12.03.2006

Napsal | 15 komentářů | Kategorie | Přečteno 27,426×

Uganda – barevná perla Afriky

Uganda – barevná perla Afriky

Perlou Afriky častoval Ugandu Winston Churchill a moc dobře věděl proč. Lidé v Ugandě zase o své zemi říkají, že byla darována přírodou a rozhodně taky vědí proč. A protože od mojí první návštěvy Afriky uběhl skoro rok, začal jsem asi před dvěma měsícema pomalu zkoumat, kam by se tak dalo zase jet, kde není období dešťů a kde je relativně bezpečno – a zrodila se z toho cesta do Ugandy. Let na jinou planetu trvá necelých 8 hodin, což je pohodička. A co se dá všechno v Ugandě vidět a zažít? Je toho hodně a rozhodně to stojí za to!

02-03/2006   [ Kde to je | Mapa země | Průvodce | Trasa | Fotogalerie ]

To nejkrásnější z celé Ugandy jsou podle mého názoru bezpochyby samotní lidé a příroda. Můžete narazit na místa, odkud máte úžasný výhled na savany a potulující se slony, jezera, kde slyšíte řev hrochů, deštné pralesy, kde můžete vidět těch pár posledních gorilích rodin na světě. Můžete se kochat výhledem na obrovité Viktoriino jezero anebo jet tam, odkud pramení samotný Nil. Majestátní pohoří Rwenzori vás nenechá odvrátit pohled. A při tom všem všude potkáváte překrásné domorodé obyvatele, kteří se na vás smějí, mávají a pokřikují……ale pěkně popořádku…

Počasí je v Ugandě poměrně stabilní a celý rok se udržuje na teplotách kolem 25-30c, takže návštěva je možná po celý rok, jen březen je považován za období dešťů – ovšem po tomto období je prý celá země doslova pokrytá zelení a všechno kvete. Přesun je v zemi docela jednoduchý, ovšem občas je nutno překonat větší vzdálenost, takže mnohahodinové cesty autem nejsou vyjímkou. Cena za taxi po městě je tak 2000 UGS (Ugandský Shiling, 1800 UGS je asi 1USD) a pokud vezmete tzv. boda-boda taxi, je to o polovinu levnější. Boda-boda jsou mladý kluci na (polorozpadlých) motorkách, kteří vás vemou v rámci města nebo i kus za město kamkoli a mohou klidně sloužit i jako „zdroj informací“. S většími vzdálenostmi je to pak trochu problém, záleží na individuální domluvě s řidičem, ale později napíšu i přibližné ceny. Co se smlouvání týče, je to skoro bez šance, téměř nikde nesmlouvají a když, sleva je nepatrná, tak 10% max. Ale ať už koupíte nebo ne, prodavači jsou vždycky přátelští. Jinak pro občany ČR je potřeba vízum, které lze koupit přímo na letišti v Ugandě (Entebbe), není potřeba ani fotografie, stačí jen 30USD. Jinak pozor – kvůli nějakým dřívějším podvodům s dolary skoro nikde neberou bankovky s datem tisku starší než rok 2000! V Ugandě se mluví hlavně anglicky, ovšem vaší svahilštinu upotřebíte taky. Pokud zakomunikujete ve svahilštině, budí to menší rozruch a mnoho úsměvů. Ono vlastně všeobecně platí, že úsměv je světově ten nejlepší komunikační prostředek a tady, potažmo v celé Africe, to platí dvojnásob! Věřte, že prostí Uganďané ocení váš zájem o ně, a pokud nepřijedete na místo autobusem, po vystoupení neuděláte cvak cvak a zase neodjedete, rádi vám prozradí hodně zajímavých věcí o jejich zemi a jich samotných. Ale samozřejmě to neplatí o všech, někteří prostě bílé turisty nemusí…ale nenechte se tím otrávit! Jednou jsme zastavili u stánku s banány a byl jsem naboso, tak jsem i tržnicí procházel bos. Prodavač se strašně divil, jaktože mě to jako bělocha nebolí… tak jsem se mu snažil (asi neúspěšně) vysvětlit, že to máme stejný, i když v pralese bych asi chodit nezvládal. V Ugandě se nabízí mnoho travel-operátorů, kteří jsou schopni připravit kompletní program ušitý na míru anebo lze využít jejich předdefinovaných safari včetně ubytování, jídla, vstupenek a nemusíte se tak o nic starat – je to něco jako cestovka v dané zemi, jen o trochu dobrodružnější než klasická cestovní kancelář. Já ničeho podobného nevyužíval (kromě jednoho nutného treku, viz níže) a cestovat na vlastní triko nebyl vůbec žádný problém. Takže – nebát se Ugandy a ani v Ugandě! Pokud přesto budete chtít některého z operátorů využít, mezi zavedené a opravdu spolehlivé patří např. Volcanoes Safaris anebo African Pearl Safaris. A pozor, Uganda leží na samotném rovníku, takže v jednu chvíli můžete stát jednou nohou na severní a druhou na jižní polokouli! – doporučuji si toto symbolické místo, ležící asi 50km jižně od hlavního města Kampaly, nenechat ujít. Jinak den předtím, než jsem dorazil, skončily v Ugandě prezidentské volby, takže skoro každé místo bylo polepeno plakátem toho svého favorita. I když darmo mluvit, tak jako i jinde v Africe, prý i tady byly volby mírně řečeno zmanipulované a nakonec je vyhrál ten pán v klobouku.

