15.12.2005

Napsal | 7 komentářů | Kategorie | Přečteno 24,443×

Japonsko – krásná země plná paradoxů

Japonsko – krásná země plná paradoxů

Tak se to celý nějak v rychlosti seběhlo, že jsem se ocitl v letadle do Tokia. Japonsko jsem sice obdivoval už poměrně dlouho, hlavně pro jeho kuchyni, tradice a smysl pro detail a krásu, ale let jsem v dohledné době neplánoval, no nic, stalo se, letí se. Let trvá 11 hodin (Air France přes Paříž, cena letenky 23.000,-) a časový posun je +7 hodin, ale Japonsko vůbec je známá a navštěvovaná destinace, takže tu asi nic nového nenapíšu.

07/2005   [ Kde to je | Mapa země | Mapa Tokia | Průvodce  | Fotogalerie ]

Tokio je město plné paradoxů, na jedné straně moderní budovy s nejdražšími reklamními plochami světa, na druhé straně klidné parky s chrámy a svatyněmi. Je to samozřejmě obrovité mnohamiliónové megaměsto a ten, kdo raději jezdí mimo civilizaci tu moc šťastný nebude, takže doporučuji vypadnout mimo město. Jinak pozor, japonci v podstatě neumějí anglicky, je tedy občas dorozumívání trochu komplikovanější – ale vzhledem k jejich neskutečné ochotě a snaze se dorozumět se vždy dorozumíte a spousta ostatních věcí (např. názvy stanic v metru) jsou latinkou, taže není problém, případně jednoduchý online slovník je zde. Počasí v létě je tam velmi podobné tomu našemu, jen je větší vlhko. A ještě skvělý online průvodce Japonskem je tady.

Kdo by hledal vhodné ubytování, doporučuji hotel Shigetsu, což je velmi klidné místo jen s pár pokoji, kde vás ochotně přivítají v kimonu a hlavně leží přímo v srdci známé městské části Asakusa, jen pár minut od nejstaršího Tokijského chrámu Sensoji, postaveného v roce 645, tedy dle legendy. Zde se nesmí zapomenout nechat se „omýt“ vonným kouřem, který by měl přinést štěstí na celý další rok. U chrámu je ještě zajímavá svatyně a samozřejmě spousta obchůdků a stánků s něčím na památku, ale většinou s typickým kýčem. Kdo chce vidět spíš modernější část Tokia, nechť se vypraví do části zvané Ginza, ale jelikož mě moderní a futuristické záležitosti moc neberou, nic o tom nenapíšu. Blízko Ginzy je i sídlo tradičního japonského divadla Kabuki, můžete zkusit navštívit.

Tokio je samozřejmě velmi drahé, doporučuji zapomenout na taxi co se větších vzdáleností týče, např. Narita Airport – centrum Tokia je něco přes hodinu cesty a taxi stojí cca 20.000 Jenů (~5000,-). Metro funguje bezproblémově a i když má samozřejmě hodně tras, je skvěle zdokumentované, přehledné a rychlé (mapa nebo celkem použitelný interaktivní průvodce metrem tady). Pokud budete v Tokiu v jakoukoli neděli, zkuste navštívit park Yoyogi (stanice metra Omote-sando na lince Ginza), je to něco jako Central Park v New Yorku, jenomže po Japonsku, takže daleko více crazy. Pokud se tedy chcete (nechat) pobavit, vyražte sem, uvidíte začínající zpěváky a skupiny, totálně ujetý tancující Elvise alá Japan, chlapíky, co tu cvičí něco jako karate, slečinky zmalované a oblečené jako ze starého filmu o upírech, atd. atd. Tady můžete strávit klidně celý den; jinak kousek od parku je i svatyně Meiji Jingu, kde právě v neděli lze vidět tradiční japonskou svatbu. Za vidění stojí i Imperial Palace, tedy císařský palác, ležící v pomyslném centru Tokia (stanice metra Otemachi). Ale pokud není jaro a nekvete sakura, není moc důvodů ze tam zdržet déle, protože dovnitř paláce lze jít jen dva dny v roce. Ve známé čtvrti Ueno je možno také vidět chrám Kaneidži anebo lze třeba mrknout do Tokijského národního muzea.

