25.06.2015

Napsal | 1 komentář | Kategorie | Přečteno 7,870×

Palau – nekonečný modrozelený vodní svět

Palau – nekonečný modrozelený vodní svět

Kdybyste jen věděli, jak dlouho jsem chtěl na Palau vyrazit! Už před opravdu dlouhou dobou. Ale jelikož jsou tyto ostrovy tak vzdálené jakýmkoli jiným destinacím a nejdou nějak rozumně spojit s návštěvou jiné přilehlé země, dlouho předlouho souostroví Palau odolávalo. Ale ne navěky – teď, konečně, tam má noha spočinula…

3/2015 [ Kde to je | Mapa země | Online průvodce| Fotogalerie ]

Palau leží východně od Filipín a jižně od Japonska, odkud se tam dá dostat přímým letem s Delta Airlines z Tokia. Není ani potřeba vízum, takže návštěva vlastně nijak složitá není, byť musím hned zpočátku napsat, že je třeba počítat s tím, že to je destinace opravdu hodně drahá. Ale vezměme to od začátku. Když si do Google Images zadáte slovo Palau, člověku se až zatají dech z té modré vodní a zelené ostrovní krásy. Jako kdyby někdo rozházel malé ostrůvky jako nádherné třpytivé modrozelené diamanty a malachity po celém moři! A k tomu je třeba přičíst i to, co není na první pohled vidět, tedy to co je pod mořskou hladinou. Což je něco nádherného a bohatého. Takže je jasné, že většina aktivit, opravdu valná většina, se bude odehrávat na hladině nebo pod hladinou. Ale také musím ihned zpočátku podotknout, že z nějakého neznámého důvodu se na Palau odehrává jen a pouze skupinová turistika. Nechápu proč, ale v reálu to vypadá tak, že všude narážíte na větší skupiny japonců (ta lepší varianta), nebo číňanů (ta horší, zmíním později). Že vám to nevadí a skupinové zájezdy vám vyhovují? Pak se vám tu líbit bude, pokud ale nikoliv, cestování je tu poměrně těžké a jak jsem už zmínil, drahé. A také je to země, která je tak moc ovlivněná Spojenými Státy, až to není hezké. Z původní kultury tu totiž podle mého názoru nezbylo téměř nic a je to skoro jako kdybyste se ocitli na americkém venkově; což pro mě tedy nic přitažlivého není. Ale nechme prozatím negativa být :). Nás ta všeobjímající tyrkysová voda teprve čekala a v prvních dnech jsme si tedy jen půjčili auto a v klidu a pohodě objeli aspoň tu část pevniny, kde se dá něco vidět a kde není potřeba člun. Půjčit auto si lze např. od Budget Car Rental a není třeba pohon 4×4, silnice je sice jen jedna kolem dokola ostrova, ale kvalitní.

Zde tedy můžete vyrazit na největší ostrov, Babeldaob – The Big Island. Je hodně jednoduché se na něm orientovat – prostě jedete kolem dokola a v případě něčeho konkrétního jen uhnete z hlavní silnice a jste tam. Z toho zajímavějšího mě napadá hlavně Aimeliik Bai, nacházející se na jihozápadě. Je to malá domorodá víska, ve které jsou staré budovy, kde se scházel náčelník kmene a probíral s hosty politiku a bůhví co dalšího a mají opravdu zvláštní a unikátní tvar a charkater. Když popojedete dál na sever, tak tam, na severozápadě, můžete narazit na vodopády Ngardmau. Tam stojí za to vyrazit, protože vodopády jsou opravdu překrásné a hlavně, hlavně i cesta džunglí k nim je skvělá. Minete několikeré přírodní bazénky v řece (ty jsem naposledy viděl v anglických kaskádách na Korsice), případně přímo k vodopádům můžete sjet na zipline; je to jedna z těch povinných a opravdu hezkých zastávek. Na východě pak můžete vidět hlavní město Melekeok, které mi ale nijak zajímavé nepřišlo, prostě další kopie amerického města, tentokrát Washingtonu a White House. Zato úplný sever ostrova stojí za to – v Ngerchelong tu najdete kamenné monolity, o kterých nikdo neví jak jsou staré, kde se tu vzaly a proč vůbec byly postaveny; historií něco jako ty na Velikonočním ostrově, byť ne tak grandiózní, přirozeně. Chce to hodně fantazie si v těch kamenech představit lidské postavy, ale jde to.

