21.05.2019

Napsal | Žádný komentář | Kategorie | Přečteno 581×

Středomoří – po stopách Odyssea

Středomoří – po stopách Odyssea

Milí čtenáři, pěkně se usaďte a poslouchejte. A ztište se! Budu vám vyprávět příběh o slavném mořeplavci, bájném Odysseovi. A řeknu vám, řecké báje a pověsti jsou jedno z nejkrásnějších vyprávění vůbec a snad jedině Marco Polo se v té epice i poetice vyrovná. Jenže ten byl duší objevitel, zatímco Odysseus? Ten se prostě jenom chtěl vrátit domů za svou ženou! A jen jeho silná vůle a trpělivost mu pomohla zdolat nepřízeň bohů, otravné nápadníky a spoustu dalších nástrah.

Proč o tom píšu? To jsem totiž jednou zahlédl tuhle hezkou online story-mapu, která ukazuje místa kde plul a je asi jasné, co mě v tu chvíli jako dávného čtenáře Starých řeckých bájí a pověstí napadlo a od začátku bavilo připravovat. Celkem je to 14 zastavení, v jednom příběhu navíc i sestup do podsvětí! A jelikož v dnešní době obecně docela postrádám vyprávění smysluplných příběhů a vůbec v rámci cestování aspoň nějaké téma, jiiné než „podívejte, jsem tady“, rozhodl jsem se ta místa pěkně projet tak, jako on – i když to vlastně nevyšlo tak úplně jak jsem si představoval, ale to je jedno :). Sám Odysseus putoval dlouhých 10 let, než konečně stanul na rodné Ithace, tváří tvář své krásné ženě Penelope. Zažil nádheru cizích krajů, bohatých měst, velkolepých hor i paláců z mramoru a zlata, dokonce dostal nabídku žít věčně! Přesto však touhu znovu spatřit její krásný úsměv nešlo potlačit a byla tím hlavním a jediným, co mu dodávalo energii to zvládnout.

1. Trója/Atény: Smutně trčely k nebi rozvaliny dobytého města Trója a mezi hromadami suti se ozýval jen křik dravých ptáků. Na pobřeží ale bylo živo, to protože Odysseus vyplouval se svou lodí k domovu! Nic totiž nemizí za obzorem dnů rychleji, než čas – a on toužil co nejdříve spatřit břehy své rodné Ithaky a oči krásné Penelope.

Původně jsem tedy chtěl začít v starém dobytém městě Tróji, které se nachází na území dnešního Turecka u města Canakkale. Jenže jako památka to dnes je už jen symbolické a hodně malé, zvolil jsem tedy jako výchozí město Atény. A tam jsem již dříve byl a vždy se mi tam líbilo, byť tentokrát musím přiznat na mě působily poměrně unaveně, včetně atéňanů samotných. Památky však stále zůstávájí velmi působivé a znova mě bavilo procházet Akropolis, Diův chrám, archeologické muzeum a další místa, spjatými s antikou. Tam, když člověk vidí všechny ty grandiózní sochy, tak já úplně na odysseovské vyprávění zapoměl a víte, co jsem si hlavně říkal? Jak úžasné to již v naší době muselo být pro ty vesnické řecké zchudlé námořníky, kteří prostě jenom pluli lovit ryby, a najednou na dně spatřili ty monumentální sochy Dia, Poseidóna a podobných. To muselo být fantastické!

2. Sicílie (Itálie): A brzy po vyplutí se pak se dostali k hojně vypadajícímu ostrovu, kde viděli volně se potulující zvěř a vyšli tedy na pobřeží ukojit svůj hlad. Najednou však na obzoru zahlédli tajemný kouř ohně a tam se tedy vypravili. I došli k velké jeskyni plné obrovských bochníků chleba a hald sýra a rozhodli se vyčkat na domácího – když tu dovnitř vkročil obrovský chlap jen s jedním okem uprostřed hlavy, nesouce si otep dřeva a několik ovcí k večeři. Námořníci vyskočili a začali se představovat, on však jen odfrkl a že to jsou blázni, pokud dobrovolně do jeho jeskyně vkročili! Uchopil obrovský balvan a jím vchod zatarasil, pak dva z mořeplavců uchopil a slupl jak malinu! Povím vám, byla to pro zbylé mořeplavce dlouhá a žalostná noc. Ráno, když Kyklop odešel na pastviny, Odyssea napadla lest – s ostatními druhy z třísek připravil špičatý nástroj a jakmile se obr vrátil, nabídl mu měchy s vínem. Kyklop neváhal, všechny vypil a zeptal se Odyssea, jak že se vlastně jmenuje? „Nikdo“, odvětil lstivě Odysseus. A poté, co Kyklop zmožen vínem usnul, nažhavili připravený kůl a vší silou mu ho vrazili do jeho jediného oka! Obr řval a divě sténal, výběhl z jeskyně a křičel na ostatní Kyklopy, že byl napaden. Ti se ptali „a kdo tě napadl?“ a on odpovídal že „Nikdo“! Mysleli si tedy že jen přebral vinného moku a nechali ho být. Ráno pak, když Kyklop znovu odvalil kámen, zlostně seděl u vchodu a rukama počítal ovce, které chtěl vést na pastvu. Avšak Odysseus použil další lest – se svými druhy se drželi zespoda na břiše ovcí a zachránili se tak z téměř ztracené situace. A když už pak byli blízko lodi, zakřičel Odysseus, „nejmenuji se Nikdo, Kyklope! Jsem na cestě domů za svou ženou a nikdo mě v tom nemůže zastavit, ani ty. Tak si zapamatuj, že tě oslepil samotný Odysseus!“. To však neměl dělat a byla to jedna z mála chyb, kterou na své cestě udělal – byl ale paličák a prostě si to nedovedl odpustit :-). Jenže Kyklop byl nevlastní syn Poseidóna, popudlivého boha moří a stálo ho mnoho zbytečného úsilí a času.

Ostrov Kyklopů je dnešní Sicílie a ta je určitě hodně svá a zajímavá! Je to taková ta stará a nenablýskaná Itálie, která má ovšem svojí atmosférou hodně co říct. Ať už naprosto fascinující hlavní město Palermo, tak také starobylé Agrigento, Marsala anebo přímořské městečko Syrakusy, kde mi líbilo rozhodně nejvíc a doporučuji tam překrásný malý hotýlek Henry’s House. Sicílie by možná stála za průzkum ještě jednou, ale tentokrát už ne známější místa a jen malé vesnice a vesnický život, to by bylo něco!

2. Djerba (Tunisko): Ihned po vyplutí od Kyklopova ostrova však rozezlený Poseidón na námořníky přivolal bouři, která je zahnala až k neznámým břehům, nacházejícím se na severu dnešní Afriky. Pobřeží bylo krásně poklidné a tak si posádka odpočinula a také opravila loď, část z nich se pak vypravila do vnitrozemí, aby zjistila co anebo kdo tam žije. Muži se však dlouho, předlouho nevraceli! Odysseus se tedy vypravil za nimi a zjistil, že se ocitli v zemi Lotofagů, lidí kteří každého cizince vlídně přijali a dali ochutnat sladkého medu z vonné byliny zvané lotos. A ten byl tak opojný! Tak moc, že kdo ho ochutnal, nikam dál se mu nechtělo ani za nic a i muži odmítli z tohoto místa odejít. Odysseus v3ak nic nedal na jejich žadonění a pláč, sám lahodný lotos statečně odmítl a dovlekl je zpátky k lodi násilím. Co by si byl počal, kdyby i on ochutnal slaďoučkého opojného lotosu? Na Ithaku by se již nikdy nevrátil!

Země Lotofagů je geograficky dnešní Tunisko, konkrétně ostrov Djerba. Sem jsem se docela těšil na exotický mix kultur, ale nakonec se ničeho z toho moc nedočkal. Hned jak jsem přijel, dozvěděl jsem se že právě ten den tam začal ramadán a komplet všechny restaurace byly a budou zavřené. Katastrofa! Nebydlel jsem tam v hotelu ale hezké místní vilce a tam byla naštěstí malá kuchyň a tak jsem si v nedalekém a obchodě ze základními věcmi koupil špagety, rajčatovou a tuňákovou konzervu a to těch pár dní jedl, grrrr. Nejsou tam ani žádné velké trhy jak bývá na podobných místech zvyekm a vůbec je to celé takové roztahané a zároveň prázdné a na můj vkus i unylé a dost bez atmosféry. Jediné, kde to trochu žilo, bylo na východní větrné straně pobřeží, kde se hojně kajtovalo. Jinak za vidění asi stojí pevnost El Kebir a Kastil, ale jinak tam podle mě kromě celkem fajn moře jet asi nestojí. Dobrá a levná vila k pronájmu je například Dar Sema. A žádné opojné květy lotosu jsem tam nikde neviděl!

3. Pantelleria (Itálie): Pluli tedy dál a moře bylo mnoho dalších dní hezky klidné, až muži se dostali k nádhernému prosluněnému a větrnému ostrovu, kde měl své sídlo Aiolos, bůh větru a miláček ostatních bohů. A jelikož byl Aiolos vlídný, celý měsíc hostil Odyssea i jeho druhy a pak jim dokonce poskytl nejcennější dar – kožený měch, ve kterém byly směrem k Ithace uzavřeny všechny nepříznivé větry. Mnoho dní pluli poklidně, a dokonce již v dálce začali poznávat obrysy hor Ithackého ostrova! Když tu Odysseus, notně znaven, upadl v hluboký spánek. Ostatní si začali říkat, co tak asi v koženém měchu může být, zlato či drahé kamení? A proč si to Odysseus nechává jen pro sebe? Podívejme se dovnitř! Rozvázali tedy měch a v tom frrrr, všechny divoké větry s kvílením naráz vyletěly! Pozdě si uvědomili co provedli, větry je opět zahnaly daleko a museli se tedy plavit dál do neznámých končin bez pomoci.