ENTEBBE – příjemné aklimatizační městečko

Letiště je ve městečku, které se zove Entebbe a které není úplně klasickým městem s letištěm, odkud je člověk zvyklý co nejdříve prchnout- Doporučuji tu třeba i pár dní zůstat, protože i tady je dost k vidění. Entebbe má asi 50.000 obyvatel a leží přímo na břehu slavného Viktoriina jezera. Za hlavní tahák je považována botanická zahrada, kde lze vidět opice (hlavně Kočkodany), velké barevné pavouky, mnoho různých druhů stromů a keřů atd. Můžete se kochat sami anebo s průvodcem (10.000 UGS), který vám řekne spoustu zajímavých informací. Dalším naprosto úžasným výletem je ostrov Ngamba Island, kde je útulek pro šimpanze a kde můžete vidět dvě velké šimpanzí rodiny. Dostat se tam můžete z malého přístavu v Entebbe, který je blízko Uganda Wildlife Education Centre (každý taxikář bude vědět). Tento výlet zařizuje operátor Wild Frontiers a cena je celkem vysoká – 50USD a obsahuje cestu člunem tam/zpět a samotnou prohlídku ostrova. Lze tam využít i jednoduchého ubytování a mít tak celý ostrov skoro jen pro sebe, bez ostatních turistů. Jinak turistů je v Ugandě ještě poměrně málo, vlastně mimo pár známějších „atrakcí“ jsem na žádné nenarazil. Z Entebbe lze také doplout na Ssese Islands, což je pár ostrůvků s domorodými rybářskými vesničkami, kde si lze zarybařit anebo se jen tak povalovat :). Pokud nic z toho vidět nechcete, stačí se jen kochat výhledem na obrovité Viktoriino jezero, dopoledne většinou zahalené v mlze, na obzoru uvidíte jen pár ostrůvků a rybářských loděk. Pozor, kvůli bilharzii nekoupat – i když podle místních pokud se překoná asi 5m vzdálenost od břehu a hupsnete rovnou do hluboké vody, žádné riziko nehrozí. To už možná radši zkusit využít nějaký bazén v místních hotýlcích, obvyklá cena za bazén je 5000 UGS. A ještě ubytování – dobrý hotýlek ve skvělé pozici i s výhledem na jezero je Lake Victoria Hotel (e-mail), cena kolem 80USD za twin room, full board.
Tolik k Entebbe – lidé jsou tu na bělochy zvyklí, žádný rozruch zatím nepůsobíte, to se ale cestou do vnitrozemí postupně změní, nebojte :). Ale ať už budete chtít z Entebbe vyrazit kamkoli, téměř pokaždé budete muset projíždět hlavním městem – Kampalou. Je to asi 35 km z Entebbe, cena za taxi 40000UGS. Kampala samotná je rozdělena na novou a starou část, ale celkově je to jeden velký smogový zmatek – prostě klasické rušné, životem pulzující africké velkoměsto. Neviděl jsem moc důvodů se tu zdržovat déle a tak jsem razil za svým prvním větším ugandským zážitkem, což byl…

