26.11.2017

Napsal | 1 komentář | Kategorie | Přečteno 95×

Království Tonga, Ostrov Lorda Howa a Taiwan

Království Tonga, Ostrov Lorda Howa a Taiwan

Uff, pěkně zvláštní kombinace, že? A vůbec, co je to za divná místa!? Tohle byl jeden z mých největších výletů poslední doby, přinejmenším tedy počtem uletěných mil :-). Mělo to být velké prosluněné putování po málo známých ostrovech Jižního Pacifiku, ale celé to nakonec bylo vlastně trochu jinak…

 

Namísto Taiwanu to navíc měla být ještě nádhená přírodní Tasmánie na jihu Austrálie, ale tu jsem nakonec zrušil úplně. Proč tyhle změny? Částečně kvůli mojí hlouposti, samozřejmě, ale nedalo se jinak. Trošku jsem totiž pozapoměl, že v září, kdy jsem na cestě byl, je v Austrálii ještě pořád zima! Úplně jsem to ignoroval a nezajímalo mě to a pak jsem se nestačil divit, jaká zima tam všude byla. Na druhou stranu se nedalo jinak, protože ta hlavní aktivita, za kterou jsem do této oblasti jel – tedy šnorchlování s velrybami v Tonze – ta je možná právě jen naše léto a brzký podzim, tedy zima a brzké jaro v Austrálii. Takže jsem to negativní vybalil hned na začátku a teď už se budu raději soustředit jen na to pozitivní, že ano. Takže Pacifik. Řeknu vám, to je tak nádherné a pozitivní místo! Sestává z tolika a tolika různých ostrovů a ostrůvků, až oči přecházejí. Už jsem sice byl před třemi lety (konkrétně na Samoe, Vanuatu, Bora Bora a Velikonočním ostrově, cestopis zde), ale to denní snění o Pacifiku mám v hlavě vlastně nepřetržitě a tak jsem se nyní rozhodl tu dalekou cestu znovu podniknout, jen do trochu méně známých míst.

A první jsem zvolil ostrov Tonga, tedy přesněji království Tonga. Představte si ty krásné modro-zelené rajské ostrovy kdesi v Pacifiku a že jsou království. Žádné hrady tu sice nenajdete, ale krále ano! Moudrý král Tupou VI – nicméně historie protentokrát nebyla důvod, proč jsem sem vyrazil. Bylo to svět zvířat. Tonga nebyla nikdy kolonizována a je mezi těmi okolními ostrovy brána jako spíš ta méně vyvinutější země, takže tu nenajdete žádné hotely s bungalowy na kuřích nožkách nad vodou, žádné mezinárodní řetězce a nic podobného, co zaplavilo třeba Fiji nebo Bora Bora. Cesta sem je pro Evropana nicméně dost pekelná – jako nejlepší cestu jsem si vyhodnotil asi cestu přes Soul, Auckland a pak na Tongu. Do Aucklandu můžete letět přímo s Korean Air, v Aucklandu přespat třeba v ideálním hotelu Novotel hned u letiště a pak druhý den ráno s Air New Zealand přeletět na tonžské ostrovy. Cesta je to opravdu vyčerpávající, ale jak jinak, dá a musí se to vydržet. A po příletu na hlavní a největší tonžský ostrov Tongatapu? Byla mi zima, kurňa velká zima… A v sekundě mi bylo jasné, že to je v pytli. Nicméně, pokud pojedete v jinou než zimní dobu, berte to tak že tam bezpochyby bude nádherné počasí, takže tyto mé občasné vzdechy o počasí ignorujte. Jak jsem již psal, možnosti a nabídka ubytování tu není nijak slavná. Žádné krásné hotýlky a bungalowy, všechno víceméně základní. Z těch pár použitelných si můžete vybrat například na Bookingu, já však doporučím jedno speciální místo, ubytování s názvem Fafá Island. Nachází se asi 30 minut člunem od hlavního ostrova a splňuje přesně tu představu o nádherné exotické dovolené, do puntíku! Fafá je malý ostrov a toto ubytování je jediné a jednotlivé bungalowy vedou skrz palmové háje a podél překrásné vody a bělostného písku, je to opravdu něco. Byť pro mě to mělo hořkosladkou příchuť, neboť už když jsem připlouval, vidím několik turistů, konkrétně žen, jak leží na lehátkách na pláži, ale ve svetru! Chápejte – ráj bez sluníčka a tepla není ráj a byl to opravdu zvláštní pohled. Není tam zima jako zima v ČR, to zase ne, ale jakmile zajde sluníčko, bez mikiny je prostě kosa. Navíc už měli všechny chatky obsazené, takže mi nezbývalo než si pronajmout tzv. Honeymoon suite, neboli největší a nejkrásnější chatu na ostrově, určenou novomanželům na svatební cestě. Což by vlastně bylo naprosto ideální, jenom ta žena tam u toho chyběla, jistě chápete. No nic, nakonec jsem to odsouhlasil a byl nejen prvním Čechem v tomto ubytování, ale asi i vůbec prvním single hostem v Honeymoon suite :). A proč jsem tedy jel v zimním období a zrovna sem? Kvůli majestátním velrybám Keporkak, které tu každé (naše) léto zhruba od června do konce září v konžských vodách plují – po dlouhé cestě z vod Antarktidy (to je ten mrazivý kontinent na jihu) doplují do teplejších vod ostrovů Tonga a to kvůli příznivějšímu prostředí pro narození malých velryb.

