30.03.2022

Napsal | Žádný komentář | Kategorie , | Přečteno 269×

Srí Lanka & Kambodža podruhé

Srí Lanka & Kambodža podruhé

Nazval jsem si tenhle asijský výlet jako „druhá šance“. Nezajímám se o covid ani politiku a poslední dva roky tak pro mě byly poněkud vyprázdněný 😞. Kam jsem chtěl se bez karantény nemohlo, takže tam, kde jsem už byl – a rozhodl se zopáknout si aspoň výlety tam, kde se mi prvně až tak nelíbilo a dát těm cestám prostě druhou šanci.

[ SRÍ LANKA ]
První z nich byla Srí Lanka a vlastně ani nevím proč se mi tam původně až tak nelíbilo, protože to je ideální místo na dovolenou, ale prostě jsem tam nedokázal najít nic, co by mě chytlo za srdce (tedy kromě jednoho místa ve středu ostrova a atmosféry koloniální čtvrti v městečku Galle) a nutilo ten ostrov nějak víc prozkoumávat. Dokonce to bylo první místo, po kterém jsem přestal psát delší cestopisy…, nicméně tady byl asi každý, takže je zbytečné něco víc popisovat.
 
A jak tedy takhle napodruhé? Velká pohoda a usměvaví a milí místní, pořád překrásný střed ostrova a také zpomalený jih a relativně neobjevený a syrovější sever. A i když tam není vůbec nic špatně a jsem si jistý že většina lidí Srí Lanku miluje, mě zase až tak nechytla, vlastně ani pořádně nevím proč a každý další den jsem se víc a víc těšil na přelet dál. A vyskytne se ještě někdy třetí návštěva? Proč ne, možná bych se tam mohl odstěhovat jako Arthur C. Clarke a psát na pobřeží romány; ale to jedině Buddha ví 😉.
[ KAMBODŽA ]
„Je to ten největší div, který chová pevnina asijská a nic se mu nevyrovná. Je velkolepější než cokoli z toho, co nám zanechali Řekové i Římané“, zapsal si do deníku roku 1861 francouzský přírodovědec Henri Mouhot, který jako první Evropan stanul po dlouhém pochodu pralesem ve zříceninách chrámového komplexu Angkor Wat.
 
A tak jsem dojel po sedmnácti letech znovu do Kambodže i já. Tehdy to bylo s jedním kámošem, který chtěl jet taky ale tehdejší dívka ho nechtěla pustit (ano, i takové vztahy prý jsou). A jednou po pár pivech na mě prý, „hele kup nám oběma letenky, já ti to pak dám – ale hlavně ať nejdou vrátit a ono to půjde“. A tak se i stalo! Sneslo se pak peklo na zemi, ale musel jet, byť po návratu s ním pak dlouho měli tichou domácnost a celé se to i tím výletem neslo – tehdy jsem si tedy Kambodžu neužil tak úplně jak bych chtěl, i když pamatuji že se mi líbila moc (původní cestopis zde).
 
A musím říct, že i tentokrát mi ihned po příletu srdce začalo bušit vzrušením a tou touhou znovu procházet starobylé chrámy Angor Watu a znova ochutnat tu neskutečnou kambodžskou kořeněnou kuchyni (o které myslím Gordon Ramsay říkal, že je po vietnamské jeho nejoblíbenější). Vážně, od první chvíle mě to tam znova strašně moc bavilo a užíval si každou chvilku! Ta země si jinak vytrpěla své, hlavně když se k moci prodral netvor zvaný Pol Pot, který regulérně zrušil peníze a vyhnal lidi z měst na pole a během několika málo let Kambodžu doslova zničil. Jednou jsem si tam na snídani vzal místní noviny a tam byl mimo jiné článek, že jedna z jižních provincií je konečně po té době jako první v zemi bez min! I museum genocidy Tuol Sleng v hlavním městě Phnom Penh by mohlo vyprávět. Mimochodem, hlavní město – občas se mu říká Paříž dálného východu, ale já už na tyhle řečičky moc neskočím, to se říká o lecčoms a člověk aby tam ten francouzský glanc pohledal, že jo 🙂. Byť je fakt, že pozůstatky jako architektura a řekněme i určité zvyky tam jdou pořád najít.
 
Za těch sedmnáct let se Kambodža vlastně ani tak moc nezměnila, i když třeba některé chrámy teď mají dřevěné chodníčky, což není úplně hezké, ale asi se jinak nedá. Drží i určité hezké zvyky, jako třeba že v Provincii Siem Reap, kde leží ten úchvatný chrámový komplex, se nesmí postavit vyšší budova než nejvyšší bod chrámu! A vůbec, to možná i ta vysoká vlhkost vzduchu mi trochu sama od sebe vháněla úsměv na tvář, protože ten úsměv mi po celou dobu nevymizel. Pak ale najednou kambodžské dny končily a já se měl přesunout dál – plán byl zakončit tenhle výlet druhých šancí ve Vietnamu. Ještě před odjezdem jsem byl v Praze na ambasádě a tam že tourist visa no no, online žádost nefungovala a nakonec jsem se dovolal až na velvyslanectví, kde se ochotná paní snažila, ale moc neporadila, protože sama nevěděla. Řekl jsem si, že to nakonec risknu a doletím tam jen tak na blind (jen 50 minut přelet!), ale nakonec jsem ještě zkusil napsat přímo do Vietnamu na ministerstvo turismu a čekal a doufal. Ale nic se nedělo, tak jsem to nakonec nechal být – ale ještě cestou na letiště a těsně před odletem domů jsem pořád checkoval email jestli náhodou neodpoví, že bych to celé rychle změnil! Každopádně Kambodža se mi zase líbíla moc a její atmosféra je pořád úžasná.
 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA načítání...