Ostrov boha Ailoa je dnešní nejjižnější italský ostrov jménem Pantelleria. Že jste o něm nikdy neslyšeli? Já také ne! Ale co jsem o něm tak zjišťoval (a zjišťoval jsem o něm asi nejvíc ze všech míst), tak je prý hodně unikátní! Ale proč „prý“? V době kdy jsem tam chtěl jet ještě nebyla sezóna a dostat se tam je hodně složité a časy letů nebo lodí se různě mění a já tento cíl nakonec musel vyjmout. Připadá mi to ale jako asi nejunikátnější místo z celé této cesty a čím že? No vlastně ničím konkrétním. A to je právě ono! Není tam vlastně nic, jen božský klid. Takže si představuji jak jenom šumí vítr a ti ptáčci zpívají, nikde žádný turista a všude jen vesničtí místní. Hodně větrné a na první pohled dost pusté, ale je tam mix jižanské nátury spolu s lehce arabským kulturním vlivem (ostrov je blíž Tunisku než pevninské Itálii), i moře na pár místech moc hezké, také styl ubytování je tam unikátní. V podstatě jen pár hotelů, jinak samé starobylé kamenné vilky, tzv. dammusi. Nemyslím teď taková ta prvoplánovitá katalogová místa, ale opravdu naprosto autentické kamenné brlohy :-). Takže nakoupení čerstvé zeleniny a ryb na trhu (kde prý budete jediní nepantelleriáni) a pak si je udělat ve vile na grilu a pojíst venku na terase je povinnost – může si člověk přát víc? Dostat se tam mimo letní sezónu je nicméně dost komplikované; lodě jezdí až od června a omezené a často zrušené lety jsou jen jednou týdně (Volotea nebo DAT), a musí se to důkladně naplánovat a vychytat – a čím méně spěcháte na sladění spojů, tím lépe. Krásné a dostupné ubytování vypadá například Tenuta Borgia (odkud jsou fotky), a pokud bych chtěl na nějaké místo z celého tohoto výletu zase zajet, byl by to ostrov Malorka a rozhodně právě Pantelleria – ale už bez těsného napojední spojů. Byť opakuji, že to vypadá že tam vlastně není vůbec co vidět nebo dělat – kromě nicnedělání :-)).

4. Malorka (Španělsko): Truchlící a znavená posádka odevzdaně plula nazdařbůh, až dorazila k hojně působícímu ostrovu a muži se začali těšit na velkou oslavu! Po divoké noci šla část výpravy ostrov prozkoumávat a došla k půvabnému lesnímu domu, ve kterém bydlela smyslná čarodějka Kirké, dcera boha slunce Hélia. Kolem domu běhali vlci a další zvěř a byli kupodivu přátelští – ve skutečnosti to však byli neštatní lidé, proměněni čarodějkou v divou zvěř! To ale muží nevěděli a Kirké také je radostně přivítala, pohostila a nabídla své věrné družky k sexuálním hrátkám. Muži si tedy užívali krásných žen, vlastně je ani nenapadlo vracet se na poničenou loď a nechtěli už nic jiného, než zůstat v tom domě marnosti navždy. Kirké však i je další den proměnila v prasata! Stali se z nich oškliví chlupatí vepři, jen rozum jim zůstal stejný. Jediný kapitán výpravy se hrátek nezůčastnil a jakmile toto viděl, rozběhl se zpět k Odysseovi a prosil ho na kolenou, ať pro ostatní nechodí, protože i on určitě propadne kráse Kirké a také se již nevrátí! To by to ale nebyl statečný Odysseus a vydal se tedy do toho domu hříchu. Cestou však potkal Hermese, posla bohů jež se nad ním slitoval, a ten mu dal tajnou bylinu, po níž na něj kouzla čarodějky Kirké nepůsobila. A ta se tomu převelice divila! Odysseus pak po ní chtěl, ať jeho druhy promění zpátky na lidi, ta to však odmítla – Odysseus se jí totiž zalíbil a tak si začala klást podmínky! Udělali spolu tedy domluvu, že ona je promění zpátky na lidi a on s ní za to bude rok žít. A tak se i stalo, on žil rok s nádhernou Kirké a jeho druzi zase s jejími družkami. Proč tam tedy takto nezůstali? To si nikdo nedovede vysvětlit :-). Po roce se však Odysseus z tohoto mámení probral a uvědomil si, že krása pomine, peníze pominou, svaly pominou i mládí pomine, ale láska ke své ženě stojí nad tím vším a rozhodl se od Kirké utéct. Ona však jeho přání kupodivu respektovala a navíc mu dala cennou radu, „Odyssee, budeš muset vykonat těžkou pouť do smutného místa, do podsvětí. Do země stínů a říše zemřelých, kde musíš vyhledat bájného věštce Teiresia, který jediný je schopný určit tvé další kroky“.

Takže jsme na španělské Malorce, kde dřív krásná Kirké žila a která patří k Baleárským ostrovům. A musím přiznat, že krása Kirké určitě odráží i krásu Malorky a naopak! Měl jsem ji celý život za takovou tu turistickou destinaci kam se člověku vlastně ani moc nechce, ale to byl takový omyl, protože je vážně nádherná! Strašně krásný ostrov, také s vyjímečně příjemnou atmosférou, určitě tou nej z celé této cesty. První den dva jsem z toho byl úplně v šoku, jak moc se mi tam líbilo a jak příjemní lidé tam byli. Tu atmosféru možná krásně vystihuje tento podpříběh – sedím si tak jednou podvečer v příjemném lounge baru, kde byli dokonce i uvnitř budovy živé olivovníky a najednou koukám, že tam jsem v tu chvíli sám. Tak jsem si na laptopu pustil takovou dynamništější reggae hudbu a koukal na udělané fotky. Ovšem po nějaké době jsem si všiml, že za mnou sedí chlapík a krásná chic španělka. Tak jsem to hned ztišil a omluvil se jim s tím, že jsem si nevšiml. Ale ona s úsměvem řekla, „but I loved it!“ ;-). Nejen samotné město Palma a katedrála, přístav a prostě jen tak uličky a útulné posezení s lehkým vínem, ale i ostrov samotný je nádherný. Ať už pohoří na severozápadě, kde sídlí spoustu malých a oku ladných vesnic, tak i plážové oblasti jihozápadně, anebo relativně klidný východní cíp s luxusnějšími hotely. Do všeho toho rurální a country vily ve vinicích uprostřed a prostě jsem se normálně do Malorky zamiloval 🙂 a musím se tam co nejrychleji zase vrátit! A třeba i projet její klidnější sestřičku Menorku; Ibizu už asi nechám navždy spát.

5. Podsvětí/Santorini (Řecko): Odysseus tedy stanul v podsvětí a zděsil se toho zástupu mrtvých bez duše. Na břehu řeky Styx vyhrabal dolík, obětoval černou ovci a její krví jamku naplnil. I začali se k němu trousit mrtví a prosili ho o napití trochy krve. Odysseus však odmítal a trpělivě čekal na duši věštce Teiresia, který mu měl sdělit co učinit dál. A po chvíli věštec opravdu dorazil, Odysseus ho nechal popít krve a ten se rozpovídal. „Vím jak toužíš znovu spatřit Ithaku a svoji ženu, Odyssee“. „Vím, kolik jsi toho pro ni udělal a vždy při ní stál, a zasloužil by sis její opětovnou lásku a dotyk. Avšak rozzlobil jsi boha moří Poseidona a oslepil jeho kyklopského syna, kterému jsi ve své paličatosti prozradil své jméno! Tvé uspokojení z jeho přelstění ti bylo dražší a za to pykáš a ještě dlouho budeš pykat. Aby ses však se svou družinou dostal dál, dám ti nejdůležitější radu na příští dny – dostanete se brzy k ostrovu Thrínakia, kde pasou nejtučnější stáda zvěře, co vůbec jsou. Měj však na paměti, že ta stáda patří bohu slunce Héliovi a pokud se jich dotknete, věštím ti že ztratíš všechny své muže a dokonce i loď, domů se vrátíš za dlouho a v žalostném stavu! A doma? Najdeš zpupné a otravné nápadníky tvé ženy, brousící si na ni zuby – krasavce s mnoha drahými domy i svalovce s prázdnými mozky. Pokud ale zvládneš i tuto nepravost potrestat, vykonej pak ještě jednu cestu bez tvé ženy do Konstantinopole (dnešní Istanbul), tam vykonej oběť bohům a pak se již navždy vrať ke své ženě domů!“. Věštec potom nechal zamyšleného Odyssea na pokoji a odešel, avšak k jamce s krví přišla Odysseova matka. Ten se rozplakal a divil se, že je v říši mrtvých a na jakou nemoc to asi zemřela. „Já ale nezemřela nemocí“, pověděla mu. „Já zemřela steskem po tobě!“. Odysseus byl dojat a jen stěží dýchal, avšak maminka pokračovala. „Ale netruchli synu, ty to sice nemůžeš vědět, ale i když o sobě tvá žena nedává vůbec vědět, občas pro tebe truchlí, myslí na tebe, a jsi pro ni stále ten jediný, se kterým si přeje zestárnout“. Odysseus dojatě otevřel náruč aby matku objal, ale nešlo to, byla už jen stínem a rozplynula se. Dlouho tam pak na tom zbědovaném místě tiše stál, naříkal a věděl, že být zpátky doma je to jediné, co v životě chce.

Uff, takže podsvětí. To logicky nebylo nikde definováno a bylo to tedy v mých plánech naprosto otevřené, což se mi líbí! Moc jsem ale nevěděl jak se k tomu postavit a nakonec si řekl, že prostě udělám paradox a zvolil dost možná to nejkouzelnější místo z této trasy – řecký ostrov Santorini. Pro mě však zároveň místo tak moc bolestivé, jelikož od té doby co jsem tam byl před několika lety, už jsem jen vyjímečně zažil takové happy days jako tam – možná i proto jsem vlastně záměrně zvolil toto krásné místo, abych pak na něm zcela vědomě trpěl. Santorini je atmosférou samozřejmě už naprosto zničené extrémním turismem, podobně jako italské Benátky – hlavně v ikonickém modro-bílém městě Oia. I tak se to ale dalo zvládnout a zase to na mě působilo příjemně a mnohokrát jsem si říkal že toto místo má prostě kurva co do sebe. Ubytování tu je obecně cenově dost přepálené, ale Absolute Bliss je jedno z těch krásných a přitom se to může dát. Je tu ale mnoho možností a to nej je samozřejmě v jednom z těch bílých domcích, často s vlastním privátním minibazénem a garantuji vám, že pokud sem vezmete vaší ženskou, další rok nebudete muset dělat nic – zhruba tak dlouho jí nadšení z krásy tohoto ostrova vydrží ;-).

6. Sardinie (Itálie): Kvapně pak celá družina odplula, snažíc se najít věštcem zmiňovaný ostrov boha slunce Hélia. Avšak věděli, že budou muset zdolat velký test a proplout kolem zrádných skal, na kterých budou Sirény – vznešené bytosti, které hlasitě zpívají a mají prý hlas tak kouzelný, že mu nejde odolat a každý ho chce slyšet z blížky, a u skal ztroskotá! Odysseus však vymyslel další lest – všem svým druhům nechal ucpat uši, ale jelikož on sám byl od přírody zvídavý a nemohl si nechat tuhle příležitost ujít, nechal se jen pevně přivázat k ráhnoví. A když pak kolem Sirén pluli, bylo to pro něj obrovské utrpení! Slyšel jejich hlasy, tak nádherné a konejšivé, že na námořníky začal vší silou křičet ať ho odvážou a puplují k Sirénám co nejblíž! Ti ho ale naštěstí neslyšeli a zůstal tak jediným žijícím člověkem, který kdy slyšel zpěv Sirén a přitom zůstal živ.

Museli též proplout úžinou, kde jednu stranu obývala děsivá mořská příšera Scylla a stranu druhou Charybda, jež roztáčela obrovský vodní vír. A Odysseus se musel rozhodnout, jestli plout okolo příšery s mnoha hlavami, anebo plout kolem vodního víru, kde by však mohli zahynout všichni. A lidské srdce, to jsou zázračné váhy. Jednu misku zatěžuje zlo, druhou pak dobro. A člověk na nich bez přestání váží! Své naděje, touhy, celý svůj osud! Bude tohle dobré pro můj další život? Anebo bude lepší tamto? I Odysseus se musel rozhodnout a zkusil nakonec lišácky proplout mezi oběma potvorami a nakonec se to podařilo jen se ztrátou pár mužů a mohli pak pokojně plout dál. A když vyjímečně odskočím k indiánskému pojetí vážení dobra a zla, moc se mi líbí jeden malý, silný a pravdivý příběh. To jednou starý náčelník vypráví malému klučíkovi, že ať se připraví potýkat se celý život se dvěma vlky uvnitř něj – jeden vlk je bílý a představuje dobro, druhý vlk zase černý a představuje zlo. „Připrav se hochu na to, že tito dva vlci v tobě budou celý život bojovat“, povídá mu náčelník. „Ale dědo“, ptá se vystrašeně klučík, „jaký vlk tedy nakonec vyhraje“? Náčelník se k němu naklonil a zašeptal, „ten, kterého budeš více krmit“…

A jsme tedy na Sardinii. Tenhle hezký ostrov je v ČR velmi oblíbený a já osobně z něj mám spíš rozpačité dojmy. Ano, je krásný, obzvlášť v přímořských a plážových oblastech, ale také tak nějak zvláštně nezajímavý v těch zbývajících místech. Objel jsem ho celý a asi tam nebylo nic tak pro mě fascinujícího, jako například na Malorce, abych se sem někdy vracel. Klidnější oblast je spíš na jihu, a taková ta vodní a více navštěvovaná zase na severozápadě a severu v oblasti Costa Esmeralda, krásné ubytování je např. Villa del Golfo. Ale jo, je to vlastně moc hezký ostrov a pokud to člověk pojme jako hlavně k odpočinku u vody, je to super.