Cestou dolů západní stranou pak ještě také můžete zastavit v malé zoo, odkud vás i vezmou lodí po řece do nitra ostrova; my to už nestihli, ale myslím, že to bude stát za to – v řece jsou totiž krokodýli, spousta barevných ptáků a dalších tvorů, takže proč ne :). A samozřejmě, všude kolem ostrova vidíte přenádherné pláže takových barev, až vám z toho oči přecházejí! A bez přehánění, s nulovým počtem lidí. A víceméně poslední místo, na které se na pevnině dostanete, je pak město Koror. Tady je například National Museum, malé ale hezké muzeum, které stojí za návštěvu, jinak tu ale nic moc k vidění není. Tedy kromě jedné skvělé restaurace, kam musíte! Pokud vám tedy chutná kari ;-). Totiž tím, jak je tu i velká spousta přistěhovalců z Indie a Asie, je to ovlivněno i výskytem restaurací a tato indická restaurace The Taj je vážně skvělá a má i venkovní posezení…, tak jen takový malý tip :).

A tím vše, co lze na pevnině vidět, končí. Tedy milovníci vodních aktivit, nebojte, všechno další už tu je a bude jen mokré :). My jsme si takhle jen tak autem jeli kolem přístavu a aniž bychom měli cokoli domluveného, náhodou tam narazili na postaršího užvaněného chlápka, ze kterého se vyklubal majitel loďky a za $400 nás prý hodí kam chceme a bude s námi celý den. Cena dost velká, ale jak jsme záhy zjistili, takhle to tady prostě je a ta cena byla ve výsledku ještě přijatelná. Tak jsme s tím souhlasili a na další den se domluvili na velkou výpravu s jeho lodí. Druhý den ale chlápek najednou nikde, skupinové lodě a s nimi spojené aktivity už taky pryč a nikde nikdo, přístav byl kromě pár místních individuí úplně vylidněný, což nevypadalo dobře – další den na tom malém pevninském prostoru by mi přišel hodně zbytečný. Co teď? Jali jsme se tedy trochu pozjišťovat co se stalo a dověděli jsme se, že chlápek s lodí prý musel na pohřeb a loď nám rozhodně samotným nepůjčí. Naštěstí nás prý ale jiný chlap (majitel krámku s potravinami v přístavu) také hodí kam budem chtít, jen že musí domluvit někoho, kdo za něj zaskočí v obchodě – což nakonec byla jeho žena a evidentně moc ráda nebyla :). Nicméně, vyrazili jsme a tenhle první vodní výlet byl opravdu skvělý. Sice jsme se vrátili z poměrně nedávného, nekompromisně krásného výletu z Bora Bora, což je pro Palau dost silná konkurence, ale i tak tu byla možnost vidět tolik čarokrásných věcí, až mi to hlava skoro nebrala. Přirozeně hlavně ostrovů a pláží, které pro nás chtě nechtě jsou tak moc poutavé, až je to vlastně smutné, že nás tohle v životě minulo a narodili jsme se až kdesi na východě Evropy. Ty modrozelené diamanty, alias palauské ostrovy, totiž doslova ožívají před vašima očima a opravdu působí nesmírně exoticky – těch ostrovů a malých ostrůvků a navíc tak hustě poházených je tu totiž tolik, že mezi nimi lodí občas skoro až kličkujete! Jednotlivé ostrovy se nazývají Rock Islands a tuhle vidíte nejhezčí pláž vašeho života, tamhle ještě hezčí pláž vašeho života :), tady zase nádherné korály a ryby, jinde zase potopené vraky z druhé světové války.

Cože, to jsem ještě nezmínil? Ano, na Palau se odehrávaly poměrně kruté boje v posledních fázích druhé světové války a nekolik pohrobků této šílenosti tu je stále k vidění. Takže koho toto zajímá, bude tu jak u vytržení. Tak například, jen asi 15 minut lodí od palauského přístaviště narazíte na Japanese Zero I, což je japonské průzkumné letadlo, spadlé u korálových útesů v těsné blízkosti jednoho malého ostrova. Zde nám kapitán lodi zastavil a já se se šnorchlem rychle k letadlu vydal, neboť zrovna začínal příliv a čas tu byl svým způsobem klíč (pokud vás to zajímá, zjistěte si vhodný čas ještě před odjezdem z přístavu). Také, letadlo je již ve značně rozloženém stavu a místní prý navíc některé části rozebrali a odnesli, přesto je to v tom bělostném písku hned u zeleného ostrova fantastický a velmi netradiční pohled, na který jen tak zapomenout nelze. A připomínám, že stačí jen a pouze šnorchl, což je velká rarita; obvykle se k podobným vrakům potřebujete i potápět (například v hlouběji položeném vraku Japanese Zero II). Kousek odtud je pak další pozoruhodné místo, a to Milky Way, neboli stará zapomenutá zátoka mezi několika ostrovy, kde se z toho jemného bílého písku stalo ještě něco jemnějšího – až skoro bahnitá hmota, pozor stále svítivě bílá a tak jemná, že jsem pouhým okem nebyl schopen rozeznat jednotlivá zrnka písku! Pokud by se někdy vyhlašovala soutěž o místo s nejjemnějším pískem vůbec, myslím, že tohle by byl kandidát :). Působí to až jako nějaké léčivé bílé bahno z lázní a nebudu více připomínat, jak moc příjemné a doslova sexy je dotýkat se ho a chodit po něm.

Dále na jih pak projedete tzv. German kanálem, což je rukou člověka vytvořený kanál, kterým nyní proplouvají hlavně lodě, ale zároveň s delfíny, želvami, žraloky a podobnými fantastickými mořskými tvory. Stačí si jen najít to správné místo a čas, kdy tu budete sami a budete u vytržení. Nedaleko je pak The Big Drop Off, neboli spot pro šnorchlování, ale popravdě, není to tak přitažlivé jako na již zmíněném Bora Bora. Ano, ryb tu je spousta a krásných, třeba včetně i žraloků, ale viditelnost není tak dobrá a také, narazíte-li tam na skupinku číňanů, můžete to rovnou zabalit a jet si dát někam do stínu na přilehlý ostrov pivo. Totiž, ty čínské skupiny jsou děsné. Oni jednoduše neznají respekt, nic, jen sebe – všichni do jednoho mají ultra nové, nikdy nepoužité a všichni naprosto identické neoprénové obleky s různými kapsičkami a vychytávkami, což působí hodně bizarně a legračně, pak se všichni najednou nahrnou do vody a je jim úplně jedno, že vás mlátí ploutvemi přes obličej, opravdu – vůbec je to nezajímá. A tak se pod vodou rozhlédnete a vidíte moc hezké rybky a plujete blíž k nim, ale najednou se přiřítí nebezpečně vypadající číňan, který vás ploutvemi skoro mlátí hlava nehlava a je mu to jedno, na druhé straně zase spatříte číňanku, které rukama rve korály a strká si je do těch kapes a vy jen chcete rychle pryč, zpátky na Milky Way, pryč od těch příšerných osob, které mi alespoň to šnorchlování naprosto znechutily. Ale to jen tak mimochodem – to když tu budete a někde tyto skupiny uvidíte, dejte si jednoduše pozor. Co se vynikajícího místa pro potápění týče, tak je to např. Blue Corner, kde můžete vidět tolik úžasných druhů, tvarů a barev ryb, jak je jen možné…

Ale víte co mi na Palau přišlo naprosto unikátní a každým coulem fantastické? Totiž možnost přespat na jakémkoli z těch mnoha ostrovů, jen tak, na pláži na písku. Však si to jen představte – kolem vás jsou stovky či tisíce exotických ostrovů různých velikostí a tvarů s nádhernými plážemi, a vy se můžete vydat na jakýkoli z nich a tam zůstat jako trosečník jak dlouho chcete. Myslím, že kdyby mi tohle někdo dřív takto napsal, už bych nečetl dále a jen se v rychlosti připravil a zítra tam vyrazil… :). Několik firem na Palau dokonce půjčuje základní vybavení jako stan či vařič a byť ani náhodou nejsem takový ten skaut, co nejraději všude spí pod stanem, tohle mě lákalo tak moc, strašně moc! Tak jsme vytrvale zkoušeli volat na všechna tato místa a ty základní věci včetně dopravy si zajistit, ale bohužel jsme to podcenili a veškerá výbava již byla obsazena a tak nezbývalo nic jiného než poslední možnost, tedy pronajmout si kapitána s loďkou, který by nás zavezl na nějaký hezký ostrov a pak se pro nás další dny zase vrátil; tedy zjednodušeně řečeno, risknout to s nějaký pijanem z přístavu :). Ale i když se považuji za tvora dobrodružného, toto se mi věru nechtělo. No řeknu vám, nakonec jsme to dohromady nedali, bylo tu tolik nejistých faktorů, že jsme do toho nešli; a tak vám doporučím, budete-li chtít něco podobného podnikout, zkuste si to prověřit nebo zařídit předem, případně vzít potřebné věci rovnou sebou. Apropo, trosečník – ano, i tady se jako na nedávno popisované Samoe odehrávala známá reality show Survivor, byla to dokonce jedna z těch lepších sérií, ve které zvítězil opravdu dobrý a charismatický hráč. A když jsem o tom po všech těch již navštívěných místech přemýšlel, Palau je asi to nejlepší, to naprosto ultimátní místo, pokud si chcete s partnerem nebo partou na trosečníky zcela reálně zahrát.

Definitivně nejznámější „atrakcí“ na Palau je pak opravdu úžasné dílo přírody a evoluce, pan Darwin by z tohoto místa měl opravdu radost! Jedná se o místo zvané Jellyfish lake a jde o sladkovodní jezero v nitru jednoho z malých jižních ostrovů, ve kterém je doslova miliony medúz. Pozor, nežahavých medúz – v průběhu času totiž ztratily schopnost žahání, jelikož v jezeře nemají žádného přirozeného nepřítele a tak evoluce zajistila, že žahání potřebovat nebudou a odstranila ho. A je opravdu nádherné pozorovat tyto skoro až vesmírné, pomalu se pohybující a miliony let staré tvory, jak si jen tak plavou nahoru dolů prostorem, pomalu a bezespěchu. Jezero je poměrně velké a nemusíte se tak bát přesycenosti turistů, každý si najde to svoje místo. Vstupné je ale docela velké – pokud jedete s organizovanou skupinou, vše vám zařídí za 100 USD, pokud ale pojedete samostatně, nezapomeňte si v přístavu koupit vstupenku za stejnou cenu sami a k tomu ještě připočtěte drahou dopravu. Vstupenka platí i na jiná místa, takže je v podstatě nezbytná a jinde než v přístavu ji koupit nejde. Jakmile k ostrovu připlujete, vše co nepotřebujete nechte na lodi a vemte si jen šnorchl a brýle; opalovací krémy jsou striktně zakázány. Jdete pak asi 10 minut po svých, až se objevíte u jezera a je jen a pouze na vás, kolik času v něm strávíte. My zůstali něco přes hodinu a bylo to tak akorát. Na okrajích jezera moc medúz není a tak jsme byli po ponoření do vody trochu zklamaní, ale po přiblížení do středu jezera se vše změnilo a najednou se jich kolem nás vznášelo opravdu tisíce! Můžete si je i pohladit a celkově to je vskutku mimořádný zážitek, opravdu jedna z nejhezčích přírodních atrakcí, které jsem kdy viděl a zažil.

Dalším mimořádnou možností je pak celodenní výlet na ostrov Peleliu. Ten je doslova něco jako muzeum druhé světové války pod otevřeným nebem! Přijedete, průvodce se vás ujme, usadíte se v jeepu a jedete. Kam? No kolem dokola a nitrem ostrova, kde se právě odehrávaly ty poslední kruté boje druhé světové války v této oblasti mezi Japonci a Američany. A je tu tolik věcí k vidění! Uznávám, je to spíš pro kluky než pro holky, ale možná se v tomto pletu.. Můžete vidět spousty rozbitých, rozstřílených zrezivělých tanků a děl, spadlá letadla, vystřílené patrony, kryty a bunkry, polorozbité a florou prorostlé správní budovy. Hlava vám absolutně nebere, kde se v tomhle krásném a čistém koutu světa vzalo tolik násilí (dnes už naštěstí zrezivělého), ale jako milovníka historie se mi to hodně líbilo a úplně jsem zase zapomněl na ty nádherné a absolutně liduprázdné pláže okolo a soustředil se jen na vyprávění průvodce o jednotlivých osudech a příbězích daných vojáků a jejich velitelů. Zajímavé bylo, když říkal, že jakmile válka skončila, někteří bojující Japonci zde tomu odmítli uvěřit a pomatení tu ještě mnoho let bloudili a schovávali se v džungli, kradli ve vesnicích slepice na obživu a pořád věřili, že se vrátí velitel a přidělí jim nový rozkaz. Ještě skoro 20 let po válce! Lodí jsem sem plul s asi deseti postaršími američany, kteří se pak odpojili, ale celou cestu sem si neustále vyprávěli nějaké střípky z bojů a mám podezření, že to byli něco jako pamětníci; úplně mi to připomnělo emotivní vyprávění průvodce v demilitarizované pásmu ve Vietnamu, když vyprávěl, jak tam každý rok jezdí pamětníci války ve Vietnamu a občas i roní slzy. No co vám budu povídat, válka je něco, co tenhle svět poznat nikdy neměl, ale z nějakého důvodu to v nás lidech prostě a jednoduše je, ta fascinace násilím a mocí…, byť naštěstí ne ve všech.

A teď ještě několik konkrétních věcí: žádný oficiální průvodce po Palau neexistuje, tak musíte vzít za vděk alespoň mapou s několika extra informacemi, ke koupi např. zde. Hotelů tu moc na výběr také není, ale když už, zvolte v rámci možností něco hezčího, ať si to víc užijete; my byli v hotelu Palau Pacific Resort a kromě velkých skupin asiatů naprosto bez výhrad. Co se domluvy různých výletů a aktivit týče, zkuste například Impac Tours, Fish ‘n Fins nebo Sams Tours; všichni vám pomohou s čímkoli, co byste jen rádi chtěli podniknout. A pokud máte peníze nazbyt, neváhejte a domluvte si hodinový výlet helikoptérou – my na něm sice nebyli, ale dovedu si představit tu absolutní nádheru, vidět Palau z výšky, to musí opravdu být něco.

Nicméně, přes všechno popisované mě to ale již ke konci na Palau trochu štvalo. Vím, že to může znít trochu divně, ale voda pro mě jednoduše není všechno, tak to asi pramení z toho. Totiž být stále odkázaný na někoho jiného, konkrétně na nějakého kapitána a jeho loď mi trochu vadí. Na druhou stranu jsme tu potkali lidi, kteří jezdí jen a pouze sem a kteří říkali, že to je pro ně ta nejlepší destinace na potápění a že už nic jiného po jiných různých pokusech hledat ani nechtějí. Také Jeff Probst z výše zmiňované show Survivor v nějakém rozhovoru říkal, že ta nejlepší destinace na podvodní svět pro něj byla právě Palau; takže to je samozřejmě hodně individuální. Pokud víte, že vás voda (tedy hodně vody) určitě neomrzí, pak je to ta vaše destinace. Pokud s tím také můžete mít jistý malý problém, dejte si Palau jen jako malý boční výlet například z Filipín nebo Japonska, pak to bude v pohodě. Nedovedu si ale v žádném případě představit někoho, kdo by se sem z ČR jen tak na dva týdny vypravil a přitom ho nějak extra nebavily vodní aktivity.

Ať tak nebo tak, Palau je dechberoucí a unikátní destinace, kterých na světě opravdu moc není. Ano, američané tu původní kulturu v podstatě zdecimovali (všimněte si, že o místních dnes nepíšu vůbec) a ano, turismus se tu zvrhnul do hodně divné velkoskupinové podoby, ale to je asi jediná výtka. Dokážete-li se nad toto povznést, čekají vás desítky až stovky opuštěných ostrovů a úžasně bohatého vodního i podvodního světa a dobrodružství, spolu s troskami letadel i tanků z druhé světové války pod vodou i na pevnině. A pokud si dobře připravíte a zorganizujete pobyt na některém z té spousty absolutně opuštěných překrásných ostrovů, může to pro vás být ten nejlepší pobyt a dovolená vůbec. Čemuž bych se vůbec nedivil – totiž možnost zabydlet se na něčem tak půvabném, jako je libovolný ostrov na Palau, tam si odpoledne vlastnoručně chytit rybu a večer si ji na překrásné pláži nad ohněm udělat a jen tak beze slov poté koukat na hvězdy, to je něco, co mě ve snech stále pronásleduje a láká a já doufám, že to někdy opravdu a bez kompromisů vyjde.

  1. Krásně zpracovaný článek. Poletíme tam v lednu, tak mně moc pomohl. Budeme služebně v Japonsku a potom dovolená Saipan, Guam a Palau.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA načítání...