QUEEN ELISABETH NATIONAL PARK

Je to jeden z největších a asi nejznámější park v Ugandě, kde lze vidět spousty zvěře (prý je tam nejvíce druhů ptáků z celé Afriky, přes 600). Z Kampaly se tam dostanete asi za 6 hodin jízdy autem po celkem dobré silnici, cena je krutých 300 USD, ale třeba to stáhnete na míň. Za pokus stojí i zapůjčení vlastního 4×4 jeepu, cena tak do 100USD/den, např. přes Drive Uganda, Acacia Safari nebo African Pearl Safaris. V okamžiku, kdy do parku vjedete, máte možnost vidět např. pobíhající (pěkně drzé) paviány, antilopy, orly, atd. Jako ubytování jsem zvolil Mweya Safari Lodge, což teď po zkušenosti mohu jen doporučit – má skvělé umístění, takže při snídani máte například možnost pozorovat koupající se slony v nedalekém jezeře – pohádka! Lodge zařizuje i samotné safari výlety, recepce pro vás všechno, co budete chtít, nachystá. Takže v první řadě to je klasické safari (120USD) – několikahodinová projížďka v parku, kde můžete potkat slony, různé druhy ptáků, leopardy, lvy. Lze narazit i na hrochy – když jsem se divil, co dělá tak daleko ven z vody, ještě k tomu tak zřízený (měl obrovské krvavé šrámy na celém těle), bylo mi sděleno, že se pravděpodobně porval s jiným hrochem (kvůli samici) a na suchu, mimo vodu, se mu zranění zahojí. Na své safari cestě se také přiblížíte k legendárnímu pohoří Rwenzori – Měsíčním horám, které byly objeveny vzhledem k ostatním místům až poměrně pozdě, hlavně kvůli tomu, že jejich vrcholky jsou téměř neustále zahaleny mlhou. Ovšem jejich majestátnost je opravdu dechberoucí… Další možností v Queen Elisabeth parku je několikahodinová vyjížďka lodí po jezeře Edward nebo George. Cena je asi 10 USD a pozor, vyjíždí se v 14.00 a v 17.00 – silně doporučuji podvečerní jízdu, hlavně kvůli daleko příjemnějšímu počasí (sluníčko už tolik nepálí). Pokud chcete jet na malé loďce s někým místním, pozor na přiblížení se k věčně nevrlým a nebezpečným hrochům! V jezeře uvidíte stáda buvolů, chladící se ve vodě, řvoucí a zívající hrochy, stovky volavek a jiných ptáků a prostě bujarý jezerní život. Je to opravdu hodně oddychová ale příjemná vyjížďka. Ale co ještě stojí za to, to je rozhodně výlet za šimpanzema. Asi 30km z Mweyi se nachází tzv. Kyambura Gorge, což je asi 16km dlouhá a necelý km široká roklina, ve které se zachoval původní prales – a tam můžete narazit na volně žijící šimpanze. Vstup je 30USD a doporučuji dlouhé kalhoty a boty s dobrou podrážkou. Na kraji, ještě před vstupem, když průvodce potichu odříkával některá pravidla, se najednou z rokliny začal ozývat divoký řev šimpanzů – skvělý zážitek! Po sestoupení dolů hledáte šimpanze, ale pokud je najdete rychle, cesta je to docela krátká. Jinak se po celém území parku volně pohybuje značné množství snad nejsrandovnějších zvířat co jsem kdy viděl – a to prasat bradavičnatých… Pokud se budete vyskytovat v Mweya Lodge, zkuste také někdy vyrazit dozadu do vesničky a zahrát si s místníma dětma třeba fotbálek. Na svých cestách rozdávám dětem mj. malé píšťalky – už připraven na to, že když dám jednu, za chvíli je tam s nataženou rukou dětí bezpočet… Rozdal jsem tam skoro všechny (několik desítek) a když se pak druhý den do vesničky vrátil, pořád jsem všude slyšel nadšený pískot – prostě pískající vesnici. Mámy dětí (zatím) nebyly nijak naštvané a jen v kýblu praly prádlo a na celé kolo se tomu smály a já jsem tam jen tak seděl a nasával tu těžko popisovatelnou atmosféru…
A po zážitcích v Queen Elisabeth National Park jsem se rozhodl pro pomyslný vrchol mého ugandského dobrodružství (a opravdu jím byl), a to…