7. Malta: Po tom velkém námořním trápení se tedy naprosto vyčerpáni dostali k ostrovu boha Hélia. Jak je již varoval slepý věštec z podsvětí, nesmějí se dotknout jeho hojných stád, která neubývají a ani nepřibývají a Odysseus by se na tomto ostrově nejraději ani nezdržoval. Zbylí námořníci ale na Odyssea volali, „jsi tak krutý muž, Odyssee! Sám máš vůli jako ze železa, ale my jsme již úplně zemdlení a těch pár co nás zbývá se chce nakrmit a posilnit! Copak máš tak necitelné srdce? Jen rychle něco ulovíme, pospíme a brzy plni sil vyrazíme dál!“. Ach dobrá tedy, souhlasil Odysseus. Odpočiňme si na tomto krásném místě, ale přísahejte mi, že se volně pasoucích stád ani nedotknete a sníte jen to, co se vezme z lodi! Jenže bohové byli na Odyssea stále rozezlení a přivolali dlouho trvající bouři a nemohli tedy z ostrova odplout. Jejich zásoby se tenčily, až najednou neměli k jídlu vůbec nic. Nemohl uhlídat všechno a když jednou tvrdě usnul, jeho druhové to nevydrželi a zabili nejkrásnější kusy na louce a pekli si je na ohni. V tom se Odysseus probudil, doznal kletbu a věděl, že krutý trest jeho i celou výpravu nemine. A bůh slunce Hélios se velmi rozzlobil a pohrozil vládci bohů Diovi, že když hříšného Odyssea nepotrestá, odejde do podsvětí svítit slunečními paprsky, zatímco svět na povrchu se bude utápět v temnotách! To Zeus nemohl dopustit a rozhodl se Odyssea dle věštby potrestat. Nechal bouři ustat, nastoupit všechny námořníky na loď, pak ji však znovu rozpoutal a mocným bleskem zničil loď a všechny Odysseovy druhy zabil – ten samotný však zůstal ušetřen, protože zakázané maso neokusil!

Ostrov boha Hélia je dnešní Malta. Další zajímavý ostrov Středomoří, který stojí za to navštívit! Má v sobě tak trochu od všeho něco – trochu Itálie, trochu Španělska, trochu Portugalska. I příjemnou atmosféru, ale z pohledu krajiny vlastně pustý a prázdný. Hlavní město Valleta je moc hezké a rušné, také na menší ostrov Gozo stojí za to přeplout, krásná rybářská vesnice Marsaxlokk je moc fajn, útesy Dingli také, stejně jako města Mdina nebo Rabat a kamenné chrámy ve skalách Ggantija. Jedna známá co se potápí mi i říkala, že i potápění je tam vážně skvělé!

8. Ibiza (Španělsko): Poté, co Zeus zničil celou Odysseovu loď i jeho posádku, plavil se na troskách po moři, až dorazil k ostrůvku Ógygia, kde žila přenádherná nymfa Kalypsó. Byl to ostrov nevídané krásy, kde vanula vůně cedrových stromů a cypřišů a nedaleko se pnula vinná réva, obtěžkána bohatými hrozny. Každý by se na takovém místě z té nevšední krásy radoval! A Kalypsó byla nejenom krásná, ale i ušlechtilá, žila však osamělá a nikdo ji nenavštěvoval. Vlídně Odyssea přijala a dala pojíst a popít co hrdlo ráčelo, také chtěla slyšet co všechno se mu přihodilo a všechna jeho dobrodružství. A že Odysseus uměl vyprávět! Kalypso při jeho příbězích ani nedýchala a chtěla to vše slyšet stále znova a znova, blíž a blíž Odysseovi. Velmi si ho oblíbila a bylo jí v jeho přítomnosti dobře. Až natolik, že se ho zeptala, jestli by s ní nechtěl zůstat navždy a že by ho učinila nesmrtelným! Nevím, co si ten hloupý Odysseus myslel, ale její nabídku odmítal a stále více se uzavíral do sebe, truchlil a chodil posedět na břeh toho nádherného ostrova a stále víc myslel na Ithaku a svou ženu, která se však v jeho mysli víc a víc vzdalovala. Sténal, plakal a mučivá bolest toho, že ji nemohl spatřit a slyšet, mu rozrývala srdce. Takto to trvalo dlouhých sedm let a i když byla Kalypsó milá a vroucně ho milovala, jediné co chtěl bylo dotknout se jeho Penelope a začal poprvé prosit bohy o milosrdnost a možnost návratu. I slitovala se nad ním Athéna, bohyně moudrosti a ochránkyně statečných mužů a přimluvila se u Dia, „Bohové, jak můžete strpět, aby se tak statečný a moudrý muž nemohl vrátit domů a přitom neustále dokazovat jak moc svoji ženu miluje a trpí, že ji nemůže vidět? Což nejste schopni trochu vlídnosti i přes hloupé chyby, které udělal?“. A Zeus se smiloval a řekl, že Odysseus již opravdu vytrpěl dost a je načase mu pomoci. Přikázal Kalypsó aby jej propustila a shodli se také, že nikdo z bohů už nebude Odysseovi ani překážet, ale ani pomáhat a musí už zbytek zvládnout sám a na vlastní pěst. Musel si tedy postavit vor a poté se snad již konečně vydat na poslední etapu své cesty k domovu, na rodnou Ithacu.

A krásná Kalypsó žila na ostrově dnešní Ibizy, haha. Tento ostrov je z těch baleárských podle mého názoru ten nejméně zajímavý a jeho tempo je prostě nesmyslně zrychlené – samozřejmě hlavně kvůli tomu, že to je party ostrov, kde se od června do září neustále odehrávají divoké párty a večírky. Pokud to je pro vás, tak lepší letní místo nenajdete, jinak rozhodně zvolte Malorku nebo Menorku.

9. Ithaka (Řecko): Ranní sluníčko probouzí unaveného spáče na mořském břehu z hlubokého znaveného spánku. A ranní oči se naplňují úžasem. Kde že se to Odysseus ocitl? Zelené břehy s keři vavřínů, klikaté stezky na pastviny v kopcích, starobylá kamenná obydlí…, vždyť to je rodná Ithaka! Kdo seje dobro, sklízí vděčnost. Kdo seje věrnost, sklidí dvojnásobnou lásku a Odysseus se nakonec přece jen dočkal. Byl šťasten ale poznal ho pastevec a varoval ho, že v jeho domově se dějí nepěkné věci! Hlavně že o jeho ženu již dlouho usilují zbabělí otravní nápadníci, kteří se jí ke sňatku jednoho z nich snaží přimět jakýmkoli způsobem. Ona jim řekla, že si jednoho z nich vezme až doplete okrasnou deku, to však každou noc znovu rozpárala a další den tedy tkala nanovo. I dal Odysseus dohromady pár svých věrných a těm ošklivým nápadníkům připravili nemilé překvapení – tajně schovali všechny jejich zbraně a když jeho žena, zoufalá z čekání, nakonec přece jen vyhlásila veřejnou soutěž o její tělo a duši, přihlásil se jako náhodný kolemjdoucí žebrák též. Jeho žena pak nechala vystavit střeleckou dráhu a také připravit velký těžký Odysseův luk, kterým se cíl musel trefit. A zoufalí nápadníci, omámení jejich drahými domy to však nezvládali – nebyli kromě pití korbelů vína ani schopni Odysseův luk natáhnout! Střídali se jeden za druhým a pořád nic, až nakonec po jejich řevnivosti dali možnost onomu pošedivělému cizinci v hábitu. A ten? Vzal svůl luk, ladně ho napjaj a jedinou střelou prostřelil celou dráhu a cíl bezchybně trefil! Když si to nápadníci uvědomili, chtěli sáhnout po zbraních, ale žádné po ruce nebyli a tu se Odysseus odhalil všem svým dávným blízkým, a několika rány spolu s jeho blízkými všechny ty otravy pobil. A tím ukončil jednak přetahování se o svou ženu a druhak své dlouhé putování a i když na vlasech obou již přibylo trochu šedin, objali se a jejich život šál šťastně dál.

No vidíte, a jsme skoro na konci! A řecká Ithaca je náhodou moc hezké místo. Nemá dokonce ani letiště a je nutno tam plout ze sousední Kefalonie (např. Ionion Pelagos Lines nebo Levante Ferries), je to cca půlhodinová plavba. Ithaca je malá, hornatá a zelená – působí tedy například v porovnání se Santorini úplně jak z jiné země a jiného místa světa! Hlavní město Vathy je malé a krásné, i další místa jako vesničky Anogi, Frikes, Kioni – ta se mi asi líbila nejvíc. Jsou tam i super cesty na pěší túry, hlavně ty na pobřeží jsou úchvatné. Tedy například k pramenu Arethusa, kde se prý Odysseus po cestě probral a poprvé na Ithace napil vody. Lze též navštívit starou Odysseovu školu (nevím jestli on se tam učil, nebo jestli se tam později o něm učilo), ale to jsou již jen nicneříkající ruiny, přesto je k nim moc hezká cesta. je tam i pár krásných a naprosto separátních pláží, některé z nich navštívitelné jen loďkou (možno půjčit u Ithaca Boats), také pár horských klášterů za to stojí (půjčovna kol/skútrů/aut je Alpha Car), hezké a rozumné ubytování je například v Odyssey Apartments. V hlavním městě je podél nábřeží několik reastaurací, z mého pohledu ta nejchutnější je asi Kantouni. Je to nicméně hodně malý ostrov a pár dní opravdu stačí! Ale spojit ho se sousední Kefalonií může být vlastně moc příjemně strávený týden.