Šnorchlování s velrybami je tu tedy ten největší tahák a opravdu to je něco. Není to úplně nejlevnější (necelých 10.000,-), ale jak jinak, to jsou věci které za to stojí. Já na tuto aktivitu zvolil služeb místních Whale Swim Tours a byli úplně v pohodě, bez jediného problému – operují i v oblasti Tongatapu, takže pokud nechcete a nebudete přelétávat dál na další tonžské ostrovy, je to ideální. Jen to nepodceňte, mají jen jednu tour denně a na člun se vejde maximálně 8 lidí, víc ani není povoleno. Dle vaší velikosti vám i půjčí šnorchl a masku a dokonce i neoprénový oblek, pak vás brzy ráno vyzvednou a razí se. A o cca hodinu a několik zvracení ze sea-sickness později najednou uvidíte v dálce něco obrovitého skákat a převalovat se. Připlujete blíž a než se nadějete, kapitán křičí „jump!“ a skáčete do vody. Již jsem šnorchloval s mírumilovným žralokem velrybím v Mozambiku a Djibuti, ale to bylo velmi náročné z důvodu rychlosti těch potvor. Velryby plují znatelně pomaleji, i když snažit se je honit musíte stále. Ten obrovitý kus kolem vás tedy propluje a je pryč. Vylezete ven na loďku, kapitán, vy i ostatní sledují okolí a jakmile uvidí další kousky, jede se tam. Je to celkově dost náročné a se mnou tam byli i dva páry postarších lidí a jedna z těch žen už znovu do vody nechtěla a byla unavená, zvažte tedy vaše možnosti – na druhou stranu, nic úplně vyčerpávajícího to není. Je krásně vidět i povaha těch velryb – samice pluje s mládětem naprosto koordinovaně a v těsné blízkosti, zatímco samec kolem nich různě blbne a skáče nad hladinu a převaluje se a máchá obrovskými ploutvemi – je to legrační a moc hezké. Občas můžete i zaslechnout jak jedna velryba té druhé zpívá (takové to pískání, určitě jste to již někde slyšeli) a prý to je vždycky z lásky, přišlo mi to tak moc dojemné a působivé – a to jsem dokonce člověk, který na tyto věci nahlíží z pozice rozumu a nikoli srdce. Celkově to prostě ale je grandiózní a těžko jinde opakovatelná podívaná, i když jsem si teď uvědomil, že Fafá Island Resort mi dali 40% slevu na opakovanou návštěvu…, tak uvidím ;-). Celý výlet za velrybami trvá asi 6 hodin a mezitím se zastavíte na jednom malém neobydleném ostrůvku, kde si dáte oběd a kdo chce, třeba pivo nebo rum.

Tonga se nicméně skládá z více ostrovů, není to jeden jediný. Ten hlavní a již zmiňovaný se jmenuje Tongatapu a ještě o něm něco v krátkosti zmíním níže. Další oblast je pak Vava’u, která je nejlepší pro vodní sporty se super korály, ale možnost i vidět velryby a prostě vše, co se aktivněji vody týče. Další pak Ha’apai, jež je brána jako oblast méně navštěvovaná a nejvíce autentická, podobná spíše těm méně objeveným polynézským rájům. Anebo malý ostrůvek ‘Eua, kde jsou super túry po plantážích a džungli, kam jsem chtěl vyrazit i já a měl už dokonce koupenou i letenku a tam zamluvené kolo na průzkum. Jenže? Počasí. To ráno pršelo o stošest a neměl jsem vůbec chuť se trmácet zpátky na letiště a přelétávat a s rizikem, že zpáteční let bude kvůli počasí zrušen. Možná škoda ale možná další důvod na druhou návštěvu. Přelety mezi ostrovy provádí lokální společnost Real Tonga Airways a konkrétně ten let z hlavního ostrova na ostrůvek ‘Eua je oficiálně nejkratší let na světě! Trvá asi 9 minut :-). Poměrně dobré informace nabízejí oficiální stránky Tonga Holiday. Také bych rád zkusil navštívit ostrov kde je největší tonžská sopka Tafahi, anebo malinkatý ostrůvek s nejúžasnějším názvem vůbec – nazývá se Niua-Topu-Tapu, neboli Velmi posvátný kokos . Ovšem mým největším snem, v případě opakované návštěvy Tongy, je navštívit ztracený ostrov beze jména (respektive já ho vím ale s prominutím nebudu psát), kde je jeden malý úplně základní přístřešek na spaní, stovky kokosů, v okolních vodách mnoho ryb a… a nic jiného. Je dokonce možné si sebou půjčit vybavení na pobyt jako ohřívač vody, zapalovač, rybářské náčiní a podobně a na tom ostrově bych tak rád několik dní pobyl. A samozřejmě, že ne sám – rozhodně by to ale bylo krásnější, než i ty nejlepší honeymoon suity světa; tady případně mrkněte na video:

Poslední den jsem tedy přejel zpět na hlavní ostrov a půjčil si auto (místní Avis se dá) a projel tedy i hlavní ostrov Tongatapu. Není to žádná hitparáda, ale budete-li si chtít chvilku odpočinout od vody, proč ne. Tak například na jihozápadě ostrova jsou tzv. ‚Mapu ‚A Vaea blowholes, což jsou díry ve skalách a jelikož tam jsou pořád velké vlny, voda těmi dírami stříká až na povrch a to i nekolik metrů nad zem. Pěkné místo, byť na Alofaaga Blowholes na Samoe to nemá ani náhodou. Míjíte malé barevné vesničky a spoustu prodavačů jídla podél silnice a ať tak nebo tak, nejspíš se dřív nebo později objevíte v hlavním městě Nuku’alofa, kde je královský palác s přilehlými zahradami. V blízkosti je i Friends Café, což musím zmínit, neboť je to asi nejnavštěvovanější místo turisty a můžete tu získat spoustu informací, potřebujete-li. A pozor, v neděli se celá Tonga naprosto zastaví! Obchody jsou povětšinou zavřené, služby nefungují (ani Real Tonga Air) a je nutno s tím počítat. A tím můj tonžský výlet vlastně končil a přišel mi tak nejak rozporuplný. Nejspíš to bylo počasím, také tím že na takovémhle místě jsem byl sám a poprvé a ne naposledy jsem si tam tehdy řekl, že nejspíš cestovat přestanu nebo to prostě omezím. Což se prozatím nestalo, ale někde vzadu tam v hlavě to pořád mám. Ale naštěstí vím, jak to vyřešit – druhou návštěvou Tongy v letním období a s někým! ;-) Protože musím přece zkusit účast na nějaké známé tonžské slavnosti jídla, kdy se spousta masa a zeleniny naloží a dá do doutnajícího ohni v zemi a pak se to celé jí na banánových listech a přitom tancuje a poskakuje a to si myslím, že v tom rajském prostředí musí být něco.

Pak už ale rychle přelet do Sydney, pomocí Virgin Australia. Počasí v Sydney bylo taky chladné a já už definitivně jakékoli zlepšení počasí vzdal a snažil se tomu přizpůsobit. A musím přiznat, že Sydney mě dost dostalo, tím jakou úžasnou atmosféru má! Moc se mi tam líbilo a vlastně se mi odtamtud ani moc nechtělo :). Jinak do Austrálie a na všechna australská území(kam spadá i Lord Howe) potřebujete vízum a je možné si jej online vyřídit tady. Druhý den tedy čekal další přelet a to na tajemný Ostrov Lorda Howa. Že jste o něm nikdy neslyšeli? Z toho si nic nedělejte, to asi většina lidí :). Já se k němu dostal víceméně náhodou a od začátku mě fascinovalo jak málo informací o něm je a jaká další aura skrytého ráje ho obklopuje. Ostrov byl evropany objeven teprve na konci 18.století, kým jiným než admirálem Lordem Howem. Počet obyvatel je tu aktuálně cca 300 a většina z nich jsou prý potomci prvních obyvatel, konkrétně dvou mužů a třech žen, kteří sem připluli z dnešního ostrova Kiribati. A pozor, první překvapení pro mě bylo že se nejedná o žádné opálené domorodce a polynésany, ale o klasické australany! Tento ostrov (patřící právě Austrálii) působí trochu jako takový ten ztracený ráj, na druhou stranu je dost malý a nedá se tu vlastně nic moc dělat. Nemá ani takovou tu tropickou atmosféru (třeba na rozdíl od Tongy), také hlavně z důvodu zde žijících obyvatel. Povětšinou jde o starousedlíky, kteří všichni do jednoho působí jako takoví ti bodří britští venkované s hlubokými hlasy a sklony k černému humoru. Když jsem se ptal jestli ten rychlostní limit 25 km/h platí na celém ostrově (všude jsou značky), řidič mi zcela vážně odpověděl „ano, jen před školou to neplatí – tam naopak musíme přidat“ . A také mají spoustu volného času – takže tato původně určitě divoká kráska působí na můj vkus až příliš ukázněně a uspořádaně a všechno je až moc čisté, trávník správně zastřižený, surfaři tu na kole jezdí poslušně s přilbami a tak. A kromě náročné super vycházky džunglí na horu Gower ani náznak nějaké divokosti! Na druhou stranu je tu jediná základní škola v celé Austrálii, kam mohou děti chodit bosé, tak aspoň nějaká rebélie. A chodí tak i po celý den, jak jsem mohl vidět – třeba i při hraní ragby.

Možností ubytování tu moc není a když už, povětšinou je nepřiměřeně drahé – Capella LodgePinetrees Lodge nebo Arajilla Retreat jsou ty lepší. A aktivity? Zaprvé si půjčit kolo (většina hotelů má vlastní) a objet ostrov, to je na hodinu až dvě a dostanete dobrý přehled co asi tak od tohoto místa očekávat. Nesmíte rozhodně minout Ned’s Beach na severovýchodě, kde je krásná pláž a tisíci rybkami a rybami – v budce na pobřeží je dokonce automat s krmením, takže sebou mějte mince na krmení (1AUD), pomocí kterého pak můžete ryby krmit ve vodě. Během chvilky jich kolem sebe budete mít mraky a je to hodně zábavné. Ned’s Beach byla též v nějakém roce vyhlášena jako nejčistší pláž celé Austrále. Anebo si můžete dát osmihodinový trek na nejvyšší horu Mt.Gower, to je ale výlet na celý den (uvádí se 6-8 hodin) a rozumější tak bude vedlejší a jen o trochu nižší hora, kde můžete být na vrcholku za dvě hodiny. Tuto cestu jsem zkusil i já a rozhodně to za to stálo a z vrcholku je nádherný výhled na celý ostrov. A jinak už to jsou víceméně vodní aktivity – šnorchlování (je tu nejjižněji položený korálový útes na zemi) a to je tu hodně dobré – na každé straně ostrova jsou dokonce i jiné druhy korálů, všude jsou mraky krásných barevných ryb a kdyby voda nebyla tak ledová, rozhodně by to bylo jedno z těch nej šnorchlování, co jsem kdy podnikl. Běžně tu vidíte i želvy a tak podobně; pro surfaře je pak divoká pláž na východě ostrova pod Blinky point.

Celkově jsem tam pak spíš jen tak chodil (resp. jezdil na kole) a nepřestával být v úžasu jak zvláštní a těžko uchopitelné místo to pro mě je. Jednotlivé části ostrova se jmenují dost úsměvně – například konec světa, lososová pláž, zátoka milenců atd. a je prostě znát, že ti místní nejsou úplně z tohoto světa, respektive z této doby a celé to působí, jak kdyby se vývoj zastavil někde ve viktoriánské době, vážně. A taky tak trochu jako místo pro odsloužilé piráty z Pacifiku. Třeba před místním mini muzeem mě zastavil velmi starý muž a rozklepaně ukázal na mé půjčené a celkem nové horské kolo a říkal „tohle kolo si pamatuju a neviděl jsem ho už léta!“ a působil tak trochu jako duch Lorda Howa. Jiný postarší a tělnatý muž s roztodivnými fousy mi zas neskutečně hlubokým britským akcentem skoro až šeptal „já ti povím, tenhle ostrov je hodně zvláštní a podivné místo. Plné tajemství, záhad a věcí, které jinde nezažiješ a nespatříš. Ale hlavně o něm neříkej britům a číňanům!“

A pak? Pak to měl být znovu přelet do Sydney a z něj krátký přelet do Tasmánie. Jenže poté, co jsem znovu přiletěl do Sydney a zjistil že v Tasmánii je pod nulou, vzdal jsem to. Rezervace zrušil, let zrušil a představte si tedy situaci, že sedíte v Sydney v hotelu a nevíte co a jak a kam dál. Měl jsem do odletu do ČR ještě týden a něco a nevěděl kam! Děs běs :). A říkal jsem si — na Fidži? Ne, tam to chce na dýl. Cookovy ostrovy? Určitě ano, ale ne teď v zimě. Francouzská Polylnésie? Ne, sám ani zadarmo. Nauru, tedy nejméně navštěvovaný ostrov světa s cca 200 turisty ročně? Ano! Ale jindy :-). Tak co teda!? Nakonec jsem si řekl že se vrátím do Soulu a tam popoletím přímým letem na Taiwan. Nakonec jsem to přesně tak udělal a v konci nelitoval. Tak tedy přelet s Korean Air a pak pomocí velmi kvalitních taiwanských aerolinek Eva Air, které i přes nízkou cenu letu považuji za nejlepší aerolinky za poslední léta.