GORILÍ TREK V DEŠTNÉM PRALESE BWINDI

Horské gorily, to je jeden z hlavních turistických tahounů Ugandy. Na světě je posledních asi 650 horských goril, z čehož část je v sousedním Kongu (ovšem politická situace tam je značně nepříznivá), dále pak ve Rwandě (po skončení kruté občanské války se otvírá světu) a zbytek (téměř polovina všech žijících goril) právě v Ugandě – část v Mgahinga National Park úplně na jihu země, druhá pak v Bwindi Impenetrable National Park, kam jsem zamířil já. Ovšem Bwindi to nejsou jen horské gorily. Hlavně to je opravdu nádherná příroda – připravte se na mimořádný zážitek, neskutečnou pastvu pro oči. Do Bwindi vede docela špatná prašná cesta, která z Queen Elisabeth parku trvá cca 4 hodiny. Postupně můžete sledovat, jak se ráz krajiny mění ze savany na daleko více zelenější okolí. Ale to nej váš čeká asi na posledních 50ti kilometrech. Doporučuju nechat si zvedlou střechu u auta (cestujete-li jeepem nebo minubusem), protože to, co uvidíte, je velká škoda vidět jenom přes sklo! Budete projíždět doslova čarokrásnými údolími plných čajových, banánových a ananasových plantáží, domorodých vesniček, malých jezírek a podobně. Místní mávají a všechno doslova září barvami. Příjezd do Bwindi a celé toto místo bylo co se atmosféry týče absolutně to nejkrásnější, co jsem v Ugandě měl tu možnost vidět… Co se týče ubytování, není tam moc na výběr – buď pár luxusních chat (ceny 200USD/noc i víc), potom několik skromnějších chatek se společnou sprchou a wc, anebo prosté spaní u místních. Já zvolil skromnější ubytování v chatkách, kde i přes jen zcela základní služby je cena 80USD pro twin room full board. Silně doporučuji zabookovat si ubytování předem – stejně tak jako gorilí „vstupenku“, bez které nemůžete výlet za gorilami podniknout. Ubytovat se tedy můžete zkusit např. v Buhoma Homestead (přes African Pearl Safaris), tamtéž si můžete zajistit povololení pro gorilí trek, anebo to můžete zkusit přímo v Uganda Wildlife Authority. Ovšem cena je totálně šílená – 360USD za několikahodinový výlet. Ale co, gorily člověk nemá možnost vidět každý den a hlavně, část z toho jde na jejich ochranu. To, že na gorily narazíte není garantováno, a v případě, že ne, máte možnost to zdarma zkusit druhý den anebo vám bude většina peněz vrácena. Jinak samotná cesta pralesem trvá 2 až 8 hodin, podle toho, kde se gorily nacházejí – nikdy nejsou v závislosti na potravě na stejném místě. Rodina, kterou jsem hledal já se jmenovala Ara a měla 12 členů (1 samec, 4 samice a zbytek mláďata). Naše skupinka ji našla asi za 3 hodiny, hodinu pak okukovala a razilo se zpátky. Když jsem klečel asi 5m od nich, jedna z goril se najednou zvedla a vykročila si to ke mně. Průvodce šeptal, ať neutíkám, což jsem ani v úmyslu neměl – jen jsem zkameněle klečel a čekal co bude. Gorilka ke mně došla, očuchala koleno, strčila do něj, odfrkla si a zase odkráčela… Nádhera!

A teď pár praktických rad na trek za gorilami:
• doporučuji velmi pevné boty, pokud možno odolné proti vlhkosti
• dlouhé kalhoty a triko s dlouhým rukávem (není potřeba svetr nebo teplejší věci)
• mít v záloze připravenou nějakou lehkou pláštěnku pro případ deště
• na začátku i v průběhu cesty máte možnost se průvodce ptát na cokoli
• nedívat a necivět přímo samcům do očí, mohou to brát jako výzvu k boji :) – ale jsou na lidi zvyklí, takže to je spíš extrémní náhoda
• brát si sebou stativ je na posouzení každého – povoleno je pobýt pouze hodinu a těžké tyče tak mohou vám i ostatním překážet
• v pralese je dosti šero a tak světelnost objektivu je nutná pod 2.8, jinak to bude víceméně nanic a většinou mírně rozmazané
• v žádném případě nepoužívat blesk!
• nesmíte být nějak hodně nemocni (velká chřipka, kašel, rýma apod.), mohou vám trek zakázat
• a nakonec zvažte, jestli chcete vidět tyto nádherné tvory jen okýnkem fotoaparátu, nebo vlastníma očima – foťte uváženě a ne cvakací orgie

