Napsal Miloš | 2 komentářů | Kategorie Fotogalerie | Přečteno 2,779×
Pantelleria fotogalerie
Galerie fotek z tichého poutavého ostrova na jihu Itálie.
Zaskočil jsem zpomalit na málo známý italský ostrov Pantelleria, hluboko na jihu pod Sicílií. A řeknu vám, je to zvláštní místo! Říká se mu černá perla Středozemí, je totiž vulkanického původu a pobřeží je skalnaté, tmavé a dramatické. Nejsou tam ani klasické hotely, spí se v takových kamenných domcích s terasou (zvaných dammusi), chladivě chránících před žhavým sluncem. A navíc, nejsou tam skoro žádní turisté! A to i teď v srpnu, kdy je obecně top sezóna, tak ostrov zel prázdnotou – což je možná i tím, že tam kromě jednoho hezkého jezera není žádná pláž a do vody se tak musí přes velké kameny; ale zase jste odměněni opravdu velkým, neskutečným klidem.. Takže se ráno probudíte, vyjdete na terasu a vnímáte jen úžasné ticho, doplněné o foukání větříku a zpívání ptáků. V poledne pakale i oni utichnou a začne úmorné severoafrické vedro (ostrov je blízko Tunisku), doprovázené jen cvrčky v polích – až jsem si zase připadal jako malý kluk, svištící po poli horkým létem na kole, jen naboso a do půl těla. Jakmile jsem vylezl z letiště a zamířil si půjčit auto, hned jsem věděl že to tady není ten správný dopravní prostředek a radši zvolil skútr, který sem šel ideálně – každá návštěva italského ostrova by se přece neměla obejít bez skútru, loďky a nějaké krásky v bílých krajkovaných šatech! (které tu místní nosí) 
Na druhou stranu, není tam vlastně nic k vidění! Ostrov je malý a docela pustý, objet ho trvá jen pár hodin a na projetí těch pár zajímavých míst stačí dva tři dny. Rychle jsem si ale začínal uvědomovat, jak si mě Pantelleria tím svým klidem, atmosférou a přirozeností podmaňuje. Zároveň je to i taková ta stará dobrá Itálie, místní jezdí v těch legračních vozítkách Piaggio a jednají s vámi skoro jak se sousedem, paráda. Produkují se tu dobrá nasládlá vína, místní jsou také patřičně hrdi na vynikající lokální kapary – a mňam, ty jsou! I vlivy severní Afriky jsou tu cítit, třeba krásně malovaným porcelánem nebo jídlem; super věci z lilku nebo kuskus se zeleninou a rybí omáčkou jede asi nejvíc. Těmi malými detaily to je až svůdně přitažlivé místo, dosud neobjeveno číňany a instagramery a myslím, že to tak ještě dlouho zůstane – podlehnout mu chce podle mě víc, než jen jet z bodu A do bodu B, jak je u obou zmiňovaných skupin zvykem. Jednou jsem si na večeři zapoměl peněženku (byl jsem v celé restauraci jediný „neital“) a obsluha bez váhání „však to je v klidu, zítra nám to přinesete“, nebo jsem se zastavil u jednoho krásného domku, kde vykoukla milá paní a prý „jen pojďte dovnitř!“ – a vše mi nadšeně ukazovala a pohostila kafem v hezkém stylovém hrnku, milé. A když jsem pak jel na letiště, přišlo mi líto že odjíždím. A to i přesto, že tu vážně vlastně nic není! A tak jsem se s tou opálenou tichou kráskou Pantellerií v duchu rozloučil a třeba zase někdy…
To je dobré… Tak tak, Pantelleria fascinující místo!
Ahoj, píšu do své knihy kapitolu o pantellerské kuchyni a tak jsem narazila na tvůj web. No paráda, neznám nikoho, kdo by znal Pantellerii, komukoliv jsem sdělila, kam jedu na dovolenou, každý nevěřícně kroutil hlavou. Pantelleria – kde to je? Byla jsem tam letos celý měsíc, nachodila stovky kilometrů, bez auta, bez skůtru, jen s touhou objevovat, poznávat a ochutnávat. Byl a je to nezapomenutelný zážitek.