Hlavní město Taipei je pak mix moderní Asie a hlavně té postarší, která náš tak přitahuje (teda alespoň mě, nějaké věžáky nebo moderní architektura jde úplně mimo) a jak jsem četl, na Taiwanu je fajn, že zamrzl v devadesátkách a dál se neposunul – a myslím, že to je hodně trefné. A třeba ve srovnání se zmiňovaným Soulem, který je neskutečně nudný a nezajímavý, jde o dva úplně jiné světy. A byť jde o poměrně samostatnou součást Číny, vízum není potřeba a celá návštěva je dost nenáročná a nekompikovaná. A navíc? Navíc tam bylo v tom září super vedro, teda přesně co jsem potřeboval! Procházení starou Taipeí je moc fajn a občas je vážně super zajít do takové té špinavé a začouzené ulice, ve kterých tajwanská babina vaří cosi v hrnci, všude visí prádlo a zašlé reklamní cedule, z ventilací se valí kouř a vy si připadáte jak hlavní hrdina z komedie Velké nesnáze v malé Číně a taky jenom čekáte kdy se tam začnou bít nějací karatisti s prastarými démony v maskách :-). Takže byla docela legrace, když v centru mnohaproudých silnic, střídajících se s těmito zapadlými kouty, mi najednou došly data a tím pádem i Google mapy a musel jsem řídit bez nich – chvíli to trvalo, ale po přepnutí se z módu frustrovanosti do módu výzvy a zábavy to najednou šlo o moc líp, našel jsem v tom organizovaném chaosu systém a o necelou hodinu později nakonec i cíl. Mimo Taipei je to už jen málo, ale například Taroko Gorge na východě ostrova stojí za to a je to dobrý celodenní výlet. Uprostřed ostrova je pak jezero Sunmoon, které je mezi místními velmi oblíbené a je super ho objet na kole. Případně i město Tainan, nacházející se na jihozápadě ostrova, stojí za návštěvu – je vystavěné na vodních kanálech a má podměrně dobrou atmosféru, prpč ne. Ovšem co je rozhodně zajímavé, to je malinkaté ostrůvku Orchid Island nebo Green Island, kam můžete přeletět ze města Taitung pomocí Daily Air, ale tuším nemají online možnost nákupu, tj. zkuste váš hotel. Lety jsou ale silně závislé na počasí a neboť v této části Taiwanu je to poměrně bouřlivé, je to dost na náhodě. Ostrovy samotné jsou prý ale fantasticky zapomenuté a přežívají tam poslední domorodé skupiny taiwanců, což může být rozhodně hodně zajímavé. Bez ajímavostí není ani to, že jsou jen pár kolometrů od japonského exotického souostroví Ishigaki, to pro zájemce o zvláštní, neznámá ale nesmírně přitažlivá místa. Dobrý delodenní výlet z Taipeie je také staré těžební historické městečko Jiufen nebo Jinguashi, ale další je už asi na vašem průzkumu. Avis Taipei je naprosto v pohodě a bezproblémů, bezpečnost a doprava na silnicích též.

A tak jako i jinde v Asii, i zde je jídlo důležitou součástí všeho. Je poměrně zemité a má navíc několik zásadních okolních vlivů (hlavně čínských a japonských) a také vlastních krajových a dávných domorodých (nyní přežívající spíš na okolních ostrovech jako např. Orchideový ostrov). Největší zážitek je ale zajít na některý z proslavených nočních taipeiských trhů a u těch prapodivně vonících stánků prostě něco (nejlépe u každého z nich něco) ochutnat! Není to tak šílené jako přímo v Číně, Hanoi nebo třeba Hong Kongu, ale i tak to stojí za to. Největší pochoutkou je například pečený kachní krk, hlava a vnitřnosti, a i když ty rozhodně můžu, tady mi to moc nešlo – přitom Taiwanci, mimochodem velmi milí lidé, na to stojí největší fronty! Ale třeba prasečí ouška s oříškama byly moc dobrý . Tak ještě nějak zkultivovat to překrásné pobřeží (na ploše asi 200km co jsem po pobřeží jel, tak jen v jedné vísce byla zašlá půjčovna kanoí, jinak jako by tam to nádherné moře pro místní ani neexistovalo) a bude to tam moc fajn!

Tak Tasmánie letos zase nevyšla...

A to bude z tohoto náročného, dlouhého a zvláštního výletu asi všechno. Byla to neopakovatelně neuspořádaná, chaotická a také zbytečně trochu smutná cesta a takový emocionální kolotoč, ale zároveň i úžasná a nezapomenutelná při šnorchlování s majestátními velrybami v Tonze anebo při putování po bizarně zamrznutém viktoriánském ostrově Lorda Howa. Myslím, že Jižní Pacifik a vůbec celá ta polynézská oblast ještě v mém případě neřekla poslední slovo, ale už tam určitě nepojedu bez ladu a skladu tak jako nyní. Pokud do třetice, bude to pořádně promyšlené a naplánované a hlavně už ne pojmuté jako single výlet. A i když pak možná zase uslyším, že to mohlo být lepší, pořád to bude lepší než nic nebo teď, že ano :). Ale to je vedlejší – Pacifik je prostě nekompromisní kráska, jak po probuzení tak i před usnutím, a na tom nezmění vůbec nic a nikdy. A já se už teď opravdu těším na další návštěvu, i když bude třeba až bůví kdy.

 

  1. Jana napsal(a):

    Nene! Pecka:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>