No a pokud budete mít gorilí trek za sebou, rozhodně stojí za to vyrazit do okolních vesnic a nasávat tu nejryzejší africkou atmosféru. V jedné z vesniček také místní děti skoro každý den předvádějí tradiční ugandské tance a písně, přičemž vám vyprávějí o jejich vzniku, zvyklostech, atd. Po skončení pak každé dítě vybalí nějaký artefakt (propiskou namalovaná gorila, dřevěná soška, hudební nástroj…) a máte možnost koupí dítě podpořit. Kráťoučká video ukázka je:

Všechno tohle jsou malé drobnosti a detaily, které se ale budou jen hodně těžko zapomínat… A jakmile se můj čas v Bwindi nachýlil ke konci, vyrazil jsem na pekelnou čtrnáctihodinovou cestu…

TAM, KDE PRAMENÍ NIL

Takže zpátky u Viktoriina jezera, a to konkrétně město Jinja. Je to docela hezké, menší městečko, kde jsou pestrobarevné koloniální budovy a vůbec, život je tam poklidný a dost pohodový. Jinak většina toho, co zde lze spatřit se samozřejmě odehrává u Nilu, případně na Nilu samotném. Tak v první řadě to je tzv. Source of the Nile (zdroj Nilu), neboli místo, odkud pramení Nil – ale je potřeba zapojit velkou představivost…. Z mého pohledu jsou daleko hezčí vodopády Buhagali – divočejší část Nilu. Přímo tam vám budou místní kluci nabízet za 5000UGS vyjížďku jejich loďkou na okolní ostrůvky, odkud je výhled ještě daleko lepší než ze břehu. Buhagali Falls jsou kousek za Jinjou a silně doporučuji vyrazit tam pěšky (necelých 10km) a ignorovat lákající taxikáře. Budete totiž procházet jednou vesničkou za druhou, všude na vás děti budou mávat a volat „mzungu!“, což znamená „běloch“ a nemá to urážlivý charakter. Starší občas zamávají, většinou jen tak pokývají hlavou a usmějí se. Narazil jsem tam také na jednoho extrémně bizarního prodavače dřevěných sošek a masek s hlasem 12ti leté dívky – přičemž jeho sošky nebyly klasicky turisticky lesklé a „voňavé“, ale naopak staré, oprýskané a zašlé masky a sošky ze sousedního Konga přímo od domorodých kmenů – velmi zajímavě udělané a k tomu vám řekne celou historii té dané věci. Tak jestli to nebyl nějaký ďáblík, který mi podstrčil prokletou sošku (hned po koupi se totiž začali dít divné věci) a nezmizel z povrchu zemského, třeba na něj narazíte též :). Do Jinjy se také jezdí kvůli raftingu, což jsem měl v plánu – ale podcenil jsem to a ty dny, co jsem tam byl, už bylo plno. Rafting tam provozují dvě společnosti – Adrift a Nile River Explorers. Obě za stejnou cenu a nabízejí různé varianty obtížnosti. Jinak možností ubytování je spousta, například Jinja Nile Hotel je příjemné místečko.

A DÁLE…

Tak jako všude na cestách, i tady mě hodně zajímalo místní jídlo. Největší místní klasika se jmenuje Matooke a je to něco jako naše bramborová kaše, akorát že komplet ze zelených banánů a přidaného koření, správně podávané v banánovém listu. K tomu se většinou podává Telapia Fish, což je velmi jemná a chutná jezerní ryba bez kostí. K tomu si můžete dát speciální kořeňené omáčky anebo jen doplňky typu ananas nebo meloun – jídlo je tedy docela šťavnaté, velmi chutné a ještě k tomu dost zdravé. Zkoušel jsem si doma udělat vlastní, „české“ matooke z dostupných žlutozelených banánů, ale není a nikdy to nebude ono :( Ale tak neva… :)

Krasavice Uganda nabízí i další věci. Například treking v Měsíčních horách (standardní pochod na tři dny) anebo 40ti metrové vodopády Murchinson Falls. Dále například Kidepo Valley National Park úplně na severu — ale severní oblast je již brána jako poměrně nebezpečná (hranice se Súdánem). Ugandu lze navštívit samostatně nebo zároveň i jako součást delší cesty po více afrických zemích. Může být prozkoumána z jakékoli okolní země, například z Tanzánie, Keni atd. Takže, pokud budete podobnou africkou cestu plánovat, rozhodně doporučuji Ugandu zahrnout, když už kvůli ničemu jinému, tak jen kvůli magicky krásnému pralesu Bwindi, horským gorilám a okolní krajině.

Takže co ještě napsat… Rozhodně chci upozornit na to, že Uganda není žádná násilnická země a i když se nějaké krvavé konflikty v minulosti bohužel odehrávaly, současnost vidím jednoznačně pozitivně. Otevřenost a úsměvy místních obyvatel mě příjemně překvapily, okolní příroda je úchvatná, četnost zvířat je pořád skvělá. Tak kdybych se náhodou zase někdy ocitnul na východě Afriky, rozhodně bych zvážil malou zastávku v Ugandě v Bwindi a zkusil další návštěvu u jedné z gorilích rodin. A všem mzungu rozhodně doporučuji totéž :).

[EDIT 3.4.2006] Tak že se prý objevil nový zdroj Nilu, viz. info zde.]

 

  1. Hevodajevic napsal(a):

    :)Reportik,jako vzdy good. Uganda je holt Uganda.Jooo :( Dal bych si Matooke :)

  2. Ondrej napsal(a):

    Ale jinak moc hezky fotky a ctive napsany…

  3. senilní ješita napsal(a):

    Krásné čtení… :)

  4. wili napsal(a):

    krasny report :-)

  5. Katarina napsal(a):

    ahoj,
    bola som v Queen Elisabeth parku a absolvovala gorily v Bwindi v maji 2007. Tak len pridavam par detailov, pre tych, co by to este planovali:
    - Mweya Lodge je naozaj super, treba na to ale vyssi rozpocet – cca 200 USD za noc za double room. Asi hodinku odtial mimo park je novy Kingfisher Safaris Resort, kde sa ubytujete za cca 50 USD stale luxusne – http://www.kingfishersafari
    - cena za permit na gorily v Bwindi od 1.7.2007 stupa na 500 USD, stale ten zazitok stoji za to.
    - Buhoma Homestead je tiez za 150 USD na noc, da sa tam slusne byvat v Safari stane v Buhoma Community Camp za polovicku.
    - a ked ste v Ugande skoda vynechat jazero Bunyonyi (je to nedaleko Bwindi parku), stoji za navstevu. A navstivte aj nas – http://www.lakebunyonyi.net

  6. David napsal(a):

    taky strašně děkuju pomohlo mi to straaaaaaašněěě

  7. Jana napsal(a):

    Veľmi príjemné čítanie. Uganda ma tiež tento rok vo februári takpovediac chytila za srdce. Chystám sa znova.
    Krásne fotky …

  8. robeerth napsal(a):

    moc nice jen bych se chtel zeptat na par veci jelikoz mne tam ceka pracovni prilezitost tak bych se chtel informovat o par vecech prosim ozvete se mi na mail robeerth@centrum.cz

  9. Pavel napsal(a):

    Právě jsem se vrátil z Ugandy, kde jsem strávil pracovně týden v Kampale a pak 3 dny na safari – Murchison Falls. Použil jsem služeb Red Chilli Hideaway Ltd – pohodový hoši, mají svůj Rest Camp v Kampale i v tomto NP. Cena za 3 dny trip je okolo USD 300 plus útraty za jídlo apod. Více na: http://www.redchillihideayw

  10. kuldakm@seznam.cz napsal(a):

    Ahoj
    Nevíte někdo jak se do ugandštiny přeloží pivo?
    Je to mwenge?

  11. Sam napsal(a):

    Velmi pěkné čtení, jen se nebát, našetřit a vyrazit :)

  12. Term Papers napsal(a):

    In Jinja, also runs for rafting, which I had planned – but I Underestimated it, and those days I was there it was full.

  13. Pavla napsal(a):

    Vrátila jsem ze z Ugandy před dvěma dny a ještě to nemohu tady a v té zimě rozdýchat. Fakt kvělý zážitek,všechno podepisuji. Snad jen drobnost ke gorilímu treku. Lilo nám vydatně po celý den, takže k pevným botám se slušnou podrážkou vzít opravdu kvalitní pláštěnku- taky jsem si myslela, že ji nepoužiju:)
    A taky se tam chci vrátit, africká nemoc mne už přepadla.Všem, kteří pojedete, hodně zdaru ! Pavla

  14. kuldakm: žádná ugandština není, svahilsky je pivo "bia", v jazyce luganda to je "bbiya", jinak v Ugandě se hovoří spoustou dalších regionálních, kmenových jazyků. Mwenge je tohle: http://en.wikipedia.org/wik

  15. Orlando Seo napsal(a):

    Uganda ma tiež tento rok vo februári tak povediac chytila za srdce. Chystám sa znova.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>