No a to je všechno! Teď už snad jen dojíst ty prosluněné olivy s nohama na stole. Ale víte co? Stejně ale ještě jeden příběh povím – pamatuji, že když jsem ho jako malý kluk čítával, občas jsem u něj zaslzel a ani pořádně nevěděl proč. Teď už to vím a vůbec není o superhrdinech a ani ničem dokonalém, ale o dvou úplně obyčejných lidech – staříkovi Filemonovi a stařence Baucis. V knize byl jejich příběh jen tak mimochodem a jakoby nedůležitý, podle mě je to ale ten nejdůležitější příběh ze všech! Když jsem byl naposledy v Aténách cca před dvěma lety, měl jsem tam knížku pověstí sebou a chtěl pouze tuhle povídku přečíst osobě se kterou jsem tam byl a kterou jsem považoval za tu femme fatale, mojí Baucis; ale nakonec jsem se ke čtení nedostal. Jednoduše jsem byl tak trochu srab a obával se, že mi před ní při čtení tohoto příběhu ukápnou slzy a budu působit nedůstojně – byť osobně jsem věděl že kluci by asi slzet neměli, ale muži občas mohou; u ní jsem si ale v té době tak jistý nebyl.

10. Poslední příběh: A to bylo tak – nejvyšší bůh Zeus chtěl jednou zjistit, jak jsou na tom lidé s dobrou vůlí a sestoupil dolů na zemi. Návštěva se protáhla a on pak chtěl večer složit hlavu v některém z domků ve vesnici. Ale to si dal! Místní ho jako cizince hnali pryč, někde na něj dokonce i psy poslali! Už to pomalu vzdával, když nakonec zahlédl malou chaloupku na úplném konci vesnice a zaklepal tedy ještě tam. A tam žili stařeček Filemon a stařenka Baucis, harmonická dvojice – ona mu dávno nevyčítala že si k snídani nebere talířek pod chleba a občas nadrobí a vždy to trpělivě uklidila, on zase vždycky stál při ní a nikdy jí nenechal ve štychu. A byť toho moc neměli, začali horlivě přinášet zbytky chleba a zeleniny, stařík dokonce otevřel poslední korbel vína, který si schovával na horší časy – a vším co měli, Dia hostili.

Zadýchaný Filemon si ale po chvíli všiml, že vína neubývá! Rozklepal se a řekl, „má milá Baucis, bohové vstoupili do našeho obydlí!“. „Ano, je to tak“, řekl Zeus. „Jsem nejvyšší bůh Zeus a za vaši laskavost vám chci splnit jakékoli přání!“. A jelikož si Filemon a Baucis rozuměli i beze slov, nemuseli se dlouho dohadovat a Filemon řekl „milý bože, celý život jsme věrně stáli při sobě a až se náš čas naplní, já nikdy nechci spatřit hrob své ženy a ona zase ať mě nemusí pohřbívat“, načež Zeus jejich přání slíbil splnit. A jednou, v podobně krásný jarní čas jako je dnes, kdy Baucis pracovala na zahrádce a Filemon se na ní se zalíbením se sklenkou levného vína díval, najednou viděli jak ten druhý začíná obrůstat listím. Na jejich tělech začaly rašit kořínky a větvičky, kterými celí zarůstali! Oběma v tu chvíli došlo že to je ta chvíle, rychle k sobě natáhli ruce a i na úplném konci se s láskou objali. A tak se tedy stalo, že Filemon se proměnil ve statný dub a Baucis v překrásnou lípu a traduje se, že tam stojí dodnes a kvetou po celý rok! A tedy i po smrti jsou si nablízku a zavane-li vítr, větvemi se vzájemně objímají a lístím nežně dotýkají…

A jsme na úplném konci. Popravdě mi je líto, že jsem nikdy svojí Baucis nepotkal a když ano, neviděl jsem to a když konečně viděl, já asi zase nebyl ten správný Filemon. A jaké z toho všeho vlastně plyne poučení? Asi žádné a ani to nebylo v úmyslu, nikdo neví co se stane a myslím že ani sám Zeus :-). Ale musím říct, že ostrovy Středozemního moře jsou prostě a jednoduše nádherné a jen těžko se mohou omrzet – a přitom jich je tolik! Ryzí krása.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *