11.07.2023

Napsal | Žádný komentář | Kategorie , | Přečteno 248×

Na skok po řeckých ostrovech

Na skok po řeckých ostrovech

Může být nějaké ikoničtější místo, než malé řecké ostrovy? Jo, může, ale moc jich není ?. Konečně jsem se dostal k výletu po těch méně navštěvovaných, i když ono je to v dnešní době docela těžké; tak spíš co nemají letiště, ty mají pořád skvělou atmosféru! Aneb výlet na ostrovy Chios, Rhodos, Symi, Ithaka, Paros, Naxos a Milos :-).

 
Ostrov Chios je zajímavý, blízko Turecku a kulturou a architekturou teda někde mezi. Hezké malované vísky, skoro žádní turisti a ani to tam jako v Řecku nepůsobí – žádná bělostná architektura a vlastně to působí spíš trochu středověce. Třeba vesnice Mesta je spíš souhrn kamenných tunelů a budov a představte si, všechny domky čelem k moři nemají žádná okna – to z důvodu ochrany před častými nájezdy pirátů! ? Nedovedu si ale moc představit, proč by tam někdo jezdil – i když moře a kamenité pláže jsou po celém ostrově prakticky prázdné a pořád hezké, takže pro dobrodružnější povahy/rodiny vlastně proč ne.
 
Další pak ostrov Ithaka. Na něm jsem tedy byl už při cestě po stopách Odysseových (je to jeho rodný ostrov), ale stojí za zmínku. Nemá letiště a je daleko zelenější než ostatní sluncem spálená řecká místa, s příjemnou vesnickou atmosférou (na mě možná až moc ?. Ten kvůli skalnatému pobřeží pláže postrádá, tak se tam instagramoví lidi moc nehrnou a pro rodiny je to zase složitější se dostat – ale mě to tam bavilo, chodívat podvečer v přístavu, popíjet špatný řecký víno a představovat si, jak tu kdysi malý Odysseus v šortkách lítal v přístavu ?.
Zato Rhodos, to víte, to je opak – už přenavštěvovaný, i když pořád na hranici snesitelnosti. Já se těšil na obrovské rhódské kolosy, sochy božstev vysoké stovky až tisíce metrů; ale prý se rozpadly už před víc než 2000 lety, tak nic no ?. Dotek historie je tam i tak – staré opevněné město na severu nebo antické pozůstatky v Lindosu na jihu a pár malých hezkých klášterů; ale je to tak zašlapané lidmi, že ta nádhera trochu pozbývá svou ojedinělost, opuštěnost a krásu. Tak aspoň východ ostrova, tam se nejezdí a je tedy prázdný a moře působí divočeji, s pasoucími se kozami na pobřeži, to je fajn; a je tam i pár skvělých rybích restaurací.
 
Ale ostrov Symi, asi hodinu lodí z Rhodu, to je jiný kafe! Malinkatý ostrůvek bez letiště, moc krásný a plný ostrovního šarmu! Dost možná jeden z nejhezčích ostrovů Řecka a musím říct, že přístav a městečko kolem je vážně poutavé. Upovídaná číšnice na mě prý „vidíte támhle ty domky?“ a ukázala na nejnádhernější domy celého Symi nad přístavem. „Tak to si představte všechno koupili britové, dánové a další jako letní domky, v době kdy byla drachna levná“. Vážně fotogenické místo a jakmile odjede poslední podvečerní loď, přístav zůstane poloopuštěný a zároveň plný právě čehosi jako poezie. Říkal jsem si, že bych se rád přidal k Homérovi a chodil tam uličkama a filozofoval – třeba o tom, jaktože svět tak zprimitivněl, i když skoro každý říká, jak zesložitěl ?. Jinak tam loví a servírují speciální symijské krevety, které jsou mrňavé jen asi 2cm a se skvělou nasládlou chutí – šťavnaté, slané i sladké v jednom soustu, fantazie!
 
A pak už teda jižní ostrovy a tam by mělo být zakázáno jezdit! Myslím těm, co jedou sami – protože ta krása a s tím spojená romantika se tam úplně vymkla z kloubů! Ta nádhera a rozpustilá nálada Kykladských ostrovů je totiž vážně božská. Jo, i pro chlapa.
Tak nejdřív ostrov Paros (a menší a klidnější Antiparos). Hezký, nekomplikovaný a s neskutečným přístavem ve městě Naousa. Všechno co se děje v přístavu kolem ikonické restaurace Barbarossa tam láká chodit sem a tam a koukat na houpající se sušený chobotnice a pohupující loďky hned vedle stolků na jídlo. Plus kousek vedle (40 min lodí) je pak ostrov Naxos. Ten je daleko vesničtější a pomalejší – ani nevíte jak a projíždíte borovicovými a olivovými háji, míjíte stáda koz a také malých vísek s rurálním jídlem jako např. kozí maso s artyčoky; ale to pobřeží je zase relativně o ničem. Za mě Paros na bydlení a Naxos na poznávání.
 
A pak to přišlo – ostrov Milos ??. Kdo zná ten ví, za mě asi vrchol všech projetých řeckých ostrovů! Ale ne nějakou grandiózností, ale spíš obyčejností, lehkostí a krásou. Legrace byla, když jsem přijel do ubytování, majitelka mě přivítala a její první věta byla „vítejte na ostrově Milos, pane Milos“ a „ani nevíte, jak dlouho jsem se těšila tohle říct“. To bylo vážně dobrý! A když pak ráno přijel potetovaný týpek s půjčením auta, tak prý „se vážně jmenuješ Milos, bez legrace?“ A proč tam jsem – a já, že kvůli kultuře, atmosféře a historii. A on nadšeně začal ukazovat ty kérky, kde měl řecký filozofy a chrámy a to už bylo jasný, že tam to bude osobní ?. A musím říct, že Milos je fakt hezký. Říká se, že tam jsou nejhezčí pláže ze všech řeckých ostrovů a byť plážový týpek nejsem, musím uznat jich tam je fakt spoustu a i skrytých – na některý se třeba leze jen po žebříku. Jsou tam i hezký městečka, starý amfiteátr, zajímavý osady rybářů, jeskyně u moře (které můžete projíždět loďkami), staré doly na síru, jihozápad ostrova navíc ani nemá asfaltku a pokud to chcete projet, obrňte se trpělivostí a prachem (ale zase najdete skrytý pláže, kde nikdo není!), a mnoho dalších malých příjemností ?.
 
I místní jsou skvělí – ještě nejsou tak znavení turisty jako na Rhodu nebo Santorini a jsou usměvaví a nebýt jedné jediné věci, je to za mě dokonalé místo na týden s dětmi, bez dětí, s rodiči, bez rodičů, po svatbě, před svatbou, nebo i jen tak ?. A jaká je ta jedna nemilá drobnost? Totiž po covidu se rapidně navýšil počet přímých letů do Atén z USA a 90% všech turistů jsou Američani. A to víte, pořád lepší než Čínani nebo Rusáci, ale jsou jich kvanta a jsou děsně hluční, o to víc to je znát neboť jiní návštěvníci tam v podstatě nejsou. Místní v řeči o nich jen obrací oči v sloup a musím říct, že mi dlouho nikdo nikde tak nevadil, jako oni tam.
A dobře, možná to v té unikátnosti nemá na malý italský ostrůvek Pantelleria, ale to nevadí. Poslední večer jsem už jen tak posedával venku v místní taverně, když najednou přišla zpěvačka a začala tam za doprovodu kytary pět starý řecký ódy a najednou se to zase vrátilo k tý romantice a zasněný atmosféře – a ostrov Milos je tak pro mě řecký vítěz a nečekal jsem, že se mi bude tak moc líbit. To Středomoří je stejně nej a jinak kdo by chtěl počíst, tady ještě moje dřívější cesta po stopách Odysseových.
 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA načítání...