Nejsem úplně příznivce starých dobrých časů, ale vyjímky se udělat můžou. Protože jižní Itálie a konkrétně Sicílie, to je vlastně jedno velké muzeum pod širým nebem! Plné zašlých chrámů, kostelů a atmosférických vesnic. A protože v Evropě miluju místa kde jen tak rostou pomeranče a citrony, dal jsem si to tam po deseti letech znovu a přidal navíc méně známý okolní ostrovy…

Začalo se ovšem v Neapoli. Zaprvý kvůli pizze a zadruhý asi té velké živelnosti. Stojí za to ji vidět a zažít, byť myslím, že jednou stačí. Španělská čtvrť je světem sám o sobě (jen se musí zahnout z té hlavní ulice) a život uvnitř je myslím hodně podobný tomu, jaká byla Itálie třeba před 50 lety. Kousek níž už pak Palermo a to je samozřejmě super, ovšem co mě dost zaskočilo, kolik turistů tam je! Ona Sicílie poslední 3-4 roky tak nějak „trenduje“, protože to je vážně změna oproti letům předtím. Ale jako všude platí, že stačí zahnout z těch hlavních tříd se stále repetitivními obchody a hned se to zlepší. Pokud chcete vyzkoušet místní pochutiny, zaskočte na relativně příjemný trh Mercato Del Capo, anebo pak na přeplněnou „food“ ulici Via Maqueda, to už ale pro mě nebylo úplně příjemné, tak když už, třeba zajímavější podnik tam je Trattoria Celso. Podobné je to s více lidmi i v Syrakusách nebo Raguse, ale tam zase stačí počkat do odpoledních hodin (až odjedou denní návštěvníci) a jsou to pořád moc hezká místa. Catania navzdory velikosti už turistická není skoro vůbec a náhodné vesničky po cestě jsou pak pořád stejně zašlé a zajímavé, například Piazza Armerina, Cefalú, Taormina, Caltagirone, Syrakusy, Noto, Scicli, Modica – na Sicílii v zásadě platí, že ta „pravá“ je ta vnitrozemská a čím menší městečko je, tím zajímavější a autentičtější, tj. s těmi přímořskými asi moc neporadím :). Auto je možné půjčit třeba přes Noleggiare, Sicily By Car nebo Car Motion. Ubytování v Neapoli je dobré a cenově dostupné třeba Bellini House nebo Duomo House. V Palermu pak sice starý, ale dobře položený Massimo Plaza Hotel, v Catanii třeba Romano House, v historickém Ragusa pak San Giorgio Hotel postavený ve skalách. 

A malinký ostrov Ponza je pak zas něco úplně jiného! Přesně ten typ ostrůvku, které mám v Itálii rád a možná i víc než samotnou pevninu. Pomalé tempo, klasická vozítka Piaggio, čerstvá zelenina a v3echno kvete (ostrovy až doslova kvetou a voní), dobré mořské pochutiny. Každý ostrov má svůj vlastní šarm i atmosféru a Ponza samotná je opravdu malá, ale na dva tři dny ideální! Dá se tam dostat lodí z přístavu Formia s Laziomar, jen pozor – plavby jsou mimo léto (červen-srpen) dost omezené. Asi nejhezčí ubytování na ostrově je Hotel Santa Domitilla u přístavu, ale i další jsou ok. Skútr například u sympaťáka Gianlucy, ale toho je tam spousta. Hezká lokální vesnická restaurace je Punta Incenso da Anna, v přístavu pak jedna s geniálním názvem Il Rifugio dei Naviganti (Útočiště námořníků), která sice na první pohled vypadá trochu turisticky, ale není a stojí za to tam zaskočit.

A pak další hezký ostrov, a to Salina. Ten je již součástí Liparských ostrovů a dostat se tam dá z přístavu v Palermu pomocí Liberty Lines, a i zde je každý z těch ostrovů trochu jiný a s jinou atmosférou, Salina je asi ten nejospalejší a pro mě tak ten nejzajímavější. I když do jisté míry možná až moc ospalý :). Asi nej na pobyt je to na severu u města Malfa, příjemné ubytování je např. v Frangimare La Malandrina nebo La Segreta, nebo i moc hezký Principe di Salina, ovšem to je již zbytečně dražší. La Mandarina má i vlastní elektrické skútry k půjčení. V městečku Malfa je několik různorodých restaurací, za mě tedy rozhodně doporučuji relativně obyčejnou, ale hezkou tratorii A Quadara, kde hlavně kuchař opravdu znatelně dobře vaří a nejsou to jen další těstoviny s něčím Na Salině se údajně pěstuje ten nejlepší kapary v Itálii, ale musím říct, že ty z fascinujícího ostrova Pantellerie (skoro nejjižnější italský ostrov, můj dřívější report zde) mi jely víc ;).

Mezi Liparskými ostrovy se jde jednoduše přepravovat pomocí výše zmíněných Liberty Lines a já nakonec vybral ještě ten poslední, Stromboli – jo, ten s tím stále aktivním vulkánem :). Ten má atmosféru zase zcela jinou a hodně zašlou, ale zajímavé to vidět. Stejně jako když má vulkán svoji náladu a slyšet to lehké dunění večer, doprovázené šuměním moře. Podvečer se dá vyjít na speciální vyhlídku Punta Labronzo (cca 40 min z vesnice) anebo ještě vyšší Punto Panoramico 290m. Pokud zůstanete až do setmění, kdy jsou ohně vidět nejlépe, nezapomenout si předtím sebou vzít čelovku nebo baterku! Další možnost je před setměním sednout do člunu a za pár EUR se jet podívat k sopce z boku a vidět tu nejaktivnější část, tzv. Sciara del Fuoco. Stromboli je jinak extrémně ospalé místo a jedna noc je akorát :).

Osobně to mám se Sicílií tak, že se mi tam jak líbí, tak i nelíbí, nevím jak to popsat. Ono na jednu stranu Sicilani nejsou zrovna úplně vřelí, plus se tam teď trochu nadbytečně naskočil ten masový turismus, ale na druhou stranu ty staré budovy a kostely a spleť uliček a ujíždějících skútrů, to má vážně co do sebe, to se zase musí nechat. Každopádně unikátní místo, a že je v Evropě? To je boží!