na rizotu s kari. Zní to poněkud skromně a jako zvláštní kombinace, ale toto byl ten nej chod celého večera! Naprosto exaktně vyvážená chuť kari – ani moc ani málo, z této kombinace prostě nešlo vytáhnout víc, mňam mňam.

 

4. Bar de ligne poele – Compression de legumes safranes
-foto není-
Poněkud zvláštní druh rosolu – takové malé amarouny :). Špenátový, mrkvový a tuším šunkový proužek. Nejslabší chod – dozajista sloužící jako odpočinkový.

5. Canard de la Dombes roti – Aux cerises et ala verveine, jus a l’Amaretto
Křehká pečená kachna s nasládlou omáčkou. Spíše méně propečené, velmi šťavnaté a také chutné.

 

 

6. Souffle glace de vieux Conte au Chateau Chalon
Vyfoukaný sladký krém, který se jí/pije tak rychle, že nestačíte říct ani mňam a dát spolusedící pusu a je to prázdné.

 

7. Fantaisie aux fraises des bois
Sladká ovocná variace, nádherně naaranžované.

 

8. Creme gourmande au café – Glace au Marsala
Hutně čokoládový zákusek, ani vzdáleně nechci vědět, kolik tento kousek obsahuje tuku… 🙂

 

 

Má milá partnerka měla klasické menu „předkrm, hlavní jídlo, zákusek“, a za zmínku stojí předkrm – žabí stehýnka na česneku – neskutečně chutná záležitost, po Humru na rizotu s kari pro mě nej jídlo večera. Ta chuť jakoby přicházela a pohybovala se kolem vás a vně vás celou tu dobu jeho pojídání, super zážitek!

K jídlu je na výběr stovky druhů vín, my zvolili Cotes Du Rhone, Chateau de Fonsalette ročník 2000 (€90) se skvělou ovocnou chutí lesních plodů a sluníčka Jižní Francie, a byla to výborná volba. Fajnšmekři a historikové si mohou zvolit i např. Chateau Haut Brion ročník 1920 (€1400). Obsluha je bezchybná – stará se o vás několik číšníků, jeden mění příbory a talíře, jiný dolévá víno, další osvětluje co že to vlastně momentálně jíte, další se stará o vaši spokojenost mezi jídly nezávaznou konverzací a poněkud přespřílišným sarkasmem, ale vždy v patřičných mezích. Také se nesedí u stolu klasicky naproti sobě, ale vedle sebe – směrem na střed (kde se rozlévá víno, porcuje jehněčí, atd.). Každopádně je to celé velký kulinářský zážitek a z celé večeře se tak stává i společenská událost (klidně i 2-4 hodiny a více), a prostě to doporučuji všem!

Kromě chytré francouzské kuchyně ještě zbožňuji japonskou, asijskou a mexickou, naopak moc nemusím českou (všude tuny omastku), italskou (chutná na jazyku, ale postrádá rafinovanost) a přirozeně americkou, brrr. Takže máte-li po ruce nějaká zajímavá doporučení, sem s nimi! Jinak zkuste tuto výbornou stránku s chuťovkami a recepty a fotkami.

Ale samozřejmě i doma lze za daleko menší peníz vytvořit výborná, oku lahodící jídla a narozdíl i od té nejdražší restaurace světa nebudou postrádat lásku při jejich přípravě! Toto jsme měli v nedávné době na stole: