01.09.2021

Napsal | Žádný komentář | Kategorie | Přečteno 1,007×

Zažít večer v restauraci Schloss Schauenstein

Zažít večer v restauraci Schloss Schauenstein

Návštěvu této restaurace vnímám tak trochu jako sen, který ani pár měsíců po návštěvě nějak nekončí. Opravdu, takovou parádu jsem nečekal, i když jsem to vlastně čekat mohl a měl! A je to tam přesně takové, jaké si představíte pod pojmem krásná večeře na vesnickém zámku. I když počkejte, je to tam ještě o moc lepší, než v představách!

 

Chtěl jsem si teď během léta udělat výlet do Švýcarska a přemýšlel, jestli jej po té dlouhé covidové pauze nespojit i s návštěvou nějaké hezké restaurace. A vlastně to nedalo ani moc práce a rychle jsem se rozhodl pro Schloss Schauenstein [web], restauraci nacházející se v oficiálně nejmenším městě světa, švýcarském Fürstenau s 300 obyvateli. Restaurace už dávno není neobjevený poklad, skrytý kdesi v útrobách té krásné švýcarské krajiny, ale pořád si udržuje úžasně intimní a poklidnou vesnickou atmosféru. Zkusil jsem tedy udělat rezervaci a dostal tři různé termíny v rámci léta, jeden z nich vybral, upravil i zbytek švýcarského výletu a vyrazil.

Švýcarská top gastronomie jako kdyby se vyvíjela tak trochu bez vlivu a top trendů okolního světa, myslím teď vlivu slavných španělských či severských podniků. Což mi přijde skvělé, být sám sebou občas není úplně snadné, ale rozhodně to má svojí hodnotu – a svým způsobem žádné okolní vlivy ani nepotřebuje, vždyť restaurace Schloss Schauenstein má sama o sobě tolik inspirace na rozdávání! Tou zásadní a naprosto fascinující osobou, která to věechno dokázala a má na starosti, je muž jménem Andreas Caminada. A přijde mi vážně neskutečný, byť bych rád zmínil, že jsem 110% heterosexuál :). Opravdu, to co jsem tam v průběhu dvou dnů viděl, jsem možná neviděl nikde jinde – a to ani zdaleka! Totiž on se stará úplně o všechno. O VŠECHNO! A všechno je tu naprosto precizně organizované, do posledního puntíku to šlape jak ty pověstné švýcarské hodinky. A nemyslím teď jen kuchyni, ale i vše mimo ní. Tedy, přijedete to malého městečka Fürstenau a tam mají hosté restaurace (a spřízněného hotelu) poměrně velké parkoviště, samozřejmě precizně označené místo od místa ve smyslu „tato řada je pro návštěvníky restaurace, tato řada zase pro hosty hotelu číslo jedna a tato řada pro hosty hotelu číslo dvě“. Mně to přišlo docela úsměvné, protože v srdci jsem dost neuspořádaný pankáč, ale na úplném konci tohoto zážitku mi to začalo dávat pertfektní smysl. Tedy jsem zaparkoval (i když schválně o řadu jinde, než jsem měl 🙂 ) a šel vstříc tomu, co Andreas Caminada představuje.

Vraťme se tedy k osobě pana Andrease Caminady, protože v tomhle případě to je opravdu něco. Vypadá dobře, co dělá, dělá dobře, byl zároveň hlavní tváří reklamy pro Swiss Air nebo místní pobočky vozů Audi a já druhý den dospěl k závěru, že na světě asi nemůže být šťastnější ženy, než ženy Andrease Caminady ;-). Když třeba spolupracoval právě se Swiss Air, dne 21. listopadu 2014, tedy poté co už měl jeho podnik 3 michelinské hvězdy, udělal v rámci letu z Curychu do New Yorku na palubě letadla pop-up restauraci, kde všem pasažérům jako překvapení servíroval své výtvory (ve všech třídách), ve stejné kvalitě jako v jeho restauraci. A teď nemyslím to, co dělá třeba Gordon Ramsay nebo Heston Blumenthal [report od obou zde], kdy na určitých letištích prodávají svá relativně kvalitní jídla na let, ale byl se svým týmem přímo v letadle. Pokud by kontrétně toto někoho zajímalo, krátký a dobrý video report Swiss Air je zde:

Osobu a práci daného šéfkuchaře v reportu zmiňuji vždycky, však to je to tepající srdce každého podniku, ale asi nikdy ne tolik dopodrobna jako tady; v tomto případě ale není vyhnutí a pokračujme tedy v příjezdu. Tedy zaparkujete a přijdete do Casa Caminada, ubytování, které je také v gesci Andrease. Vejdete na recepci, kde jsou všude fotky Andrease a také časopisy s rozhovory a jeho vyobrazením, on za rohem v kavárně sedí obklopen papíry a dalšími lidmi, a trochu vám přijde, jestli to už není moc. Ale když celou věc pojmete jako celek, dojde vám že ne, alespoň z mého úhlu pohledu. To prostě všude jen vidíte střípky, kde vám dohromady dají celek – jímž je velké dílo Andrese Caminady. A v podstatě celé městečko žije tímto podnikem a to všechno, co se tu děje, je hlavně jeho talentem a silnou vůlí. Vemte si, že jsem tam odpoledne v té malé vísce (vlastně městečku) seděl na pivku a jen tak relaxuju po té cestě a najednou Andrease vidím, jak má plné ruce takových těch nafukovacích lesklých balónků s velkými čísly, které se většinou dávají k nějakému výročí. A pak se dozvím, že tam někdo večer bude slavit narozeniny a to víte, vše musel samozřejmě připravovat on. Pak nějakému hostu zase jen tak pomáhal s malým travel kufříkem až na recepci. Další ráno pak sedím u výborné snídaně od něj, když najednou tam dodávka přivezla výtisky jeho nového časopisu – jak jinak než časopis s názvem Caminada a kde je na úvodní stránce tvář víte koho? Andrease Caminady. A víte, kdo ten časopis ručně pomáhal vykládat z dodávky? Andreas Caminada, samozřejmě. Ano, ten samý chlap, který si hravě udržuje tři michelin hvězdy už od roku 2010. Je to nesmírně pohlcující toho chlapa v akci pozorovat, ale tak raději pojďme už konečně k jídlům :-).

První ochutnávka, podávaná venku, na zámecké terase. Musím říct, že to posezení před večeří tam bylo nádherné – plné půvabu, elegance a velké pohody, doplněné o skleničku perlivého vína. Popis zleva-dole po směru hodinových ručiček; šlo o ředkvičkový závitek s kimchi, pak kozí sýr s divokým česnekem (jemné a úžasné), poté velká bomba ve formě tzv. Ferranovy sférické olivy, jen toto byla houba s lanýžem (fantastické), a nakonec pěna z uzeného masa. Velmi příjemný začátek!

Lokální verze pastrami a hovězí tatarák s jalapeño a medem. Chutné, ale jako start poněkud plné.

 

 

 

Omáčka z červeného zelí spolu s jogurtem. Wow, úžasné a v puse tak dlouhotrvající!

 

 

 

Tenhle chod se mi líbil moc, hlavně jak vypadá. To bylo doslova vzdání holdu hrášku, přesně jak to Andreas Caminada zamýšlel. Šlo o směs hrášku a řeřichy a myslím, že tak čerstvou chuť hrášku jsem dlouho necítil, fantazie. A poprvé jsem si řekl, jak neskutečnou koncentraci chuti tam Andreas v chodech má a nemohl jsem se těšit na další chody víc.

Směs rajčat a kimči, spolu s uzrálou slaninou; zvláštní chod.

 

 

 

Podmáslí s kysaným zelím a navrchu s pěnou z brambor a špeku. Lokální pochoutka, byť zde asmozřejmě v trochu jiné konzistenci. Ale musím říct, že super a chutě se nádherně prolínaly a opět tak moc jemné a zároveň výrazné!

 

 

Kousky candáta v cibulovo-lékořicové zálivce, i když tady mi trochu popis chybí. Lékořice si samozřejmě uzurpovala chuť, ale svým vlastním zvláštním způsobem velmi chutné :).

 

 

Kuřecí maso s barbecue zálivkou, byť tady jsem si to nepoznamenal úplně přesně, omlouvám se. A na pohled sice krásný, opravdu nádherný chod, chuťově to však bylo poprvé (a naposledy) takové mdlé.

 

A ještě jednou kuřecí maso, ale měl jsem tu nějaký výpadek a tj. i zde bez dalšího popisu.

 

 

 

Ha, to byl chod! Totiž, víte, co je Andreasova nejoblíbenější surovina? Červená řepa! Osobně ji miluji též, krásně vypadá i chutná, byť doteď pamatuji na ty hrozné nakládané kostičky ze školní jídelny, brrr :). V tomto případě to tedy byla ryzí omáčka z červené řepy s uzeným masem ze pstruha. A tak dobré! Doslova kouzelný chod.

A jsme u výborného jehněčího masa s několika doplňky, jako třeba jogurt či turecký Ezme. Už jsem byl sice hodně plný, ale šlo o další výtečný chod bez jakékoli chybičky.

 

 

Jsme u dezertů a wow! Wow, wow, wow. Tak dobrý dezert jsem jedl naposledy u Jordi Roca v El Celler de Can Roca [report] a jinak asi ani nepamatuji. Opravdu neskutečná koncentrace chuti rakytníku, calamansi (filipínský citrus; něco mezi limetkou, citrónem a pomerančem) a jogurtu. Opravdu parádní věc.

 

Směs dortíků na závěr; na mě už toho bylo moc, ale musím uznat, že byly vynikající.

 

 

 

I když po večeři jsem se ještě znovu přesunul ven na terasu, byla už skoro noc, měsíc a hvězdy svítily, všude okolo úžasné ticho a klid a já dostal ještě čaj a koblihu.

 

 

Na úplném konci za mnou na terasu ještě zaskočil sám Andreas Caminada a když jsme se bavili a já mu říkal, že za dva týdny jedu k Aně Roš do Hiša Franko [report], s radostí na mě prý ať ji pozdravuju (což jsem pak i rád splnil) a že ráno se ještě uvidíme u snídaně. Ale to ráno pak už zas vypadalo jinak, neboť mu přivezli ten jeho nový časopis a on šel vykládat :). Každopádně, jaký celý ten večer vlastně byl? No řeknu vám, celkově to bylo vážně úžasné. Skoro až pohádkově snové, neskutečně uvolňující, plné šmrncu a elegance, a jídlo samotné prostě božské. Samozřejmě absolutní švýcarská preciznost v každém chodu a pro mě tím nejvýraznějším byla hlavně ta neskutečná koncentrace chutí na každém z talířů. Žádný z chodů ani nepůsobí jako nějaký potrhlý experiment jako třeba v DiverXO [report], ale o moc konzervativněji; i když to je jen takový povrchní náhled, samozřejmě jsou chody velmi komplexní, přitom ale působí jednoduše, což je to pravé umění. Prezentace je krásná a také velmi chytrá a navíc mi přijde, že bez takových těch otravných instragramových „módních“ vlivů.

Večeře je tu také hodně romantická a plná půvabu, stoly uvnitř zámku jsou poměrně daleko od sebe a máte tak na jídlo určitou formu soukromí, ale přitom to tu ani náhodou nepůsobí nijak upjatě a obsluha se se mnou bavila velmi uvolněně a do pohody; a celkově je večeře v Schloss Schauenstein opravdu vyjímečný zážitek, který ve vás zůstane ještě hodně dlouho. Byla půlka léta a hodně velké vedro, a já se před večeří s úsměvem zeptal, jestli není problém jít na večeři naboso (jinak samozřejmě vhodně oblečen) a s úsměvem to bylo schváleno, však že proč ne, jsou zvyklí na leccos a budu prý už druhý člověk, co dovnitř šel bos – to beru a tak jsem šel do třímichelinské restraurace naboso :). Každopádně, pro mě byla doslova šokem ta velká jemnost, koncetrace a vrstevnatost chutí v každém jednotlivém chodu, něco takového jsem dlouho nezažil, pokud vůbec někdy! A myslím, že pokud byste si rádi zajeli do Švýcarska a měli náladu na něco takového, nečtěte si žádné recenze a nechte to celé trochu jako překvapení a neváhejte ani minutu!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA načítání...