Co je ovšem totální úlet je samozřejmě jídlo. Nepřeberné množství různých kombinací všeho se vším, ryb, salátů, ovoce&zeleniny, atd. Skoro všechny restaurace vás lákají svým menu už před vchodem, kde jsou dokonalé umělohmotné napodobeniny jejich nabídky. Některé restaurace jsou dokonce tak oblíbené, že se na volná místa denodenně stojí fronty až ven! Jinak cena jídla je kolem 500-1000 Jenů, pivko 600 Jenů, lepší restaurace tak do 2000 Jenů (1000 Jenů je cca 220,-). Pokud chcete pořádný nářez, navštivte nějakou potemnělou a dobře skrytou restauraci, kde pravděpodobně nebude menu v angličtině a hlavně bez obrázků… Takže přeju šťastný výběr 🙂

Až budete mít dost Tokia, zkuste vyrazit mimo něj, rozhodně to stojí za to, i když jste v Japonsku jen krátce. Jako první bych doporučil oblast Kamakura, kde na několika kilometrech čtverečních najdete parky, chrámy a svatyně, rozlehlá pohřebiště a mimo dalších zajímavostí také třináctimetrového bronzového Buddhu (Great Buddha). Minete i spoustu míst, kde si můžete odprosit vaše hříchy nebo potichu vyslovit tajná přání. Podobné oltáře, jichž je tu opravdu mraky a obklopuje je jen ticho rušené ptačím křikem, jsou příjemným zastavením a mimo oblasti s Velkým Buddhou ani nepotkáte moc turistů. Tohle úžasné místo jsem měl v hlavě celou dobu návštěvy, v letadle i po návratu doma. Rozhodně se nesmíte vzdát a po objevení první svatyně pak odjet. Ptejte se, zkoumejte okolí, použijte mapu, ale hlavně si Kamakuru pořádně užijte, protože je velmi rozhlehlá, mnoho míst je skryto, ale stojí to za pořádný průzkum! Do Kamakury se dostanete vlakem po JR Lines asi za hodinu a půl a cena za jízdenku je 780 Jenů. Dalším zajímavým a dobře dostupným místem mimo Tokio je chrámový komplex Tóšogú (nemůžu si teď vzpomenout na angl. název), ležící v oblasti Nikkó, asi 2.5 hod. vlakem z Tokia. Kdo si chce zkusit něco extrémnějšího, může vystoupat na horu Fuji (informace jak, kam, kde vám určitě rádi poskytnou na vaší recepci, případně seženou někoho, kdo vám pomůže), výstup trvá asi 6 hodin, sestup asi 5 hodin a s okolními jezery je to spíš výlet na dva tři dny.

Samozřejmě je spousta dalších míst, která rozhodně také stojí za návštěvu (Kjótó, Osaka, atd.), můj čas mi to ale nedovolil, takže třeba někdy přístě. I když mi megapolis Tokio na první pohled připadlo dost odcizené, už tak po 3 dnech jsem si k němu našel určitý vztah a začalo se mi v něm celkem líbit a hlavně už mi tak anonymní zdaleka nepřišlo. To např. v New Yorku jsem měl mimo pár míst z toho města celkem depresi, Tokio bylo a je jiné a asi záleží na tom, kdo si tam co najde a chce najít. Možná to je tím, že jsem nikam nespěchal, nic nesháněl a ten městský shon ani tak nějak nevnímal. Předměstí Tokia je sice hodně šedivé a zabetonované, ale výsledný dojem je jednoznačně pozitivní, stojí to všechno za vidění. Samozřejmě, celé to je pro Evropana (i s otevřenou myslí) velmi zvláštní, vidět dospělé japonce, jak si prohlíží kreslené erotické časáky v trafice, zírat na bizarně se kroutící japonské Elvise (ty mi fakt utkvěli v hlavě), omrknout mladé progresivní japončíky oblečené schválně hodně nevkusně jak v čechách v roce 1987 a to vše zmixované punkem, no prostě úlet. Japonsko je ale zárověň země velmi bezpečná (už několikrát vyhlášeno jako nejbezpečnější země světa!), japonci jako národ opravdu hodně milí a pohostinní, jídlo je totální požitek, tradiční kultura i tradice vůbec tu jsou pořád silně zakořeněny, takže vlastně není důvod říct ne, nekoupit letenku a nevyrazit…

  1. Tsujigiri napsal(a):

    Pěkný, taky bych se rád někdy podíval do Japonska.

  2. Milos napsal(a):

    Pokračování po dvou letech (delší) je tady: http://www.kalerta.com/item/43 🙂

  3. ada.kk napsal(a):

    je to fajn to jo ale skoda ze tady neni neco o doprave mam o tom mit neco do skoly ale jinak supracky!!!!!!!!!!!!:)

  4. ahojky napsal(a):

    dobre dobre ale neak malo 🙂

  5. Milos napsal(a):

    Aoniyoshi> Oooo, arigato gozaimasu! A zároveň posílám pozdrav do Tokia!

  6. Aoniyoshi napsal(a):

    Hoj Milosi! Poprve vidim Tve radky a jsem za ne rad! Strucne, vystizne, bez zbytecnych superlativu, ktere tak casto vidime jinde… Jen tak dal!

  7. anonymus napsal(a):

    Je to jedna z mála docela dobrých stránek o japonsku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *