22.05.2009

Napsal | 2 komentáře | Kategorie | Přečteno 15,434×

Vietnam – hektický i klidný, přátelský i chladný

Vietnam – hektický i klidný, přátelský i chladný

A tak jsem odjel do Vietnamu :-). Bylo to na 3 týdny, s tím, že jsem si chtěl původně klasicky pronajmout auto a projet ho ze severu na jih (tj. z Hanoje do Ho Či Minova města-bývalého Saigonu). Z toho nakonec sešlo, protože jsem jednoduše zjistil, že to reálně za tuto dobu projet nejde, ta vzdálenost je až moc velká a rozhodně jsem nechtěl mít nějakou extra honičku. Takže jsem se zaměřil spíš na severní Vietnam a ten v pohodě projel. Omlouvám se za opožděný cestopis, ale jednoduše jsem nebyl Vietnamem natolik nadšený, abych se ihned vrhl do psaní, musel jsem si ty zážitky hezky nechat uležet :). Nicméně do Vietnamu bych se už asi nevracel, pokud bych nemusel. V tu dobu, co jsem tam byl, jsem pořád tak nějak nevěděl, co mi to tam chybí a trošku vadí…, teď už to vím a na konci prozradím :).

4/2009   [ Kde to je | Mapa země | Průvodce  | Online průvodce | Trasa | Fotogalerie ]

Vietnam se v době mé cesty dostal do hledáčků médií z důvodu podezření braní úplatků na velvyslanectví v Hanoji, čemuž zásadně nevěřím – ale to je jiná story. Pro mě jako obyčejného návštěvníka této země je důležitější, jestli je Vietnam v rámci možností bezpečný, jídlo a pití je dostupné, dá se tam rozumně přepravovat, je tam co k vidění a tohle všechno je přiměřěně drahé. A jak to je? Ano, Vietnam je bezpečný, ani jednou jsem se jinak než bezpečně necítil. Pití a jídla je všude spousta, a také věcí, které byste na talíři možná nikdy ani vidět nechtěli, autobusy a vlaky jsou tam (ať už si to chceme přiznat nebo ne) na vyšší úrovni než v ČR a ceny jsou víc než rozumné. Vietnam má asi každý v povědomí spolu s Vietnamskou válkou (ve Vietnamu jí říkají Americká válka, což je maličko přesnější výraz), a s jeho i dnes respektovaným vůdcem Ho Či Minem, který se v té těžké poválečné době rozhodl přiklonit ke komunisticky smýšlejícím zemím a udal tak směr své země na mnoho dalších let. V současné době je to dosti šílený mix komunismu a volného trhu, ani kočka ani pes.  Takže třeba děti hrají někde na předměstí fotbal a jsou tam zároveň dva stoly, kde sedí zamračení papaláši v uniformách a nad nimi obrovský symbol srpu a kladiva. Ono vůbec vedení Vietnamu nějak divně zaspalo dobu, protože na každé veřejné budově je bývalá vlajka Sovětského svazu – jakoby ani nepostřehli, že už neexistuje :). Na běžného návštěvníka to ale nemá nějaký větší vliv – turisté přináší dolárky a tak jsou přirozeně vřele vítáni.

Cesta samozřejmě začala v Hanoji. Hanoj je, na první pohled a nádech, velmi hektické místo. Tisíce motorek ve všech směrech, na chodnících, na zelenou i na červenou… Jistě, chce se říci „vítejte v Asii“, ale přišlo mi to, co se těch motorek týče, až moc extrémní – dokonce jsem četl, že tamní vláda chce prodej motorek nějak regulovat, protože jinak je situace docela neúnosná. Přejít obyčejnou silnici tak chce trochu cviku, protože i když jste na přehodu a máte zelenou, samozřejmě nehrozí, že vám někdo dá přednost – takže si musíte vybudovat určitý grif jak přecházet, tj. jít a dopředu počítat s tím, jak se motoristé zachovají a kam uděláte další krok – oni od vás očekávají to samé. Škoda, že jsem Hanoj neviděl před pár lety, tedy v době, kdy to namísto motorek byla kola. Původně jsem si Hanoj předestavoval tak, že tam uvidím tu zašlou slávu Indočíny, hezké historické budovy atd., a ono to tam je, ale opravdu velmi velmi málo a hlavně skrytě. Když budete například ve Staré čtvrti v centru Hanoje, musíte se dívat spíše nahoru, na balkony a architekturu domků a tak trochu si i domýšlet …, jinak je to už všechno pryč. Také stojí za to zajít do Městského divadla na tradiční divadlo vodních loutek – jsou to takové úsměvné a trošku naivní venkovské příběhy lásky, zrady atd. a to vše hrají voděné loutky přímo na vodě. Zajímavé je také zajít do Chrámu písemnictví, sice malého, ale hezkého a klidného místa uprostřed bouřlivé Hanoje, a asi se také nesmí minout Ho Či Minovo mauzoleum, budova Opery, Jezero Hoan Kiem, atd. atd. – víc informací v každém průvodci. Ale všechny zajímavé věci jsou víceméně v centru, takže klidně můžete jít bez průvodce a procházet centrum Hanoje jen tak. Také ubytování je v centru hodně a na podobných urovních, takže ubytovat se by žádný problém být neměl.

Pár dní ale na Hanoj bohatě stačí a tak pryč do přírody. Z Hanoje se tedy jelo na úplný sever Vietnamu, do horského městečka Sapa, které je vyjímečné svou polohou (u hranic Číny), kaskádovými rýžovými políčky a hlavně je to domov mnoha národnostních menšin, z čehož každý horský kmen má své vlastní zvyky, styl oblékání atd. Je to opravdu krásné a unikátní místo. V horách je mnoho malých vesniček, plných hrajících si dětí, dospělých, kteří pořád stejně starým způsobem pomocí vodních buvolů obdělává políčka s rýží a čajem. A samozřejmě skupinky místních, prodávajících lokální produkty a kteří jsou ochotní jít s vámi i několik kilometrů, neustále opakující „to musíš koupit jen ode mne“, „a proč to nechceš?“, „a koupíš si to později?“ atd. Dokonce si troufám tvrdit, že jsou zdatnějšími prodavači než jejich afričtí kolegové :). Nezapomeňte si sem přibalit teplý svetr, protože tu je opravdu zima a často je zataženo a prší. Také si vemte pevnější boty, je tu mnoho možností na krátké, půldenní, ale i celodenní výlety, které rozhodně stojí za to – o dechberoucí výhledy do okolí, podél řek, nebo odlehlé vesnické tůry není nouze a většina z nich opravdu stojí za to. Samozřejmě to můžete absolvovat sami anebo si zkusit pronajmout místního průvodce, který vám poví o místních a jejich tradicích víc – je to jen na vás a nic z toho není složité nebo komplikované. Velmi jednoduchý je také pronájem motorky – řekněte komukoli, koho s motorkou uvidíte, rád a levně vám ji pronajme :-). Jinak tady v Sapě jsem měl možnost ochutnat to nejlepší vepřové, co jsem snad kdy měl 🙂 – myslím, že to je tím, v jakém prostředí to zvíře nestresovaně žije ; také hub je tu k mání spousta druhů a vynikajících chutí – takže nudlová polévka s vepřovým masem a houbami ze Sapy je chuťový ráj na zemi :). Také trhy tu jsou zajímavé, sejdou se na nich všechny menšiny a to je pak podívaná. Na trhu se dá samozřejmě nejvíce koupit jakákoli potravina, i když nevím, proč by si někdo kupoval třeba jen kus koňské nohy, kterou jsem na jednom z pultíků viděl… Ubytovat se můžete třeba v Sapa Rooms (lepší výhled na krajinu) nebo Chapa Garden (tišší). Do Sapy se nedá dostat jinak než vlakem, jezdí sem pravidelné noční spoje z Hanoje – více informací např. zde. A když už jsme u těch vlaků, když jsem jel ze Sapy na vlakové nádraží taxíkem do Lao Cai (asi 2 hodiny), jel jsem spolu s dvěmy staršími Američanky. Ty, bez toho abych je nějak záměrně poslouchal a bez toho, aniž by ony věděly že jsem Čech, si v jednu chvíli vyprávěly o svých cestách po Asii a Evropě a pak se začaly zamýšlet nad tím, že úroveň vlaků ve Vietnamu je ještě skvělá a kde tak vlaky asi byly nejhorší – jedna z nich zmínila Indii a ta druhá vůbec nezapochybovala a že pro ni byla absolutně nejhorší cesta vlakem v České Republice :-). Nechť si každý z vás domyslí, jaké asi mohli být ty důvody a proč to hodnotila hůře než Indie, Vietnam a bezpochyby spousta dalších zemí. I když já sám na cestě moc tyto věci nesrovnávám, sem tam se tomu člověk nevyhne a kromě vlaků musím ještě poznamenat, že i úroveň autobusů a silnic vůbec je ve Vietnamu daleko vyšší.

A z hor přejezd pěkně k moři … A to do jedné z nejznámějších přírodní atrakcí Vietnamu, Halong Bay. V zátoce Halong Bay je doslova tisíce ostrůvků a podobných útvarů, které trčí z moře a proplouvání mezi nimi je zajímavá a pohledná zkušenost :). Je to krásné, fotogenické místo, které je ale asi jako jediné místo ve Vietnamu opravdu hodně přeturistované (nedivím se a nekritizuji, každý to chce vidět). Funguje to tak, že si v zátoce buď sami nebo třeba přes vaší recepci v hotýlku zamluvíte loď a ta vás mezi ostrůvky proveze – samozřejmě není nutné najímat si celou loď jen pro sebe, ale přidat se třeba k ostatním. Na lodi se také může podávat oběd, a ryba, kterou jsme dostali, byla naprosto fantastická! My jsme se na lodi také přidali k pár ostatním lidem (kteří na ní dokonce nocovali), ale ještě jsme po projížďce k tomu hupsli do kanoí a objevili kouzlo ostrovů a dokonce projeli i skrz jeskyně na kanoích. Celkově se mi Halong Bay až tolik nelíbil, ale tahle super relaxační přojížďka na kánoi rozhodně stála za to, to opravdu doporučuji! Zkuste to, i když jste na kanoi nikdy předtím nejeli, nic těžkého nebo extrémního to není. Velmi zajímavé jsou také vesnice na vodě, které tam jsou již cca 100 let – jedná se prostě o domky na vodě u některých z větších ostrůvků, a samozřejmě všechno důležité (škola, trh, atd.) je na vodě též. Do Halong Bay jede z Hanoje spousta autobusů, cenu už si bohužel nepamatuji, ale trvá to cca 3.5 hodiny. Pokud chcete pobyt spojit i s pláží, doporučuji namísto do Halong Bay dojet na ostrov Cat Ba, což je menší ostrůvek poblíž, ale kde to žije daleko méně turisticky a naopak daleko více místním životem. Navíc si tam můžete jednoduše půjčit motorku nebo kolo a celý ostrov během jednoho či dvou dnů projet. Tipy na ubytování – pokud chcete být více v centru, zvolte Cat Ba Sunrise Hotel, pokud chcete být na tišším, odlehlejším místě, doporučuji Ocean Beach Resort, který  je asi 10 min. lodí z přístavu Cat Ba na malém, samostatném ostrůvku a kde si také můžete zadarmo půjčit kanoe. Pro ty z vás, kteří na zde velmi populárních kanoích nikdy nebo nějak moc často nebyli, apeluji na vás a neberte si na ně sebou svůj foťák (pokud není vodotěsný), nebo dopadnete jako já a zbytek dovolené budete fotit půjčeným anebo vůbec :-).

Takže to bychom měli hory a tůry, moře a pohodu…, co dále? Dál přece nějaká kultura a historie, které na cestách upřímně miluju. Vydali jsme se místními aerolinky do města Hoi An, což je opravdu krásné městečko, kde na vás ta historie dýchne hezky zblízka a kde jasně můžete vnímat tu dobu Indočíny a bývalé Francouzské nadvlády. Průvodci přisuzují tomuto městu čarovnou atmosféru a nemůžu než plně souhlasit, protože zrovna ty dny, co jsme tam byli, se tu odehrávaly oslavy narození Buddhy a to tedy bylo něco! A čím že to bylo tak čarovné? Představe si něco takového: Odpoledne jdete historickými uličkami plných života, vůní a barev a v jedné z kavárniček si dáte excelentní sladkou vietnamskou kávu a připadáte si jak Thomas Fowler ze slavného románu Tichý Američan Grahama Greena. Navečer si potom sednete do překrásné historické budovy, ve které je nyní restaurace, dáte si skvělé francouzské červené víno a nějakou čerstvou místní rybu. Náhle, po setmění, se vypne veřejné osvětlení a všude pod vámi lidé rozsvítí tisíce svíček a po řece se začnou pouštět papírové, jakoby lotosové květy se svíčkami, až jich je na vodě doslova tisíce. Potom odejdete z restaurace, necháte se strhnout davem a hudbou a vším okolo a nastoupíte s milovanou dámou na malinkou loďku a sami svíčku v lotosu zapálíte a pustíte po řece… No řekněte sami – není to čarovné!? Z mého pohledu tedy rozhodně ano! Později večer ještě městem spolu s průvodem lidí jeli alegorické vozy se symboly Buddhismu a podobně. Hoi An je tedy půvabné historické město, které bylo také mimo jiné známé výrobou kvalitního hedvábí. To vydrželo až do dnešní doby a v současnosti je to v podstatě město látek. Všude, doslova na každém kroku, narážíte na obchůdky, kde vám nabízí ke koupi oblečení – miliony různých druhů a tvarů. A samozřejmě, během pár hodin jsou schopni ušít vám na míru cokoli si řeknete, i když si ten svůj vysněný model přinesete na fotce; také ceny se dají celkem dobře usmlouvat. Jistě, nikdo nejede do míst jako je Vietnam proto, aby si sem jel kupovat oblečení, ale tam na místě to má své kouzlo a něco malinkého si asi neodpustíte. Proč ne. Mimo historického centra je v Hoi Anu také skvělé moře s velkými vlnami, kde můžete v klidu a nerušeně odpočívat jak dlouho chcete. Co se jídla týče, místní specialitka je pečená nasolená ryba na banánovém listu s česnekem a je vážně extrémně chutná. Pro dopravu po městě a okolí doporučuji opět motorku (i když do samotného historického centra auta a motorky nesmějí), můžete tak vyjet za město do rybářských vesniček, nebo třeba do blízkých Mramorových hor, kde byla za války ošetřovna, nyní schovaný klášter a je tam hezký výhled na celé město. Také je tam mnoho dílen na zpracování mramoru, který se v horách těží a můžete si tak z mramoru koupit cokoli, co si jen přejete – od dvoucentimetrového bůžka až po třímetrového boha. Já si také na motorce zajel dál za město (směrem podél moře) a měl tak možnost vidět sušení ryb přímo na rozžhavené silnici, obrovského mramorového Buddhu schovaného v lesích, a také nějaké opice, volně se potulující lesními stezkami – po přiblížení k nim ale zmizeli, takže ani nevím, co přesně to bylo. To všechno ve velkém tichu a klidu, které vzdálenější okolí a kopce a lesy Hoi Anu nabízejí. Také můžete vyrazit k významné historické památce Myson, která je asi hodinu příjemnou cestou na motorce. Myson je vlastně taková soustava torz svatyň, opravdu se skládající již spíše z vyrvaných kusů historie. Při vzpomínce na Angkor Wat (čemuž je toto místo trošičku podobné) však nelze než porovnávat a je to v podstatě neporovnatelné, Myson je opravdu mini. Ale až tak moc to nevadí, celé toto místo je opravdu příjemné, protože to je skvělá procházka po cestičkách v lesích, takže i ta procházka samotná stojí za to – počítejte s výletem skoro na celý den. Cestou sem také projíždíte spoustou malých měst a vesnic, kde můžete vidět (ve vhodné době) sušení rýže a chilli, opět přímo na rozpálené silnici. Doporučené ubytování v Hoi Anu, co se týče historického centra, tak rozhodně Ha An Hotel, pokud dáváte přednost být blíže moři, tak třeba Hoi An River Resort.

Z Hoi Anu se přejelo k dalšímu z historického hlediska významnému místu, a to do bývalého královského města Hué. Toto městečko se rozkládá na obou březích slavné Voňavé řeky a také se zde nachází královská citadela. Citadela je rozhlehlé místo, obehnané vodním příkopem a také obklopené hezkými a klidnými zahradami. Samozřejmě i zde zapracoval čas, který nešetří nic a nikoho. Co mě, kromě architektury tohoto místa zaujalo, jsou velmi zajímavé dobové fotografie, na kterých je krásně vidět duch kolonizace tohoto místa, a jak asi tak komunikace mezi kolonizátory a místními vládci probíhala. Hué jinak není až tak hezké město jako zmiňovaný Hoi An, ale je také mnoho co k vidění v jeho okolí. Je možno vyjet na celodenní výlet po pagodách a chrámech, nebo jen tak jezdit po okolních vesnicích a obdivovat místní život zemědělců, případně můžete vyrazit na celodenní výlet do DMZ, neboli demilitarizované zóny. Hué se totiž nachází v těsné blízkosti hranice řeky Ben Hai, která kdysi dělila Vietnam na Severní a Jižní a kde se v té době odehrávali jedny z nejkrutějších bojů Vietnamské války. Základem na tuto „exkurzi“ je dobrý průvodce, protože sami neuvidíte téměř nic (místní všechno kovové již dávno rozebrali) a tak je potřeba vědět kam přesně jet, kde zrovna jste a co se tam dělo. Míjíte tak různá místa jako např. Hamburger Hill, základnu Doc Mieu nebo Khe San, až nakonec dojedete k tunelům u Vinh Moc, kde se nachází nekolik kilometrů zachovalých tunelů, vybudovaných místními, kde žili, spali, vzdělávali se, léčili zranění a vychovávali děti – je to otřesné, depresivní, chladné ale fascinující místo, na každém kroku připomínající totální nesmyslnost a neospravedlnitelnou krutost války. Tunely pak vedou až těsně nad moře, kudy vyjdete i vy a ztísněnost tam z vás trošku spadne. Dosud jsou tu vidět díry po bombách atd., no prostě i když nejste nijak militantně zaměřeni, nebo vás naopak z nějakého důvodu historie válek zajímá, toto místo pro vás určitě bude zajímavé. Docela dojemné bylo, když průvodce říkal, že tam často jezdí i bývalí američtí či vietnamští veteráni a že jeho otec v této válce také bojoval. Za jakou stranu ale mistrně a taktně udržel v tajnosti, za což mu patří můj respekt. Cestou také minete přesnou hranici kdysi Serverního a Jižního Vietnamu, kde mě obzvlášť zaujaly obrovité ampliony, ze kterých ze strany Severního Vietnamu dnem i nocí vyřvávala komunistická ideologie. Z Hué je pak možnost vyrazit dále do Jižního Vietnamu a pokračovat tak v objevování téhle známé i neznámé země. Já se ale musel vrátit zpět do Hanoje a jih tak vynechat. V centru Hué je super místo na přespání Orchid Hotel.

Poslední věc, o které se zmíním, je přirozeně jídlo. Ve Vietnamu je to velmi výrazná a důležitá položka života a konzumuje se tu doslova všechno. Psi, kočky, hadi, krokodýli, atd. atd. – dosaďte si v podstatě cokoli, co chcete :). V případě třeba toho hada je možno dostat do žaludku ještě tepající hadí srdce v hadí krvi s vodkou (ale opravdu jsem nezkoušel), případně cokoli jiného, co si z jakéhokoli zvířete vyberete. Je to pro nás jako Evropany trošku pochmurné, ale tak to oni prostě mají a nedivit se a neodmítat všechno, co člověk nezná, je základ toto, aby si to užil a něco zažil. Pokud chcete podobné lahůdky vyzkoušet, není to sice možné na každém rohu, ale najít to správné místo nijak obtížné není. Jinak z těch běžnějších národních jídel je to jednoznačně nudlová polévka, nejčastěji s hovězím, kuřecím a vepřovým masem. Dá se to jíst skoro pořád a pokud je povedená, člověk se toho ani moc nepřejí :). A samozřejmě, nesmím zapomenout na to, že k mání jsou doslova desítky druhů výborných jarních závitků!

Co říct závěřem. Na začítku jsem slíbil prozradit, co mi tu chybělo a jsme u toho. To, co mi tu chybělo, byla víra. Konkrétně tu prostě a jednoduše chybí Buddhismus, úsměvy Buddhistických mnichů, které jinak můžete v sousedních zemích vidět a které jsou tak nějak uklidňující a přátelské, i když Buddhistou  nejste. Jistě, není to ale fér to po této v minulosti velmi zkroušené zemi chtít… Jinak je Vietnam poměrně pohodovým místem, dobře a jednoduše se tu cestuje, je tu moře, jsou tu hory, džungle, krásná příroda, zajímavé kmeny, žijící v horách na severu… Pokud to všechno chcete vidět a zažít, Vietnam může být tím pravým místem pro vás. Ale nezjistíte to nijak jinak, než že tam prostě a jednoduše vyrazíte! :-).

  1. Miloš napsal(a):

    Dudos: Jéé, to mi ani nepřišlo, že bych severní Vietnam kritizoval, právě naopak! Doslova píšu „Je to opravdu krásné a unikátní místo“. A tam se mi z celého Vietnamu líbilo v podstatě nejvíc. Kdepak, na jihu už jsem pak nebyl, snad někdy v budoucnu…

  2. dudos napsal(a):

    Pane komentujete severni vietnam a jeho negativi a hlavne jak se vytratila tamni kultura ale byl jste v jiznim vietnamu ? tam neni ani metr kde by nebyla asijska kultura a ten luxus….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *