13.05.2016

Napsal | 1 komentář | Kategorie | Přečteno 3,599×

Katar, Maledivy a Seychely – člověk si občas musí trochu zahřešit

Katar, Maledivy a Seychely – člověk si občas musí trochu zahřešit

Ano, čtete správně, i takovéto destinace si zaslouží svoji návštěvu a cestopis! I když vlastně není tak úplně o čem psát, neboť všechny tři zmiňované země jsou velmi malé a je tam i minimum něčeho zajímavého k vidění. Alespoň dvě z nich ale mají jedno společné – vodu a pláže. Ale pozor, ty nejúžasnější pláže, jaké si jen dovedete představit! Doslova překrásné a skoro až pohádkově snové pláže, vodu a s tím vše spojené.

A proč zmiňuji všechny tři, zdánlivě nesouvisející destinace, v jediném cestopise? Všechny tři jsem napřeskáčku navštívil v rámci několika sychravých listopadových a zimních týdnů a všechny ty cesty byly vlastně jen na pár dní, tedy na samostatný cestopis to asi není a tak jsem to teď dal takhle najednou. Ale rozhodně návštěvy ani jedné z těchto zemí nelituji a když tak o tom přemýšlím, vlastně bych se do každé z nich rád vrátil a určitě ještě podívám a vrátím. Ale pojďme tedy rovnou k zemím samotným, vezmu je jen tak napřeskáčku..

> KATAR <

Katar je maličká země v arabském zálivu a není vlastně ničím až tak zajímavá. Ovšem, to bych to nebyl já, abych si i na té pouštní placce nenašel něco hezkého! Pro běžného člověka je tato země myslím alespoň trochu známá díky svým kvalitním aerolinkám Qatar Airways, které se každý rok umisťují na předních místech různých leteckých žebříčků – a musím uznat, že opravdu zaslouženě, let s nimi je znatelně lepší a příjemnější zážitek, než s většinou těch ostatních. Sportovní fanoušci zase Katar lépe poznají v následujících letech, na rok 2022 je tam totiž naplánováno fotbalové mistrovství světa, které se dokonce muselo přizpůsobit i změnou období z letního na zimní – v katarském létě by to totiž neuběhal nikdo, možná kromě pár hrdinných velbloudů – ale na mistrovství světa velbloudů by asi koukal málokdo :). Dostat se tam však není úplně jednoduché, musíte mít předem vyřízené vízum, a to, představte si, nemůžete pořídit na žádné ambasádě předem! Tedy, oficiálně se má za to, že jej možné ho získat v Budapešti na katarské ambasádě, která zastupuje i zájemce z ČR – ale praxe je taková, že milá drobná úřednice vám sdělí, že je vydáváno pouze politikům, nikoli běžným turistům! A tak jsem po delším hledání a praktickém odzkoušení došel k třem dalším možnostem – tou první je být občanem nějaké suverénnější země, než je Česká Republika (a pak je možné jej koupit po příletu na letišti), anebo o něj zažádat právě přes Qatar Airways zde, anebo ho získat pomocí katarského hotelu, ve kterém budete ubytovaní; ale pozor, tuto službu poskytují jen vybrané pětihvězdičkové hotely, ty nižší na to nemají autorizaci! Celkem chaos, že? A každému je asi jasné, že v této zemi se na low-cost cestování moc nehraje… A když se tam ohlédnu, představte si Dubaj před mnoha lety. Osobně nechápu, proč je tak moc složité získání víza, když země zároveň (např. narozdíl od Saudské Arábie a donedávna Ománu) usiluje o turisty a byznysmeny z celého světa…, ale to je vedlejší. Osobně mám velmi dobré zkušenosti s těmito hotely, které víza po žádosti vystaví naprosto bezproblémově do cca sedmi pracovních dní za poplatek cca 2000,- : Intercontinental (jeden z těch nejlepších, nabízející kvalitu a zároveň ne upjatost), Ritz Carlton Sharq Village (úžasné domky/bungalovy, skoro až druhý domov, jak útulně se tam cítíte), anebo Crowne Plaza (obyčejnější, ale bohatě dostačující).

No a co vlastně v Kataru, z pohledu běžného návštěvníka, možno vidět a zažít? V první řadě to jsou jeřáby :). Ano, v podstatě v každém okamžiku, ve kterém se někde v hlavním městě Doha zastavíte a rozhlédnete, uvidíte makající jeřáby – to město doslova roste před vašima očima! Hlavní město Doha je přesně to město Středního východu, které jde tak moc rychle dopředu, až je to pro nás, konzervativní evropany (byť se za konzervativního nepovažuji), nepochopitelné. Tahle úžasná vlastnost vstřebávat ty zajímavé aspekty okolního světa a implantovat si je podle svého, to se mi líbí moc a tak musím přiznat, že i v Doha se mi vlastně docela líbilo. Není tam nic vyloženě poutavého, za čím by stálo za to se trmácet, ale přesto tam několik zajímavých míst je – například starý souq Waqif, tedy úzké uličky plné barevného zboží a restaurací, tady to je opravdu hodně příjemné, i když poněkud méně příjemné je nemožnost dát si k nějakému jídlu víno nebo pivo (a jakýkoli jiný alkohol). A pozor, i do země samotné je nedovoleno jakýkoli alkohol přivážet! Když jsem tam vezl dvě lahve vína, mladík na imigračním mě nekompromisním byť přátelským způsobem vyvedl z omylu, lahve zabavil a dal doklad, po jehož předložení jsem si víno při odletu ze země mohl znovu vyzvednout. A musím připomenout, že v Kataru se jen málo věcí, co se večerního a nočního života týče, odehrává na ulicích jako ve většině světa! Vše je ukryto za zdmi drahých barů a hotelů, a to hlavně z toho důvodu, že ty jsou schopné platit velmi drahé licence za alkohol – a tak všichni turisté a letušky a byznysmeni, toužící po příjemných večerech, se scházejí na podobných místech. A je tedy jasné, že i vy do nich jistě zavítáte – však jaký by to byl život bez lahvinky dobrého vína! :) Mezi ty dobré byť poněkud moc trendy bary patří například Wahm Bar, Glo Cocktail Bar, La Cigale Sky View Bar, Crystal Club, ale i spousta dalších, obyčejnějších pubů. V Doha je samozřejmě možné navštívit i velmi dobré restaurace, včetně restaurací světoznámých šéfkuchařů jako např. Gordon Ramsay, Alain Ducasse, Sanjeev Kapoor, Nozomi, Nobu a další. Jakýsi přehled podniků je možné najít zde. A upozorňuji, na návštěvu těchto míst se pořádně vyšvihněte! Tam už to k tomu prostě patří, být zářící ženskou hvězdou a pozorným gentlemanem jak má být ;-). V Doha je též fantastické muzeum islámského umění a historie, a musím uznat, že má úžasnou atmosféru – od cenami ověnčeného architektonického zpracování, po jednotlivé vystavené kousky…, a byť ty vystavené věci jsou poměrně repetitivní (vázy, mozaiky, obrazy, masky, vázy, mozaiky, obrazy), muzeum má skvělou uvolněnou atmosféru; v překrásně navrženém přízemí je několik kaváren a snoubí se zde takový ten příjemný šrumec, zároveň s klidem, velmi těžce se to popisuje. A to jsem ani netušil, co mě čeká v okolí tohoto muzea! Moc hezká marina (corniche), kavárny, prostory na běhání, prostě paráda – tady se mi líbilo z celého Doha asi nejvíce. Z dalších míst bych rád ještě zmínil trhy se sokoly (arabové jsou na tyto ptáky už historicky dosti ulítlí, ale tady jsem nebyl), Katara Cultural Village (další hodně příjemné místo přímo u moře, kde je ukázka tradičních starých řemesel, jídla atd., také je tu pod otevřeným nebem občas divadlo nebo dokonce opera), případně třeba katarská zoo, kde měli býti slavní Oryxové (které má i Qatar Airways v logu), ale záměrně píšu „měli být“ v minulém čase – když jsme to s Pavlínou a taxikářem hledali (a nakonec našli), hlídka u brány nás nechtěla pustit dovnitř, že prý je zoo zavřená. A když se taxikář ptal proč nebo co se děje, hlídka odpověděla „no, zoo je zavřená už asi dva roky a předělává se“ – děkuji Lonely Planet za vynikající informace! :-))).

A mimo hlavní město Doha? Moc toho není. Půjčil jsem si auto a zkoušel aspoň nějak rozumně projet co jen bylo možné, ale všude, doslova všude jsem jen viděl pusté prašné silnice, v dálce ropné plošiny a jinak nic moc. Nějaké starší tradiční vesničky se zachovalou kulturou tu opravdu najít nejdou, což mi přišlo škoda, tak je alespoň možné zajet si zablbnout do pouštních dun na čtyřkolkách. To můžete podniknout například v Bir Zekreet, anebo v cca 2 hodiny vzdálené vísce Mesaieed jižně od Doha a to není úplně špatné… Sice mě auta a motorky a čtyřkolky a podobné věci vůbec nezajímají, ale když už není co dělat jiného, proč to nezkusit a to za to stojí, tedy doporučuji, je opravdu zajímavé těmi dunami projíždět. Kousek odtamtud jsou i veřejně dostupné pláže (kde garantuji budete úplně sami) a koupání tam je výborné, takže to spojte do výletu na jeden den a budete spokojeni. Ke Kataru ale, samozřejmě, patří také nakupování. Nakupování ve velkém! Osobně tedy nakupovat do center v podstatě nechodím, ale pokud už s někým jdu, dokážu v sobě najít velkou trpělivost a vlastně mi to pak ani nevadí, když vidím u toho druhého radost, a tak i tady jsem to tedy zkusil. A sice to tu není v tomto ohledu tak monstrózní, jako například v Dubaji, ale i tak to stojí za to zažít. Za zmínku stojí například Villaggio, což je obchoďák, ve kterém jsou dokonce i vodní kanály na způsob Benátek, kde se dokonce můžete i na gondole nechat svézt :-)! A samozřejmostí je strop s umělým nebem, plným oblak nebo hvězd. Ale ono je i zajímavé se tam jen tak procházet a vnímat kolem sebe ty kultury a lidi z celého světa. Jistě, je to celé peněžní bizár na entou, ale musím přiznat, že svůj účel to plní a i když nic koupit nechcete, tak koupíte. Nebojte se, opravdu koupíte. Koupíte :).

Závěrem tedy musím napsat, že Katar je z turistického pohledu v podstatě nezajímavá destinace, ale pokud máte přes Katar shodou okolností let, klidně si to tam na dva tři dny dejte, to určitě špatná volba není. Země je velmi bezpečná a tak nějak bezproblémová a všechno tam dobře a přesně funguje. A možná tam pak po tom rozhlédnutí se najednou zjistíte, že to je vlastně svým způsobem i pohodové místo, které si žije svým vlastním životem a vy to tam můžete trávit tak, jak chcete a jak vám je bližší – uspěchaně a v shopping centrech? Není problém. Neuspěchaně a přitom u moře, přes den nějakou tu aktivitu a večer s občasnou příjemnou romantickou večeří? Také žádný problém. Čili je jen a jen na vás, jak si Katar užijete…, já osobně volím b)!

 

> MALEDIVY <

Maledivy jsou, jak asi ví úplně každý, téměř snovou destinací. Tedy snovou pro toho, koho baví pláže a moře, přirozeně :). A musím napsat, že Maledivy jsou fenomenální. Opravdu přenádherné, doslova pohádkové a magické! Pokud chcete jen a pouze vodu a nic neřešit a relax a klídek a pohodu, nic lepšího asi najít nemůžete. Sakra, asi mi ten popis moc nepůjde, ale to protože každý asi zná a má o Maledivách povědomí. Však i já jsem jej dlouho měl, a docela neprávem měl Maledivy v kolonce „snobské, nesmyslné být na mini ostrůvku kde nejde nic dělat, o ničem, líné“; ale to bylo špatně, uznávám. Maledivy jsou totiž tím pravým místem, kde chce být, ale jen a pouze v určitý okamžik a čas vašeho života, teprve pak si je asi náramně užijete. No a samozřejmě, klíčové je i s kým na toto místo jet. A počkejte ještě, neméně klíčové tu také je, pro mnohé bohužel, zvolené ubytování. Protože Maledivy si prostě chtě nechtě užijete o to více, o co více kvalitnější (tzn. dražší) hotel zvolíte. Na výběr je tam spousta možností, od relativně obyčejných, přes průměrné mega turistické, až po překrásná ojedinělá místa, která vás jednduše dostanou. My zvolili jedno z těch unikátnějších míst, hotel zvaný Gili Lankanfushi, a už jen když se podíváte na jejich webové stránky, naladí vás to neskutečně – obzvlášť když se dneska podíváte z okna ven a vidíte tam tu šeď. Jistě, sice si nepřipadáte tak úplně jako trosečníci na opuštěném ostrově, tak jako to můžete mít například na mnou již popisovaném Palau, ale i tak je to prostě…, prostě něco. Však si to představte – jedná se samozřejmě o vilky na kuřích nožkách přímo nad vodou, každá má dokonce kola, abyste se po tom molu mohli lépe dostat na pobřeží, tam pak můžete využít například ostrovní letní kino (samozřejmě s postelemi a dostupné jen a pouze pro dva :), omrknout zahradu se zeleninou, zahrát si petanque nebo kulečník, a další a další malé vychytávky, které vám pobyt zpříjemňují. S celým pobytem vám i asistuje „Pátek“, neboli místní muž, který vám jednoduše pomáhá s jakýmkoli i nejvíc na první pohled netradičním přáním. Říkali jsme si, „to je hezký že se jmenuje Pátek, co? Hned ti to naladí pocit jako že je každý den pátek“, a nejdřív nám to vůbec nedošlo, dokud jsem v ložnici neuviděl knížku Robinson Crusoe od Daniela Defoa, a v tom okamžiku mi to bylo jasné – tak jako tam vystupuje postava, domorodec který Robinsonovi pomáhá, i ten náš muž se jmenoval Pátek právě kvůli tomu, že tuto roli zastával. Parádní nápad! A jaký je ten Robinsonův život na Maledivách? Můžete mrknout na video, které jsem pořídil:

A tak, jak můžete vidět, ten Robinsonův život na Maledivách je poněkud líný, ale příjemně líný. Také nesmírně relaxační a uvolňující, každému bych přál si tak příjemné líné dny někdy užít. Nechcete například vstávat brzo a jít na snídani? No problem, snídani vám dovezou do chatky a vy si ji, s nohama ve vodě, můžete užít tam. Šnorchl můžete popadnout v podstatě kdykoli a jen tak skočit do vody, i když ten podvodní život je v Pacifiku, konkrétně na mnou také zmiňovaném Bora Bora, přece jenom lepší. Můžete si také zajet potápět se, jsou možné i noční ponory. Když se procházíte jen tak po molu a mezi chatkami, můžete vidět například jen tak si plachtící rejnoky, různé barevné ryby a poklidně vnímáte další a další překrásné okamžiky, které vám připomínají, jak nádherný a krásný život vlastně je a může být… Jsou možné i další aktivity, spojené s vodou, to vše ale má každý hotel upravené podle sebe, tak to proberte až pak s nimi. Zajímavý výlet též může být na některý z ostrovů, kde není hotel žádný a jsou jen lokální vesnice a obyvatelé (podle Pátka daleko krásnější než ten, na kterém jsme byli … ono to ještě vůbec jde? :), případně hlavní město Malé. Je to též oblíbená destinace pro svatby a musím uznat, že takovou svatbu, s krásnou ženou v šatech a brodící se jen tak tou průzračnou vodou, si dovedu představit dokonce i já, velmi dobře :).

Ale je asi zřejmé, že toto místo není na moc dlouho a samozřejmě, že to i stojí dost peněz. To je prostě velké mínus, se kterým ale nelze vůbec nic dělat. A to druhé, řekněme mínus? To se také nabízí – všechno tam totiž působí tak nějak neposkvrněně, v čemž ale také vidím trochu ten problém – nikdo přece nechce být 24 hodin u něčeho neposkrvěného a dokonalého, ne? Nebo ano? Dokonalé a neposkrněné vás přece začne nudit a možná i dokonce štvát. Osobně to vidím tak na čtyři pět dní maximum, ale tady to bude mít asi každé trochu jinak. Někdo dokonce o Maledivách říká, že to je vězení v ráji, s čímž ale nesouhlasím; je to prostě a jednoduše ten palmový plážový ráj a je na každém, jak si to udělá a jak k tomu přistoupí. Vízum potřeba není a cesta sem je poměrně jednoduchá (například právě přes Katar s Qatar Airways), země samotná je extrémně bezpečná a vlastně pořád, bez narušení čímkoli, cítíte tu neskutečnou bezstarostnost tohoto místa, které ten úžasný pocit přenáší i na vás. Vyberte si tedy ten správný čas a osobu ve svém životě a rychle sem, než se Maledivy potopí pod hladinu moře a už nikdy tu modrou krásu nespatříte!

 

> SEYCHELY <
A poslední místo, Seychely, jsem si nechal na konec, tam se mi totiž líbilo z těch dnes zmiňovaných asi nejvíc. Seychely mé pozornosti unikaly opravdu dlouho, měl jsem je spojené tak nějak s Mauritiusem a podobnými, pro mě prostě a jednoduše nepříliš poutavými zeměmi (přespřílišná turistická vyspělost a přeexponovanost mi k těm místům prostě nesedí) a Seychely takové částečně jsou, ale opravdu jen částečně. Vízum také není potřeba a mnoho evropanů tu našlo svůj druhý domov; tato země, na to že je to Afrika, k tomu přistupuje velmi věcně a vlastně si tam jak v Africe vůbec nepřipadáte…, naopak spíš jako někde v Karibiku. Dost mi připoměla například můj milovaný polozapomenutý a divoký karibský ostrov Dominika, jen to tu je poněkud uhlazenější a nezní tu nahlas tolik reggae :-)). A zase musím zmínit, že správná volba hotelu je tu také důležitá. Ehm, přijde mi, že v dnes popisovaných zemích tomuto dávám až moc důležitosti, ale opravdu věřte, že to je jak v Kataru, tak hlavně na Maledivách či zde na Seychelách opravdu podstatné, včetně lokality. My zvolili jihozápad ostrova v oblasti Petite Anse, kde můžete využít například Four Seasons nebo dostupnější Kempinski, oboje ale, tak jako valná většina míst na tomto ostrově, poněkud zbytečně drahé.

A Seychely nabízejí poněkud více aktivit, než zmiňované Maledivy a to přesně v tom smyslu, který při cestování doslova miluju – tedy půjčit si auto a jet prozkoumávat celý ostrov jen a jen po svém. Půjčení auta je tedy základem a to udělejte spolu s hotelem jako první – nedůvěřujte mísní pobočce Sixt Rent Car, jsou velmi nespolehliví a raději přenechte zamluvení auta na vašem hotelu. A jako první se můžete vydat například do hlavního města Victoria, které sice nijak extra poutavé není, ale vynechat ho asi nejde. Například tržnice Sir Selwyn Clarke je moc hezká a byť malá a ne tak strhující jako například na Vanuatu, i tak příjemná. Restaurace tu zrovna neoplývají místními specialitami, vše má takový zašlý, čínsko-italský nádech :), ale občas jde najít příjemnou lokální hospůdku na oběd nebo popít Desperados, jedna z nich je tuším News Café v centru tohoto malého města. Kousek za městem je i uměle vytvořený ostrov Eden Island (to zní jak z nějakého utopistického filmu, že), na kterém jsou jeden vedle druhého domky pro cizince, kteří se na tomto ostrově chtějí usadit. Na první poohled to vypadá poněkud umělohmotně a pro mě osobně to je opak přitažlivosti, na druhou stranu, proč ne. Z hlavního ostrova, Mahé, si už popravdě nic moc konkrétního nevybavuji; tam jsme si to dali jen tak svobodomyslně, že jsme autem prostě jen tak jeli kolem ostrova a obdivovali právě ta zastrčenější místa. Našli jsme tak jakýsi ukrytý park s dávno zapomenutými a zarostlými domky u pláží a … Počkejte, já vlastně ještě pláže na Seychelách nezmínil, že? Tak tedy, už jsem něco i z tohoto pohledu v životě viděl, ale pláže na Seychelách jsou opravdu asi ty nejkrásnější, co kde jde vidět a začít. Mají v sobě jistou dramatičnost, a to díky obrovitým zaobleným kamenům, které jim dodávají tak velkou poutavost! To je opravdu něco. I když ty nejlepší nejsou na hlavním ostrově, ale na trochu jiném.

Seychely se skládají z několika ostrovů, přičemž nejčastěji se jezdí právě na ten hlavní a největší (Mahé), dále pak na menší a klidnější Praslin, anebo na ten nejrozkošnější (promiňte mi tuto zdrobnělinu) ze všech, malinkatý Le Digue. Mezi nimi pravidelně jezdí lodě a časy a lístky můžete omrknout zde. Případně budete-li potřebovat cokoli osobnějšího a nechcete-li si to zařizovat sami, zkuste Creole Travel Services, jsou naprosto bezproblémoví. Takže ten druhý ostrov, Praslin. Kromě super jména se tu nachází pár úžasných pláží (např. Anse Lazio nebo Anse Georgette), a také moc příjemný park Vallee de Mai, kde se cca hodinu dvě můžete procházet po cestičkách v džungli a obdivovat co jiného, než slavný a krásný druh kokosu Coco de Mer, který vypadá jak nahý ženský klín! A ne, neblbněte, domů si ho vzít nemůžete, pouze oficiálně schválené a označené kousky můžete, ale ty stojí mnoho tisíc korun. Když budete mít štěstí, tak tam nepotkáte moc turistů, ale stejně, i přes tu krásu tohoto místa a celého ostrova, jsem měl pořád pocit, že to je tak trošku nastavovaná kaše pro turisty, narozdíl právě od již zmiňovaného ostrova Dominica; ale pokud to přijmete, není to samozřejmě problém, určitě se to ještě dá. Ale teď už rychle na La Digue, ten malý a přenádherný  ostrov, který vás prostě musí okouzlit. Hned jakmile dorazíte do přístavu, můžete si tam půjčit kola a vyrazit – uvidíte hezké malé barevné domky, pár hotelů a guesthousů, želvy u pobřeží, v pozadí hustě zarostlé zelené hory, kde jsou určitě skvělé trasy na túry (nezkoušel jsem) anebo nejkrásnější pláž světa, Source d’Argent… Za normálních podmínek tam asi nebudete úplně sami, my tam nicméně sami byli, i když jsme z toho vůbec nadšení nebyli. Proč? Protože bylo totálně zataženo a pršelo, že jsme na tomto unikátním místě ani nohu ve vodě nesmočili. Ovšem ještě hůř dopadla nevěsta, kterou jsme poblíž viděli v šatech, schovanou před tím vytrvalým deštěm. Slova jsou naprosto zbytečná a toto místo nejde ani slovy popsat, to se prostě musí vidět a zažít. Však se podívejte na tu fotku (poprvé a doufám naposledy nepoužita moje vlastní), to je prostě něco!

Na již navštívená místa se obyčejně nevracím, ale sem, na La Digue, se jednou vrátít musím a chci. A je úplně jedno jestli na svatbu nebo jen tak, ale prostě zažít tu krásu aspoň ještě jednou v životě. A bez deště…

A to bude pro dnešek asi všechno. Ano, uznávám, že narozdíl od mých ostatních cestopisů je poněkud stručnější a bez bočních příběhů, tato místa jsou také známější a prostě turisticky objevená a není tak moc do hloubky co psát, ale víte, že mi to popravdě ani nevadilo? Dovedl jsem si v nich najít to co mě baví a zároveň to, co je tak trochu skryto…, takovou tu ukrytou krásu a atmosféru, která tu určitě najít jde a ze které jsem měl radost a byl spokojený.  Ale teď už dost toho užívání si a příště to doufám zase bude nějaká hardcore undergroundová destinace, na což se těším moc a moc. Ale ta maledivská zklidňující bezstarostnost, ta seychelská pláž Source d’Argent…, na to opravdu jen tak zapomenout nejde!

 

  1. Katar mám osobně moc rád, vždy když mám přelet, udělám si jej o něco delší, arabské země mají své kouzlo, koho podobné země lákají, může mrknout na Dubaj a emiráty.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>